kinej

Poslední Potter je jednak nejlepším Potterem od Vězně z Azkabanu a hlavně je tím správným velkolepým zakončením filmové ságy se vším všudy. I přes průměrnou režii nabízí film tolik klíčových událostí, že se zkrátka nejde nudit. To je po předešlých epizodách stejně příjemné překvapení, jakým byla Epizoda III po slabých předchozích. Zkrátka pravý filmový blockbuster s vyváženým mixem akce, napětí a emocí a velice dobrým příběhem. Na mém osobním žebříčku potterovek tak stojí tento film na stejné úrovni jako zmíněný Vězeň z Azkabanu a Tajemná komnata.

Hra o trůny rozhodně je slušný seriál, ale že by se jednalo o až tak vyjímečný počin bych neřekl. Příběh sice je zajímavý a obzvášť oceňuji absenci vaty. Většina epizod a opravdu děj nějakým způsobem rozvíjí dál, nebo diváky seznamuje s postavami. Ale děj není nic světoborného, jediné v čem vyniká opravdu výrazně jsou vulgarismy, sex a násilí. Ne že by mě to nějak pohoršovalo, jen mi přijde že Hra o trůny je spíše rádoby šokující, než originální. Ale na to, že seriály obecně nemusím, protože mě nebaví sledovat jak tvůrci vytěžují a ničí původní kvalitní koncept nadbytečnými sériemi, očekávám, že v tomto případě, bude i pokračování za něco stát. Možná by mohlo být i lepší.

Na Scorseseho filmech bylo vždy zřejmé, že svojí práci miluje, že si s ní hraje a laškuje. A v Hugovi svou vášeň k filmu dovádí ještě dál, tím že vzdává hold průkopníkům a prvním mistrům svého řemesla. Něco podobného již učinil v dokumentární sérii o dějinách amerického filmu. Nyní vlastně stvořil něco podobného, jen ne tak doslovného, spíše poetického.Tím, že prolnul první záběry bratří Lumiérů a jiných pionýrů se 3D (bohužel jsem viděl jen ve 2D) vytvořil jakousi zacyklenou esej o filmu jako fenoménu, byť ne zcela zručně navlečenou na dětský příběh. Sice jsem vlastně nepochopil, v čem přesně spočívala velikost onoho objevu a v hlavní dějové linii spatřuji určité rezervy, ale kdyby toto měla být Scorseseho labutí píseň (doufám, že ne), tak jde o velice krásné a důstojné dílo.

Priest má zajímavý námět, dobré obsazení, áčkový rozpočet, a také bohužel režiséra s béčkovým mindsetem, kterému se nepodařilo z potenciálu vydestilovat ani kapku zábavy. A udělat z potencionálně slušné záležitosti nudné béčko je větší prohřešek než béčko rovnou točit. A takové vychytávky jako odrážení se od do vzduchu nahozených kamenů snad ani neměly spatřit světlo světa.

Podle mého je John Favreau coby režisér velmi přeceňován. Na to k jakým produkcím inklinuje mi přijde, že je sice precizní řemeslník, ale jeho filmy nemají šťávu a tempo. Což je špatné, obzvlášť když těžištěm filmu by měly být akční pasáže, či bombastické efekty. Kovbojové a vetřeci je prostě nuda, navíc nuda stojící na mizerném scénáři. Tam kde dříve režiséra zachraňovali herci svými výkony, jsou nyní jen unylé konverzační pasáže o ničem. Žádná z postav nemá, žádnou hloubku ani charisma a protagonisté ani nemají co by na postavách herecky vymýšlely. Tenhle film si Ford, Creig a ostaní prostě jen odkecali. A některé dialogy jsou tak kýčovité až to bolí. Jediné co je příjemné sledovat, je výprava filmu, jinak je to úplně ale úplně o ničem.

Hlasové osazení (vyjma Jacka Blacka) je asi to nejzajímavější co film nabízí. Jinak je to příběh plný ne moc zajímavých digi postaviček bez charismatu, s ne moc pěknou grafikou, který mě nijak moc nezaujal.

Další z řady vypiplaných dokumentárních sérií BBC. Avšak tentokrát nedám plný počet. Není to ani chyba tvůrců, ti zase odvedli standardně perfektní práci. Jde spíš o to, že v mých očích nenabízí fauna Madagaskaru nic tak úchvatného, z čeho by se mi tajil dech, tak je to je u jiných sérií. Ano, krajina tohoto ostrova je fascinující, ale co se zvířat týče hemží se v sérii samý lemur a ti jsou sice zajímaví, ale ne tak aby o nich musela být skoro celá série. Ale to je jen drobná vada, jinak opět krásný počin od BBC Earth. Zdaleka nejzajímavější na celé této sérii je bonusový film „David Attenborough and and the giant egg“, dokument do jehož vyprávění vstupuje jako zúčastněný pozorovatel. V tomto filmu jsou k vidění skvělé archivní záběry z doby kdy Attenborough navštívil Madagakcar poprvé, 50 let před tímto aktuálním projektem, ve dvoučlenném týmu, tehdy jako průkopník podobné tvorby. Když jsem je slyšel fundovaně vyprávět o změnách zdejšího životního prostředí v porovnání s tím, co zde zažil tenkrát a viděl jsem jeho zápal pro svou práci, neubránil jsem se dojetí. Tenhle pán je po celou svou kariéru absolutní profík a skutečný odborník ve věcech o nichž vypráví. Nechť mu dlouho slouží zdraví.

Dle mého názoru je Melancholie povedenou a realistickou studií rozdílných charakterů v kulisách krizové situace. Žánr, v tomto případě sci-fi, je jak je u tohoto režiséra zvykem, jen prostředkem pro navození kýžených podmínek, v nichž pak nechá své postavy trpět. Justine je očividně reflexí samotného režiséra stíhaného silnými depresemi a v jejím popisu jde skutečně až na dřeň. Kirsten Dunst překvapila, od ní bych takový prožitý herecký výkon nečekal. Jediné co bych možná vytknul je neúměrně dlouhá úvodní svatební část, která mě sice díky skvělým hercům bavila, ale v porovnání s druhou polovinou zabírá až příliš prostoru. Von Trier mě opět nezklamal a těším se na jeho další počin.

Mezi vlky je chvílemi až nečekaně dobrý. Od režiséra Carnhama bych po A-Teamu nečekal nic kloudného. Například pád letadla první chvíle po havárii jsou opravdu dobrou filmařinou. Bohžel si ale tvůrci neodpustili některé akční vsuvky. Ty počáteční autentickou atmosféru nabourávají a devalvují. Zdolávání propasti například už je ve stylu Vertical limit, nenadále vlčí útoky místy jak z béčkového hororu. Škoda, že se tvůrci více nedrželi reailistického trendu z počátku filmu, výsledek pak mohl být mnohem lepší.

Nákaza je vlastně hodně podobná filmu Traffic: Nadvláda gangů s tím rozdílem, že hlavním činitelem chaosu je zde virus a nikoliv drogy. Avšak efekt na lidstvo je podobný, absolutní nejistota v čemkoliv, orieantace v protichůdných informacích, panika atp. Díky popisu osudů různých postav získá divák opravdu dojem globálnosti epidemie. Sorderbergha moc nemusím, považuji ho za přeceňovaného tvůrce, ale tento film mu sednul. Nevyskytují se zde žádné patetické emoce, dojemné hrdinství, naopak režisér je až chirurgicky chladnokrevný, což dotváří pocit naprosté izolace a jednotlivců od ostatních. Film disponuje nádhernou kamerou a excelentním hudební doprovodem Cliffa Martineze. Plný počet nedám jen pro přílišnou emociální sterilitu, díky níž film diváka tolik nevtáhne.