Všichni prezidentovi muži

Nehollywoodsky neatraktivní vylíčení mravenčí novinářské práce vedoucí k propíchnutí jedné z největších amerických politických kauz. Jelikož člověk už dopředu ví, jak to celé dopadne, je vysloveně trýzněn pomalým rozplétáním celého případu zahrnujícího desítky jmen, ke kterým nám mnohdy nejsou dodány tváře, ale zase sdílí radost z každého dílčího úspěchu těch dvou, kteří se hledali až se našli a sám by tohle dobrodružství velkých malých kluků žádný z nich neustál. Konec může působit useknutě, ale hoši se vlastně dočkali satisfakce už před ním, kdy je začali všichni respektovat a bát se jich. Jen ty obavy o vlastní život tam moc nejsou a hlavní postavy mohly být více rozkresleny. Konspirační schůzky v podzemní garáži či bránění se proti odposlechu ve vlastním bytě puštěnou hudbou a psaním si vzkazů dnes působí jako ohraná klišé, což ale není chyba filmu a záběr s oslavujícím Nixonem v televizi a Bernsteinem a Woodwardem osaměle zaujatě datlujícími v pozadí mi přišel úsměvný. (29.08.2010)

Pokud prezident Spojených států amerických při nástupu do úřadu skládá přísahu o dodržování Ústavy, k čemuž mu má dopomáhat Bůh, napadá mě, jakou relevanci by to mělo, pokud by byl nový prezident buddhista (s tím, že Bible není povinnou součástí přísahy) a proč se na Nixona vykašlal. Viděno během Season Challenge tour 2015 (30.08.2015)

Ještě teď slyším klapání psacího stroje, vytáčení telefonních čísel a zamlžené hlasy ve sluchátcích. Mravenci taky střádají jehličku za jehličkou, aby vznikl lesní Krak de Chevaliers. To samé novináři píšící o aféře Watergate, to samé filmaři v tomto strhujícím dramatu. Tuctový divák se unudí k smrti. (21.07.2019)

Carl Bernstein a Bob Woodward v tak symbolicky americkém spojení "židovský mládenec po boku plavovlasého anglického protestanta riskují vše, nač jen pomyslíte, v zájmu pravdy a spravedlnosti," že to mohl vymyslet jen jediný scénárista - život - a obohaceni o protikladný šarm Roberta Redforda a Dustina Hoffmana dokazují platnost slov jedné španělskými tradicemi inspirované písně: "Není chlap, kdo býka skolí, pravý muž zápasí s voly!" Dokumentární ráz filmu může na někoho působit suše a zdlouhavě, pro mě je spolu s velmi dobře dýchatelnou atmosférou sedmdesátých let se všemi psacími stroji na kancelářských stolech, pevnými linkami a zápisníky v kapsách důvodem, proč na mě působí daleko víc než nějaké nadlidské výkony žurnalistických supermanů zdrhajících s notebookem v jedné ruce, kompromitujícími dokumenty v druhé a mobilem přidržovaným u ucha ramenem před bandou najatých zabijáků, pověřených umlčet jejich smělý hlas. Roberte, proč ses při natáčení Hrdinů a zbabělců nezkusil na chvilku ohlédnout těch třicet let zpátky a nevzpomenout si, jak vypadá pořádný kopanec na solar systému? A moji milí čeští žurnalisté, kdy se nějaký Bernstein nebo Woodward objeví mezi vámi? Hledám, hledám, nenacházím... (15.01.2008)

Je to jako zabloudit v labyrintu s Timesy v rukou. Divákovi, který chce najít cestu nezbývá nic jiného, než spolu s hrdiny pobíhat sem tam a vstřebávat informace. Všichni prezidentovi muži jsou jistě užitečný film pro každého, kdo se chce něco dovědět o aféře Watergate, ale po více než dvou hodinách jsem byla všemi těmi fakty a výpověďmi vyčerpaná jako prezident Nixon. (25.01.2010)