Oblíbené filmy (10)
Podzimní sonáta (1978)
Nejlepší na tom je, jak je to komorní. Mistrovská práce.
Dotek zla (1958)
Můj nejoblíbenější noirový film. Třeba dlouhá první švenkovací scéna přímo bere dech.
Zazie v metru (1960)
Bláznivá férie, která se mi dostala pod kůži.
Nebe nad Berlínem (1987)
Viděl jsem ho asi čtyřikrát a pořád je na co se koukat. Obrazová báseň, filmová symfonie.
Muž s kinoaparátem (1929)
Je to vlastně propaganda, ale když se člověk zamyslí, tak to neadoruje sovětského pracujícího člověka ani socialistickou společnost, ale především film - film jako umění.
Stalker (1979)
Film nabitý významy, nabitý energií, krásou.
Fanny a Alexandr (1982)
Bergman dokonale vládne filmovou řečí. Dokáže pomocí malých filmařských náznaků utvářet atmosféru, kterou potřebuje, což je na tomhle díle jasně patrný, když se v půlce a potom na konci zase zpátky totálně převrátí emocionální vyznění filmu, na který se díváte. On to byl prostě pašák!
Manhattan (1979)
Zvětšenina (1966)
Napětí nemusí vyvěrat jen z akce, vrstvení zápletek nebo rychlého vývoje. Napětí z pomalosti je daleko materializovanější a velcí mistři filmu si to uvědomovali. Zvětšenina je čistou inkarnací tohoto principu, jež má konkurenci snad jen v prvních pěti minutách Tenkrát na západě. Redukovat tento film jen na napětí z pomalosti by však bylo zplošťující. Je to metafora lidského poznání a jeho nejistoty. Je to také adorace fotografie, které je v tomto filmu přisouzeno privilegium oplývat velkou mocí - fotografie jako usvědčující důkaz, fotografie jako prostředek nadvlády nad lidmi (ženami), fotografie jako prostředek k získání sociálního statusu... V neposlední řadě je také Zvětšenina symbolem šedesátých let, symbolem volnosti, tvůrčí svobody i určitého znepokojení.