Saturnalia

Film se extrémně silně drží knižní předlohy, v některých scénách možná až na škodu - přišlo mi jich pár celkem rychle střihnutých, obzvlášť v první části filmu, kde scénář nenechává moc prostoru pro tichá místa, protože nacpat (skoro úplně) všechny scény z knihy do filmu i navzdory delší stopáži muselo být opravdovou výzvou. Herecké výkony byly neuvěřitelné, obzvlášť intenzita a autentičnost výkonu Toma Blytha a úžasný zpěv Rachel Zegler. Nádherná knižní adaptace a skvělý film sám o sobě, 9/10.

Herecké výkony byly dobré, Pattinson celkem zaválel a DC udělalo dobré rozhodnutím, že se posunuli z Jokera na nové záporky, aby předešli už obsesivnímu porovnávání a dostali divákovu pozornost na batmana. Hudební část byla dobrá. Celý film se ale velmi vlekl, scénář i děj byl předvídatelný, postavy mezi sebou neměly skoro žádnou chemii a některé scény byly absurdně vtipné, což není při extrému avsurdity na škodu, ale tady to zůstalo na celkem nezajímavém mrtvém bodě. Bojové scény končí často deus ex machina - buď logicky nesmyslné nebo fyzicky neproveditelné.

Kultovní seriál a ne bezdůvodně. Vynikající obsazení a herecké výkony, propracovaný scénář, ale hlavně promyšlený podtext. Celková atmosféra i uměleckost jsou dle mého v dosavadní seriálové tvorbě nepřekonány. Ačkoliv se jedná o seriálovou produkci, i samostatné episody jsou obdivuhodnou kinematografickou prací - tvůrci se nespoléhají, že přesahující pointa série protlačí hluchá místa, každá episoda dostává velkou individuální péči. Dílo celkově nesrovnatelné s běžnou televizní kriminálkou. Umělecké zpracování scén skrze extrémně brutální alegorie je strhující, show naprosto perfektně vyobrazuje postmoderní individuálnost prožitků aniž by se stala obrazově příliš uzavřenou pro diváka, nesnaží se za každou cenu stát "tragicky nepochopitelnou". Jediné, co mě obzvlášť ze začátku vytrhlo z děje, byl způsob, jakým probíhaly Hannibalovy terapie s jakýmkoliv pacientem, co se nejmenuje Will Graham. Možná se jednalo o scénáristický záměr - že jeho práce coby psychiatra byla příšerná - a Hannibal se pouze snažil pacienty manipulovat. Stejně, celkem negativní zážitek ze způsobu vyobrazení terapie. Také bych ráda zmínila volbu hudby a její bezchybné použití - nedá se přehlédnout, ale zároveň nekrade příliš mnoho pozornosti diváka, perfektně splývá s vizuální částí. Každá další série se zdá lepší než ta předchozí, upřímně lituji ukončení projektu, tento seriál je jako nádherný a děsivý obraz.

Série za ostatními Marvel seriálovkami (Loki, Wanda Vision) opravdu pokulhává. Herecké výkony byly vážně dobré a scénář ušel. Osobní problémy hlavních charakterů v této sérii ale byly extrémně nezajímavé a hlavní záporák a jím přednesený přesahující dějový plot nebyl nijak originální v porovnání s předchozími výtvory studia. Nějaký ten egocentrický narcismus co se sám sebe snaží prezentovat jako heroický spíše než despotický (ideálně v kombinaci s nekonstruktivní kritikou vlády) je u Marvelu běžná praxe. Tady to podle mě ale celkem přesáhlo únosnou mez, a fakt že sekundární záporně-neutrální charakter (baron Helmut Zemo) na problematičnost despotického zneužití moci neustále upozorňuje ten pocit jen zhoršuje, místo aby působil v show sebe-uvědoměle. Marvel se snaží už delší dobu posunout od svých začátků s krystalizovanou mocenskou fantasií k něčemu filosoficky závažnějšímu. Většinou úspěšně, ale zde obsah mezi dvěma extrémy hrozně osciluje a působí to jako protiřečení. Nejhůř nesu fakt, že charaktery Zema a Johna Walkera, které mají obrovský potenciál, prošli svými formativními/ikonickými momenty v tomto podprůměrném počinu, místo aby jim byl dán prostor v něčem závažnějším.

Film, který se trochu moc soustředil na udržení Tim-Burtonovské atmosféry, a tak trochu zapomněl odkud kam chtěl převést příběh, ztratil pointu. Obsah sice povětšinu udržuje strukturu a logickou návaznost, ale jen do chvíle, kdy se tvůrci dostanou na konec fantaskní části filmu – zpátky do Alenčiny reality, a uvědomí si, že ačkoliv chtěli vytvořit příběh o ženské emancipaci, povedl se jim pravý opak. Zkušenosti, co si tak Alenka odnesla zpět do svého světa vůbec nepodporují rozhodnutí, které udělá a vše působí zmateně. Oxymórony pochopitelně jsou neodmyslitelnou součástí předlohy, ale vzhledem k více fantaskně-akčnímu a méně pohádkově bláznivému pojetí si nemyslím, že si s tímto vysvětlením vystačím. Vizuální efekty jsou dobře zpracované, herecké výkony jsou také dobré, atmosféra je úžasná, námět je zajímavé pojetí knihy, ale ztracená logika je pro mě bohužel celkem zásadní minutí.

Darren Aronofsky se snaží předat divákovi identickou zprávu, jako u svého dřívějšího snímku Pí, po stránce technické i z pohledu uměleckého sám sebe ovšem nyní značně převýšil. Celkem artové zpracování se k temnější atmosféře filmu skvěle hodí, herecký výkon Natalie Portman je vynikající a choreografie baletu, které se dostalo mírné alternace směrem k výrazovému tanci mi připadala vizuálně nádherná i dramaticky zajímavá. Film je opravdu dobrý v postupném zneklidňování diváka a psychologicky hororová stránka se rozhodně nebojí ani trochu brutálnější grafičnosti. Jediné, co mi trochu vadí, je podle mě až příliš stereotypní zneužití pozice moci jednou z postav, proti čemuž se v reakci na film ohradila i komunita baletek.

Vynikající spolupráci Thomase Vinterberga a Madse Mikkelsena, jehož herecký výkon je v tomto filmu skutečně ohromující. Osobně dokonce považuji za lepší snímek než "Chlast"(2020), a to kvůli naprosto šokujícímu námětu. Rozebírané téma je kontroverzní a opravdu Vás donutí se zamyslet a zpochybňovat moralitu dění na plátně. Podobné situace jsou v reálném životě až překvapivě běžné a stejně jako ve filmu, je těžké určit kdo způsobuje příkoří komu, protože ve výsledku jsou obětí všichni zúčastnění. Na kvalitě také silně přidává, že režisér při tvorbě scénáře úzce spolupracoval s psychiatrem a vycházel z reálných případů falešných obvinění z pedofilie.

Film se silným filozofickým tématem a formou ultra násilné brutality. Měli bychom sebrat člověku svobodnou vůli, abychom zaručili morálnost jeho výsledných rozhodnutí? A měli bychom tak udělat u člověka, jehož rozhodnutí budou extrémně nemorální s téměř naprostou jistotou? Film je vynikajícím přepracováním knižní předlohy, ačkoliv jsem trochu rozpolcena nad rozhodnutím nezahrnout do výsledného díla děj finální kapitoly. Na jednu stranu chápu Kubrickův záměr argumentovat právo na svobodnou vůli i u zcela opovrženíhodných členů společnosti, na druhou stranu si myslím, že ve snaze zachovat myšlenku filmu zcela neposkvrněnou jsme úplně přišli o charakterový vývoj, kterým si měl Alex na konci své cesty projít. Postmodernistický vliv jak vizuální, tak hudební se k příběhu skvěle hodí a oceňuji i ponechání promluv vypravěče k čtenáři-divákovi.

Řekla bych, že tento film téměř vůbec stylově nezapadá do klasického zpracování předchozích snímků. Cringe momenty jsou tak extrémní a stereotypní, že v kombinaci s velkým sebeuvědoměním filmu a téměř nepřetržitým rozbíjením čtvrté zdi je nejde nepokládat za satirický humor. Stejně tak většina akčních scén má spíš komediálně absurdní tón. Nejsem si ovšem jistá, jak film bude stárnout, vzhledem k tomu, že většina komediálních referencí je silně spojena s meme a gen-z kulturou (starší diváci v kině nechápali reference). Pokud jste očekávali seriózní pokračování předešlých filmů, bohužel Vás čeká zklamání na 100%. Film má sám o sobě celkem náboj, nicméně bych zařadila ke komedii spíše než k jakémukoliv jinému žánru.