kinej

Hodně zbytečně promrhaných 90 minut mého drahocenného času. Tento dekadentní trend převypravování pohádek nějak nechápu. Asi už stárnu.

Shodou okolností jsem si Konečnou pouštěl při stejné kocovině jako Smrtonosnou past 5. A soudě podle toho, že zatímco Willisův návrat spíše vzbuzoval lístost, kdežto ten Arnieho mě vysloveně těšil, je Konečná velice důstojným comebackem. A to i přes to, nebo právě proto, že nepůsobí nijak megalomansky, ale tak nějak skromně, lokálně, americky v tom dobrém smyslu slova. Arniemu postava šerifa sedne jak ulitá, nechává ho pohybovat se v těch hereckých polohách, které mu sedí a kde ho lidi chtějí vidět. Připitomnělost děje se do značné míry daří rozředit zajímavým hereckým obsazením a nadhledem. A akce samotné jsou zábavné, přepálené ale ne moc. A díky tomu všemu mě možnost vidět Arnieho zase střílet a hláškovat tak nějak příjemně dojímala. Ideální comeback.

Snyder umí natočit akční sekvence epickým způsobem, asi proto dostal možnost obnovit Supermana. Bohužel akční scény jsou to jediné, co ve filmu funguje. Názor o povrchnosti scénáře bych třikrát podtrhnul. Jednotlivé postavy jsou tak ploché až hanba, zdráhal bych se v souvislosti s nimi vůbec použít slovo psychologie. Scény kdy Clarkovi promlouvá otec (ať již Kevin nebo Russel) do duše jsou vážně hodně slabé, klíčová osudová chvíle Clarkova života (otcova smrt) je už vysloveně debilní, vlastně scénář celkem je na pár facek. Je až úsměvné jak moc dokáže film svými replikami zkazit jedna úplně vedlejší postava. Konkrétně major(ka) Carrie Farris má ve filmu asi 3 věty, a všechny jsou smrtelná torpéda do divácké důstojnosti, přičemž její poslední „He´s kind of hot“ stál tento film v mém hodnocení celou jednu hvězdičku, tak stydno mi bylo. Prosím vás vystřihněte jí někdo. Jinak příběh se odehrává v trysku, jakoby Snyder jenom spěchal k akčnímu závěru. Abych jen nekritizoval, tak závěrečná řež je dobrá (tedy když zrovna Superman nebojuje s chapadly(co???)). Každopádně na mém žebříčku blockbusterových zklamání předstihl Man of Steel loňského Promethea a retrospektivně dělá z Temný rytíř povstal úžasný komiksový film. Nejlepším Supermanem tak i nadále zůstává ten Donnerův elasťákový. Je to škoda, protože ať je to jak chce, Superman je králem všech komiksů a je škoda že nedostal obdobný filmový ekvivalent.

Nevědomí je dokonalý audiovizuální produkt, který je však chladně sterilní. Podívaná (a poslouchaná) je to ale mimořádná a zároveň Kosinski nevložil do děje nic hloupého, co by diváky uráželo, jako je tomu u mnohých podobných filmů. Bohužel úchvatný vizuální styl není doprovázen adekvátně silným nábojem, film je bez emocí, bez hereckých výkonů, Kosinski by si snad vystačil i bez herců. Už jen kvůli tomu nádhernému bytu se ale na film podívám někdy znovu.

Tak nějak mi přijde, že Gore Verbinsky vůbec není dobrý režisér. Anebo je prostě jeho režijní styl úplně nekompatibilní s mými myšlenkovými pochody. Jeho vtipy mi nepřijdou vtipné, vážné míněné scény mi přijdou pro změnu emocionálně sterilní, akce nudné a snaha sdělit něco co by mělo přesah (zlý bílý muž vs utiskovaní vznešení indiáni) se ztrácí v roztěkaném přepínání mezi humorem a vážností. Vlastně ani nechápu komu jsou Verbinskeho filmy určené, protože na pohled se jeví jako rodinný film, ale na to jsou v něm vyzněním celkem drastické scény, které jsou pro tento žánr úplně za čarou, jako by chtěl pohádku vyprávět s nulovým emočním kvocientem. Nebavili mě ani Piráti a Osamělý jezdec mi nepřijde ani horší ani lepší, jen stejně nevýrazný.

Tedy mě se Pacific Rim dost líbil. Vždycky se mi líbily anime seriály jako Neon Genesis Evangelion atp. No a konečně se někdo pokusil tento subžánr převést na filmové plátno. Del Torrovi se to dle mého názoru spíše povedlo. Pravda, příběhově to není kdovíjak promyšlené drama (na rozdíl od uvedeného anime), ale nikdo se ani nesnaží tvářit, že Pacific Rim je něco víc než jen čistokrevná akční zábava. Zmíněná snaha o oduševnělost je mimochodem to co dokáže degradovat nejeden blockbuster (Man od Steel, cokoliv od Emmericha), Del Torro ale takové ambice vůbec nemá. Naopak předkládá přes dvě hodiny trvající vizuální zážitek, do kterého se nevešel žádný hloupý dialog, který by mě v té zběsilé jízdě stihl urazit svým patosem nebo debilitou. Už jen kvůli těm akcí se na film určitě ještě jednou podívám.

Steven Moffat je génius. Představte si, že máte napsat díl k 50. výročí kultovního seriálu. Musíte ho napsat tak, aby jste uspokojil milióny fanoušků a to jednak ty, jež tíhnou pouze k obnovené sérii, tak ty, kteří se upínají spíše ke klasickým řadám. Všichni očekávají trochu napětí, trochu dojetí a nějaký ten humor a hlavně děj který nenaruší pravidla mytologie seriálu utvářené po 50 let. Také musíte nějak navázat na naprosto výtečný závěrečný díl sedmé řady a přitom film napsat tak, aby bavil i širší publikum. Dále se od vás očekává, že, jak je u Moffata zvykem, budete o krok napřed před všemi rádoby spoleirovými spekulanty a vytasíte se z něčím, čím všechny rozsekáte. A v neposlední řadě se očekává, že když tu bude po hromadě víc dokotrů, že každý bude mít své zářivé momenty, ale také společné scény a tohle všechno musíte nacpat do 75 minut. Očekávání byla obrovská. No a Steven to dokázal, klobouk dolů.

Moffatovy epizody by většinou dějově vydaly na dvě. To je jejich plus i mínus. Baví mě laviny nových událostí, zvratů a nápor skvělých nápadů, na druhou stranu je to jízda moc rychlá na to, abych to při sledování docenil. Poslední Smithův díl tak důstojně symbolizuje celou jeho éru, kterou sice nepovažuji za tak silnou jako Tennantovo, ale právě i díky Smithovi považuji stále Doctora Who za nejlepší,nejnápaditější a nejemotivnjější seriál současnosti.

Podfukáři sice nenudí ani ničím neuráží, ale snaha tvůrců snažit se za každou cenu překvapit a nenechat nic jak se původně zdá filmu nakonec jen ubližuje a nezachrání ho ani hvězdné herecké obsazení s věčně stejnými Morganem Freemanem a Michaelem Cainem. Posledních 15 minut pak už vysloveně jen devalvuje jinak dobrý zábavný film. Prostředí takovýchto kouzelníků mě nikdy nelákalo a ani tento film to nezmění.

Tenhle film je natočen po všech stránkách tak nějak standartně, že mě sice celkem bavil, ale zanechal takový nijaký sterilní dojem. Příběh je sice na kriminálku takový lepší průměr, herci také, ale je to natočené jako pro televizi, tak nějak bez otisku režiséra. Moc mi také neseda hudba, která je místy až příliš dramatická na to co se ve filmu (ne)děje.