LachtanShows

Propletení nelehkostí vietnamské komunity do klasické české společnosti cením, rozhodně víc než v nepříliš záživném celovečeráku Miss Hanoi. Na ten jsem si při sledování tohoto bohužel párkrát vzpomněl a zejména to trochu kazí celkový dojem případu.

Sice se vrací alespoň epizodně postava Bolka Polívky a zdejší čísla mluví jinou pohádku než u předchozích dílů, přesto já si užil předešlé vyšetřování s vazbou na metanolovu aféru mnohem víc.

Kdyby tohle vzniklo jako hraný celovečerák, tak by šlo o hodně ujeté béčko. Těch testosteronových přehlídek plných akce a nevkusného humoru tu bylo na konci minulého století až moc. A teď už to, alespoň dle mého, příliš nefunguje.

Jedna z nejprogresivnějších epizod vůbec. Naprosto skvěle minimalistická jednohubka, co pobaví i téměř beze slov. Originalita tu srší ze všech stran. A dokonce i milý humor se dostaví.

Chápu snahu vydat se víc filozofickou cestou, mě to tentokrát ale příliš nevtáhlo. Ani vizuálem.

To, co bylo před dvěma roky skvělou svěží minisérkou, se rozrostlo v seriál, co neskončí ani teď, ale abych se na 3. řadu těšil, budou muset tvůrci vyrukovat zase s něčím kulervoucím. Zdejší snaha o napodobení konce první série skrze další voiceover se ani trochu nedokázala vyrovnat emocím u Ariho promluvy.

Jdu proti proudu a stále si chválím víc spíš počátek série, protože ta ze všech stran sršící originalita a napětí z předloňské bitvy v Teotoburském lese je tatam a tady si nejsem upřímně ani jistý, jestli jde stále ještě o historické události či již i prostou fikci.

U první série bylo výhodou, že bylo jasné, k čemu se má blížící se konec uchylovat, tady tu jistotu zatím vůbec nemám a mírně mi to kazí celkový dojem. Třebaže 5. díl bude asi hodně hustý.

Thusnelda se kvůli zmatení nejistotami v nejisté době staví do pozice šíleně otravné postavy, Arimu a jeho snaze skloubit temnou minulost s láskou k bližním budu fandit, i když ho bude příběh vykreslovat negativně.

Nejkrkolomnější seriál TV Nova z paradoxně nejkrásnějšího prostředí Česka dobelhal do svého tragikomického konce a mě silnou dávkou “cringe” při scéně pod vedením Mahdala zase jednou orosil pot trapností. Jsou chvíle, kdy by se ve mně jeden patriotismu fakt nedořezal.