Tonula

V ruském časopise Kultura byl kritizován tvůrce filmu, režisér a scenárista Kopylov, protože se odchýlil od původního příběhu a z hořkých osudů jednotlivých postav vytvořil pomník odvahy a obětavosti vojáků.

Film byl natočen podle povídky Vjačeslava Kodrijatěva „Vykoupeni krví“, která byla poprvé publikována v roce 1991 v časopise Znamja.

V kanceláři Carla Bernsteina (Dustin Hoffman) je na stěně plakát Alfonse Muchy. Plakát je kopií slavného obrazu ze série Job – Bruneta (1898), který byl podkladem pro reklamu na cigaretový papír značky JOB.

I když chirurgové jméno Vivien Thomas znali, veřejnosti jej představil až článek Katie McKabe 4 roky po jeho smrti. Článek inspiroval filmaře Andrea Kalinu k natočení dokumentu, který byl vysílán v roce 2003 a na základě toho byl pak HBO natočen televizní film.

V roce 1976 udělila Univerzita Johnse Hopkinse Thomasovi čestný doktorát medicíny. Aby ho však mohl dostat, musel mu být předtím udělen čestný titul doktora práv.

Přestože byl později Thomasovi udělen čestný titul dokrora medicíny a vyškolil stovky lékařů, nikdy neprovedl operaci na lidském pacientovi.

Obrazy hlavních postav v Hopkinsově univerzitě nejsou umístěny vedle, ale na protilehlých stěnách, aby se obě legendy na sebe dívaly.

Název filmu vznikl ze skutečné příhody. Thomas zašil ránu na psím srdci tak dokonale, že Dr. Blalock nemohl najít místo, kde byl veden řez. Dr. Blalock se tedy Viviana zeptal, jestli skutečně zašil ránu a když mu to Thomas potvrdil, řekl: „No, vypadá to jako něco, co udělal sám Bůh.“

Na rozdíl od filmu Thomas Hopkinsovu universitu nikdy neopustil, i když o tom v roce 1947 silně uvažoval. Jeho plat byl nedůstojně malý, a tak chtěl odejít zpět do Nashvillu, aby tam pracoval ve stavebnictví a zabezpečil svou rodinu. Poté, co mu správní rada na žádost Dr. Blalocka zdvojnásobila plat, své rozhodnutí změnil.

Protože v té době nebyly zkušenosti s operacemi srdce dětí, používali chirurgové nástroje vyvinuté Thomasem při pokusech na psech.

Thomas provedl na psech stovky operací, takže byl v době operace Eileen mnohem zkušenější chirurg než Blalock, který operaci na psovi vyzkoušel jen jednou jako Thomasův asistent. Proto Thomas při operaci skutečně asistoval chirurgovi a vedl ho krok za krokem.

Fenka Anna, která jako první Thomasův pes dlouhodobě přežila operaci srdce, byla později namalována a její portrét je jediným zvířecím obrazem, který je dodnes zavěšen na zdech univerzity Johnse Hopkinse.

Operace Eileen Saxon (Brooke Gaigler) nebyla úplně úspěšná. Eileen přežila svou operaci pouze o 2 měsíce. Přesto byla operace důkazem, že cesta, po které se chirurgové vydali, byla správná. Operace Eileen Saxon byla přelomem u srdečních operací dětí, které by jinak byly odsouzeny k smrti.

Hopkinsova univerzita byla ve 40. letech 20. století přísně segregována a jedinými černými zaměstnanci byli údržbáři. Na své první procházce z laboratoře do Blalockovy kanceláře zastavil Thomas, černoch v bílém plášti, v nemocnici provoz. Aby Thomas neupoutával pozornost, mimo laboratoř procházel později nemocnicí zásadně v občanském oblečení.

Zajímavé nápisy na lavičkách v Central Parku hledala Levinovi skupina stážistů. Režisér z nich vybral asi 30 a ty pak byly nafilmovány v poslední den natáčení.

Natáčení probíhalo hlavně na Upper East Side v New Yorku. Konkrétní místa natáčení zahrnovala Carlyle Hotel, St. Regis Hotel, Guggenheim, Grand Army Plaza, Le Charlot restaurant a Crawford Doyle Booksellers.

Ve filmu si zahrálo několik prominentních newyorčanů: aktivista občanských práv Julian Bond , michelinský šéfkuchař Daniel Boulud, newyorský filharmonický dirigent Alan Gilbert a redaktor New Yorker David Remnick. Všichni zde vystoupili pod svými skutečnými jmény.

Hlavního hrdinu Antona Yelchina si vybral režisér poté, co ho viděl hrát ve filmu Like Crazy (2011). Poslal mu písemnou nabídku, aby hrál v jeho připravovaném filmu, ale dopis nebyl doručen. Vše se ale nakonec vysvětlilo a herec s účinkováním souhlasil.

O příběhu říká jeho režisér, že by ho nikdy nenatočil, kdyby se mu nenarodily děti. Teprve potom pochopil, že je možné dát přednost vztahu s dětmi před životní láskou.

Postavu Arielle (Bérénice Marlohe) měla původně hrát Diane Kruger.