kinej

Angličani prostě umějí dělat srandu nejlíp. Jejich humor je moje krevní skupina a i to co je v rámci UK standard, je často větší prča než třeba v US to nej. U tohohle filmu jsem se párkrát opravdu upřímně a nahlas zasmál, což se mi zase tak často nestává. A to i přesto, že se defakto jedná o komorní film, který se oderhává skoro celý v jediném bytě. Moran i Doherty se na takové existence potloukající se mezi hernou a sociálkou a už to tak trochu vzdaly dost dobře hodí. Výstupy Jordana a Meyerse jsou pak vzorným příkladem toho, jak má vypadat nezbytečné a vtipné cameo.

Vicky Cristina Barcelona evokuje svým scénářem ty nejlepší Allenovi klasické filmy, ale zároveň je také trochu "hozený" do Almodóvara a tak v rámci režisérovy filmografie zaujímá unikátní postavení. Allen je mistrem v patologickém pitvání se ve vztazích a to dokazuje i zde. Navíc katalánské porstředí a španělští herci dodávají filmu o dost vášnivější rozměr, než je zvykem a tak platí to co pro všechny Allenovy filmy a to že je stejný a zároveň úplně jiný než všechny ostatní. Role v jeho filmech musí být pro každého radostí. Bardem, coby bohémský malíř je velice přirozený, jako by hrál sám sebe. Slušně zde zahrála i Scarlett Johansson, ale vyzdvihnul bych i postavu přitroublého snoubence, jíž ztvárnil Pablo Schreiber

Podle mého se nezaslouženě nízké hodnocení kolem 50% zasloužili hlavně čeští distributoři, kteří svým dementním přídomkem Dobyvatelé barmské džungle možná přitáhli pozornost diváků, kteří by si jinak filmu nevšimli. Na druhou stranu, ti kdo chtěli vidět moderního Jonese, asi museli být silně zklamaní. A já se jim nedivím, protože takový název, je vysloveně podvod na lidi. Když už bychom se uchýlili k přejmenovávání filmu, tak by se tedy spíš hodil název Barmská apokalypsa, protože ze všeho nejvíce připomíná Vinyan, právě tento Coppolův opus. I zde lze sledovat, jaký může mít nepřátelské prostředí dopad na psychologický rozpad osobnosti. Příběh sám o sobě je velice zajímavý a nejlépe si film užije divák, který vůbec netuší o co ve filmu kráčí, protože závěr filmu je opravdu hutný a drsný. Celkem vzato je film velice dobře natočený, režisér umí přenést pocity nitra do kamerových záběrů, na druhou stranu někdy působí film tak nějak lacině televizně. Každopádně ale nadprůměr.

Tahle komedie je víc milá a sympatická než vtipná. To sice není žádný nedostatek, ale problém je v tom, že na tenhle film zapomenu sotva dopíšu tento komentář. Vysoké hodnocení moc nechápu, ale zase mi to až tak moc nevadí. Jinak věřím tomu, že film si mnohem lépe užije někdo, kdo umí plynule francouzsky, protože valná část fórů vychází z odlišného dialektu frantíků ze severu a tak je možné, že mi toho dost uniká. Je to jako kdybych chtěl po němcích aby se tlemili u Kurvahošigutentág.

V tomto případě asi nedokážu být úplně objektivní. K horám a všemu kolem nich mám silný vztah a tak na mě tento film působí možná mnohem silněji, než neutrálního diváka. Přesto jsem přesvědčen, že toto dílo si plné hodnocení zaslouží a to i přesto, že se za účelem poutavosti odklání od reality. Jednoznačně největším rozkolem s realitou je to, že žádná dívka s lezci na hoře nebyla. Já však nehodnotím pravdivost, ale kvalitu a změna některých faktů, činí dílo poutavější a filmovější. Například díky této dívce film může konfrontovat zhýčkané turisty ubytované v luxusním hotelu s lezci, kteří tráví noci v takových podmínkách, až z toho zamrazí i diváka. Díky "nadbytečným" hotelovým scénám, lze také modelovat morální úpadek té doby a porovnat nacistické myšlenky s filosofií života, kterou má v sobě většina horolezců. A krom silného příběhu zaslouží film obrovskou pochvalu za technické provedení. Nemám na mysli je speciální efekty, které činí film opravdu reálným a děsivým, ale také smysl pro detail. Veškeré to dobové vybavení horolezců, technika lezení atd., jsou nejen realistické, ale také ukazují, jací velcí borci ti lidé tenkrát byli a jaký respekt zaslouží. Tento film je skvělou poctou ranným dobyvatelům hor. Vedle Touching the Void se jedná o druhou velice kavlitní horolezeckou záležitost.

Vím, že Eastwood umí točit dobré filmy, ale tentokrát mě opravdu převálcoval. Podle mého názoru dokázal ve svých 70. letech natočit své doposud nejsilnější dílo. Film diváka vtáhne a nenechá jej emociálně vydechnout po celou dobu stopáže. Eastwoodův režiní styl není nijak vyjímečný, je vlastně úplně normální, jeho devizou ale je výběr scénářů. A zde se dostal k tomu nejlepšímu. Skvěle natočeno, skvěle zahráno, největší hvězdou je pro mě ale scénárista Michael Straczynski.

Další skvělá groteska z řady Wallace a Gromit sice není tak geniální jako Wrong Trousers, nebo Curse of Wererabbit, ale pořád je to parádní zábava, nacpaná mě blízkým anglickým humorem. Nemůžu neobdivovat genialitu Nicka Parka. To jak z kousku modelíny dokáže vlastně pomocí jednoduchých tvarů. vyrobit tak úžasné postavičky. Tvůrci se navíc dokáží skvěle pohrát s žánrovým klišé a přetavit jej v tak moc vtipnou podívanou, že si o tom nějaký Shrek může nechat jen zdát.

Wallander je dalším detektivním klenotem BBC. Záleží, jak komu co sedne, ale mě osobně Wallander oslovuje o něco více než samozřejmě skvělí Sherlock a Luther ze stejné stáje. Fakt je ten, že pojetí tohoto seriálu se od zmíněných detektivů jejichž genialita hraničí s nadpřirozenem, tolik liší, že nemá smysl je srovnávat. Wallander je především o skoro uvěřitelných zápletkách a atmosféře. Ta je zde neustále tísnivá, ponurá, sychravá, bezvýchodná zkrátka takové severská, jednotlivé epizody jsou bravurně a umělecky zrežírovány a vždy se nesou o poklidném tempu, přičemž závěr vždy přinese gradaci, napětí a většinou další bezvýchodnost. Kennetha Branagha jsem předtím nemusel. Respektoval jsem jej jako kvalitního herce, ale byl mi nesympatický zdánlivě snobským přístupem ke svému řemeslu, hodně divadelně laděných projektů atp. Ale zde dokazuje, že je mistrem jakéhokoliv, i filmového herectví. Jeho minimalistické ztvárnění zdeptaného, životem ubíjeného detektiva, který si neumí zachovat odstup od své práce a krutého světa, přesahuje pouhé standartní odehrání seriálové role. Branagh zde opravdu předvádí něco co pro neznalost méně blbého termínu nemohu nazvat jinak, než hereckým koncertem. Existuje zažitý pojem „severská detektivka“, pro mě její nejlepším reprezentantem tedy rozhodně nebude trilogie Milénium, ale právě byť angličany natočený Wallander. Závidím občanům Spojeného království, když mohou vidět že jim veřejnoprávní televize za jejich peníze přináší nějakou protihodnotu, takový pocit asi nezažiju. I přes nepříliš povzbudivé vyznění seriálu je pro mě jeho sledování větším důvodem k optimismu, než shlédnutí pouhých pár mučivých scén z čétečkovské a čecháčkovsky provinční nové Sanitky, nebo Vyprávěj.

Wanted je taková milá blbůstka, nacpaná hodně křečovitými přemrštěnými akčními scénami. To co film drží od toho, aby působil vysloveně blbě je humor a na akční film skvělý herecký výkon Jamese MAIvoye. Kdyby byly všechny te přelátající auta myšleny bez nadsázky, asi bych jen kroutil hlavou. Ale díky humoru se člověk nemusí cítit dotčen stupiditou některých scén a může naopak vychutnávat ty zajímavé nápady jako jsou adrenalinové stavy, či střelba za roh. Dávám krásné 3 body.

Darren Aronofsky má našlápnuto do síně slávy, kam patří jen ti nejlepší z nejlepších. Všechny filmy se jeden druhému podobají tím, že připomínají jakýsi nekomprosmisní pochod směrem k pochmurnému konci. V případě filmu Wreslter přišel Aronofsk s novým a pro něj neobvyklým vizuálním stylem. Zatímco předešlé snímky byly esteticky vytříbené, Wrestler působí poněkud syrově a partyzánsky. Kameraman mu vtiskl punc nízkorozpočtového filmu. Jeho záběry působí chvíli dokumentárně, chvíli epicky, což jen umocňuje bídu života Randyho a výsledek je absolutní realismus filmu. Ve Wrestlerovi je několik scén, na které rozhodně nezapomenu. Například ta scéna, kdy Randy prochází chodbami, jež je doprovázena jakýmsi neurčitým šumem, který postupně přejde ve skandování jeho jména a skončí příchodem do řeznictví za přepážku, je velice působivá. Skvělá je i volba skladeb. Rozhodně se nejedná o můj šálek kávy, ale psíně fungují skvěle. Dokreslují dojem z života v buranských maloměstech, kde se příběh odehrává. A herce si nechávám nakonec. Mickey Rourke, parádní comeback a Marisa Tomei, také úžasný a hlavně odvážný herecký výkon.