Emafera

Další důkaz o tom, jak velká je planeta Země díky svému obyvatelstvu blbárna.

Nejhezčí seriálový monolog o umírání.

Bože dobrý, to je psychárna. Při představě, že se něco takového dělo (a určitě i horšího) se mi dělá zle. Připomíná mi to mého učitele ze základky, který byl rudý na těle i na duchu. Holky, co měly prsa jedničky měly známky trojky a naopak. Já měla známky 2-3 a na střední 1-2. Prsa mi pravda vyrostly, ale hlavně jsme měli normální učitelku, která po nás nechtěla dělat nástěnky, nosit karafiáty a pořád nevykřikovala něco o iniciativě jako učitel na základce. A to v porovnání s filmem bylo to nejmenší. Při představě, co kombinace zmagořilý ženský využívající svoje postavení a tehdejší režim dokázala zapříčinit, na kolika dětech (!) a rodinách se podepsat, to je k uzoufání.

Typ filmu, ve kterém už Pacino k vidění není, což je škoda. Vizuálně je tady Pacino na vrcholu, není víc co dodat, v komentářích už bylo řečeno vše. Akorát nechápu, proč byl tento film ve své době považovaný za neúspěšný. Evropskému publiku asi holt řekne víc.

Extrémní, násilné, brutální. Celý film jsem si říkala, ať už to skončí. Kdo na to má žaludek a vydrží to sledovat do konce snad ocení zajímavou pointu. Já jí oceňuji.

Na depresi dobrý. S vděčnosti, že nemusím žít v době, kdy se dalo jenom chlastat dávám 4*. Zpracování super.

Nikdy jsem to kolektivní šílenství, co je součástí většiny sportů, tak úplně nepochopila. Nechat se zmrzačit kvůli sportu a obětovat všechno - stojí to za to? Někomu zřejmě ano. Film je trochu zidealizovaný. Dovolím si tvrdit, že realita je daleko horší (úrazy, drogy, pomíjivost slávy, úspěch, co stoupne do hlavy, narušení vztahů). Přesto je to zajímavá a poučná podívaná.

Začínám s Rambem od konce, ale rozhodně s ním nekončím. Přímočarý příběh, ve kterém je chuť po pomstě a mrtvol, že ani Kill Bill by se za to stydět nemusel. U romantických dojáků nebrečím, ale Rambo a Terminátor se se suchým okem dokoukat nedají.

Kromě břitkého anglického humoru a kontaktu s divákem skrz promlouvání na kameru má Potvora s mojí oblíbenou Mirandou jen pramálo společného. Potvora se nesnaží být sympatická, roztomilá a někdy infantilní hrdinka. Je arogantní, sexistická a poněkud nekonvenční. Přesto dokáže v divákovi vzbudit zájem a sympatie. Proč je taková jaká je se uvidí v dalších dílech.

Milý příběh, ale oproti divadelní hře jsem čekala víc.