KatRi

Právě přišel Clintův čas odejít coby režisér - jako filmový bůh a ještě se ctí.

Nebýt pozdějších úspěchů Rowana Atkinsona, pravděpodobně by to tu nemělo tk vysoké hodnocení, možná by to ani nikdo neznal. Ale jako povídka dobré, vtipné a s pointou.

Jediné, co chválím, je atmosféra, kterou se dle mého podařilo vystihnout přesně jako v knize. Jenže to na 133 minut nestačí, ba co víc - dokonce je to pak spíš trest.

Stejně jako se nám před očima odvíjí nejprve psychologické drama, až náhle hledíme na horor plný ošklivosti, nevyřčených tužeb vylézajících na povrch, paranoií a schizofrenie, stejně sledujeme proměnu hlavní postavy Niny, slušňácké maminčiny holčičky toužící po kariéře přední sólistky baletu. Uvolnit se, to je pro ni to nejtěžší v životě. Jenže zbavit se upjatosti vážně jde jen tak, že si vesele si zaskotačíte jako lesbička (a je jedno jestli doopravdy nebo v představách)? Ano, jistě divácky přitažlivé a u zdánlivě nudné Natalie Portman i trefa do černého - alespoň se pánové mají na co dívat. Ne, problém nemám s lesbickými scénami ve filmech obecně, ale v tom, jak to právě v kontextu děje Černé labuti působí šroubovaně. Tomuto snímku nelze upírat nesporné filmové kvality a perfektní herecké výkony. Přesně jsem však tušila, co se v příští scéně objeví, co se stane, kdy se slabší jedinci leknou a kam to celé směřuje (a teď vážně nemám na mysli děj Labutího jezera). A to já nemám ráda, chci se nechat vést až do konce, nebo vědět, co se děje, ale mnohem rafinovaněji.

Na rozjezd obyčejný tuctový příběh japonských fanoušků Elvise Presleyho, kteří přijedou do Memphisu, města svého idolu, má své kouzlo až po zhlédnutí dalších dvou zdánlivě úplně jiných příběhů (vlastně tří, protože i pikolík a recepční mají svůj). Vynikající jako celek, jako jednotlivé příběhy více než zajímavá reflexe života různých kultur. BTW: Víte, co se právě děje za vaší zdí?

Tohle není ani tak film o krizi středního věku, jak by se dalo čekat, ale o osamělosti v lidském bytí, jakkoli jste obklopeni spoustou lidí. Nicméně ty neustálé dlouhé pohledy, dlouhé sezení v autě a hledění snad nemůže dojmout ani toho největšího romantika a snílka. Chybí tomu jiskra.

Drama o tom, že peníze nejsou všechno. Drama o tom, že existují hranice vašeho svědomí. Drama o tom, že rozhodnutí, zda je překročíte, je velmi těžké a můžete tím mnoho ztratit. A to vše se odehrává v drsném světě gangů, dětí bez domova na hranicích USA a Mexika. Jakkoli je děj plný zvratů, napětí, emocí; někdy to zaskřípe, že cítíte, jak moc násilně vás tvůrci vedou tam, kam chtějí. Nebo je takový doopravdy život? Být ve správnu chvíli na správném místě...

Když se řekne romantická komedie, mám obvykle strach. A když přihlédnu k době vzniku a vybavím si české filmy podobného ražení z té doby, převládly ve mně obavy, že půjde navíc o hloupou zápletku...Nicméně nutno uznat, že šviha vtip tomuto kousku nechybí - dialogy a sympatičtí herci dělají holt hodně.

Tematikou originální, zabývající se celkem závažnou problematikou uprchlíků - i když takovým stylem, že někomu přišlo atraktivní toto prostředí. Vincent Lindon je pro mě zajímavým objevem, jinak mi tento film přesně zapadá do festivalové produkce ve Varech, kde je to taky sázka do loterie. Neurazí, ale ani neohromí. Za pointu čtvrtá hvězda.

Neexistuje zřejmě lepší film ukazující, že nic není černobílé. Tak dokonale předvedená a natočená noční můra všech rodičů - boj o dítě, kdy ani jeden není dokonalý, ale ani bezchybný. Kdo má právo vychovávat dítě? Matka jen proto, že je matka? Tenhle film vám nepodsouvá, že i otec může dítě vychovávat po rozvodu, a nebojuje za práva otců, ale tato zásadní otázka tu visí ve vzduchu celou dobu. Oba protagonisté získali Oscara, v případě Meryl Streep, jakkoli ji mám ráda, si úplně nejsem jistá, jestli se porota nenechala unést v návalu emocí.....vždyť je tam tak minimálně a Hoffman ji zcela zastiňuje.