kinej

Dnes už asi není jednoduché být ve světě filmu v něčem originální. Stay poměrně originální je. Je to zajímavý a postupem děje čím dál více podivný thriller. Je slušně obsazen, jeho největší devizou je však technické zpracování. Jsou zde perfektní přechody mezi jednotlivými scénami. Takovéto plynulé přechody jsou sice dnes již standardem, ale ve Stay jsou přeci jen lepší. Konec filmu pak sice přinese rozuzlení, ale na můj vkus by to mohlo být trochu uvěřitelnější, abych to plně akceptoval.

Hra o trůny rozhodně je slušný seriál, ale že by se jednalo o až tak vyjímečný počin bych neřekl. Příběh sice je zajímavý a obzvášť oceňuji absenci vaty. Většina epizod a opravdu děj nějakým způsobem rozvíjí dál, nebo diváky seznamuje s postavami. Ale děj není nic světoborného, jediné v čem vyniká opravdu výrazně jsou vulgarismy, sex a násilí. Ne že by mě to nějak pohoršovalo, jen mi přijde že Hra o trůny je spíše rádoby šokující, než originální. Ale na to, že seriály obecně nemusím, protože mě nebaví sledovat jak tvůrci vytěžují a ničí původní kvalitní koncept nadbytečnými sériemi, očekávám, že v tomto případě, bude i pokračování za něco stát. Možná by mohlo být i lepší.

Úplně boží akčňárna. Nejlepší, nebo možná také jediný dobrý film s Jet Li. Takhle nějak by měl vypadat kvalitní akční film.

Tenhle seriál by mohl být lepší. První díly mě nadchly, ale problém, je že 15. díl už je slabší. Chybí tam tah na branku a díl se zabývá podružnými a nezajímavými věcmi, aniž be se v něm něco stalo. Katarze přijde vždy na konci, jak už to tak u seriálů chodí, ale tady je to tak trošku vydírání emocí. Jinak je to skvěle až filmově ztvárněno.:::Po shlédnutí první série sice hodnocení nezvýším, ale přesto musím uznat, že ke konci série děj nabírá na tempu a je fakt na co se dívat. Závěr je pka úplně boží. Pný počet nemůžu dát kvůli zmíněnému vydírání a také kvůli scénám, které jsou v nadcjázených dílech přehrávány znovu a ukusují tak drahocenou stopáž. Myslím, že druhá série už bude stát za prd.

Jiné anime, než na jaké jsem zvyklý. Poeticky vyprávěné drama, které opravdu dojme.

Film nabouchaný skvělým humorem. Škoda jen, že to nedrží víc pohromadě nějakým o poznání lepším příběhem. Jinak zde vidíme skvělé herecké výkony. O Donutilovi a Janžurce je zybtečné se rozepisovat. Mě hlavně překvapil Krajčo. Přestože ho fakt nemusím, tak mě přesvědčil, že hrát on rozhodně umí. V jeho očích, že i takovouto odlehčenější roli prožívá. Musím si na něj, i když nerad, opravit názor.

Boogie Nights je až neuvěřitelně dobře řemselně natočený film, na který je prostě v každém okamžiku zábava koukat. Prací s kamerou a střihem záběrů evokuje ty nejsilnější kusy Martina Scorseseho a už tenkrát muselo být všem jasné, že Paul Thomas Andreson mezi režisérskou šeď nezapadne. Z filmu číší radost z práce a láska k filmovému řemeslu. Znamenitý byl i casting, životní roli odehrál navzdory limitům svého umu, nebo spíš díky umnéhu využití těchto limitů Mark Wahlberg. Jeho toporné herectví dodalo postavě umělce Dirka Digglera, možná nezamýšleně, autentické obrysy. Ale Boogie Nights musel být celkově pro hereckým splněným snem. Co role, to (naplněná) herecká příležitost a to i včetně vedlejšáků (Molina, Hoffman atp.) Celkově film asi dobře vystihuje atmosféru průmyslu pro dospělé na přelomu 70. a 80. let a má silné humorné a i dramatické momenty. Jen bych po té disco jízdě čekal nějaký výraznější, dramatičtější závěr. I když poslední Dirkův záběr vtipně vrhá na okolnosti a události kolem něj nové světlo (mateřský cit ze strany Amber, tolikrát opěvovaný talent) a je říznou tečkou za povedeným filmem.

Chápu, že muzikál asi neladí dohromady s oduševnělým scénářem, ale zde si přeci jen mohly scénáristé trošku namáhat mozek. Výskedek je totiž taková laciná harlekýnka s písničkami. Patrick Swayze možná v černém tílku masí dobře, ale to v mých očích nijak dojem z filmu nemění. Na druhou stranu, vlastně ten film až tak úplně mizerný není a asi bych od muzikálu neměl očekávat žádné psychologické sondy apod. Myslím, že 2* jsou fér.

Bruce Willis zaexperimentoval coby scénárista. Musím říct, i když nevím jaký byl ve skutečnosti jeho podíl, že to mohl být mnohem hroší průšvih. Sice to není žádné dílo hodné dalšího rozboru, rádoby tajemné Da Vinciovské kulisy jsou patetické, ale alespoň jsem se párkrát uchichtl. Nejlepší a asi jediný nezapomenutelný moment filmu je pes chytající tenisový míček.

Na Scorseseho filmech bylo vždy zřejmé, že svojí práci miluje, že si s ní hraje a laškuje. A v Hugovi svou vášeň k filmu dovádí ještě dál, tím že vzdává hold průkopníkům a prvním mistrům svého řemesla. Něco podobného již učinil v dokumentární sérii o dějinách amerického filmu. Nyní vlastně stvořil něco podobného, jen ne tak doslovného, spíše poetického.Tím, že prolnul první záběry bratří Lumiérů a jiných pionýrů se 3D (bohužel jsem viděl jen ve 2D) vytvořil jakousi zacyklenou esej o filmu jako fenoménu, byť ne zcela zručně navlečenou na dětský příběh. Sice jsem vlastně nepochopil, v čem přesně spočívala velikost onoho objevu a v hlavní dějové linii spatřuji určité rezervy, ale kdyby toto měla být Scorseseho labutí píseň (doufám, že ne), tak jde o velice krásné a důstojné dílo.