Snape

Láska, mystika, náboženství, filosofie a hlavně všeobjímající cesta za poznáním života, to je snímek Fontána. Je mi líto těch, které tento vizuálně i myšlenkově krásný film neosloví. Je mi líto pragmatiků, kteří příběh ve filmu, ve kterém jde o emoce, označují za jednoduchý. Ale ono to vlastně jednoduché je – žít, milovat, zemřít. Nevím, jestli lze nějak přesně definovat tvůrčí genialitu, ale pan Aronofsky jí tímto dokonale promyšleným filmem dosáhl. Nutno zdůraznit, že mu pomohlo originální výtvarné pojetí, dále mistrovská hudba a zejména obrovský herecký talent Hugha Jackmana. Těším se na DVD a osamocené "meditativní" zhlédnutí – bez diváků v multikině, kteří na film přišli náhodou a čekali něco jiného. Fontána je pouze pro přemýšlivé lidi, kterým něco říkají otázky kladené po tisíciletí, totiž úvahy zabývající se fenoménem smrti, podstatou bytí a smyslem lidského života. Dodatek po 2. zhlédnutí: "Spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat: O vodě, o trávě, o lese; o smrti, se kterou smířit nejde se; o lásce, o zradě, o světě a o všech lidech, co kdy žili na téhle planetě." Po dlouhé době je tu silný a upřímný film o člověku – lidech – všem lidském. A přitom se nejedná o nudnou tříhodinovou intelektuální konverzačku, ale o strhující dobrodružnou výpravu za tajemstvími lidské duše. Fontána je krásně komplexní a přitom průzračně jednoduchá, marně hledám slov, jak to co nejvěrněji popsat. Aronofsky originálně využil všech filmových postupů (vizuální efekty, hudba, atd.), ale přitom neútočí jen na naše smysly, ale i na něco hlubšího v nás. Fontána je absolutní masterpiece a nepochybně kultovní snímek. Dokonalé dílo, které si zaslouží vrcholnou pozici v mé Top 10 nejlepších filmů.

Dnes je v módě všechno instantní. A to včetně vztahů. Rychle někoho získat, užít si, pak se pohádat a zase hledat někoho dalšího. Jenže opravdová láska není na týden nebo měsíc nebo rok. O tom je Zkrocená hora, jedna z nejzásadnějších filmových love story. O lásce, která by mohla být šťastná, kdyby… Bohužel životy lidí jsou plné různých kdyby. Všimněte si, že zatím vůbec nebylo potřeba zmínit, že tenhle film je o lásce dvou chlapů. To proto, že ono to není podstatné, láska je jenom jedna. Někteří lidé nemají dostatečnou inteligenci, aby to pochopili. Být teď březen 2006, kdy jsem Zkrocenou horu viděl poprvé, a ne květen 2007, asi bych to napsal ještě ostřeji a odsoudil jedince, kteří mají potřebu posilovat si vlastní sebevědomí rasistickými a xenofobními názory, ne-li dokonce činy. Ale zpátky k filmu Anga Leeho. Mám-li se i já dopustit jednoho rasového předsudku, asi bylo potřeba typické asijské nebo chcete-li východní mentality v osobě režiséra, aby vzniklo tak výrazově přirozené dílo o takovém tématu. Zásadní je, že na tomhle filmu není nic vyumělkovaného ani teatrálního. Na začátku je hlavním motivem honácká práce a přežití v drsné přírodě. Jak plynou léta, jde o rodinu, děti a běžný život, plný práce a starostí. Vztah Ennise a Jacka tím vším „jen“ souběžně prostupuje bez navenek křičících emotivních scén, zkrátka se nekoná žádný hollywoodský dramatický doják. Velkou zásluhu na tom mají Heath Ledger a Jake Gyllenhaal. Vystihli své postavy (Ledgerovo mumlání jako známka uzavřenosti a zranitelnosti) a ještě mezi nimi funguje nepojmenovatelná chemie. Ang Lee nikde netlačí na pilu a nechává příběh běžet vlastním tempem, čímž dosahuje odzbrojující přirozenosti. Neuslyšíte žádné šroubované dialogy, tak běžné v jiných dramatech. Nedá mi to, abych nezmínil „první stanovou scénu“, kdy vztah hlavních hrdinů začne hodně chlapsky – tedy fyzicky. Paní, která seděla vedle mě v kině, při ní své (asi) kamarádce řekla (doslova): „Ten funí jak můj starej.“ Normálně bych diváky, kteří mají v kině jakékoliv řeči, střílel, ale tuhle vtipnou poznámku si budu pamatovat asi navždy. :-) Dobře vystihuje jistou univerzálnost lidských citů, vztahů a koneckonců i sexu. Kontrastem k alkoholovému sblížení ve stanu je pak pokračování lásky Ennise a Jacka, kdy touží žít spolu, ale vše – včetně hnusné ploché krajiny (kontrast k horám) – ilustruje, že to není možné. „Co nejde zařídit, to se musí vydržet.“ Tak zní jedna z nejsmutnějších hlášek v historii kinematografie, když si uvědomíme, že se mluví o štěstí a nepromarnění života. Vrcholem je závěr filmu, kdy se obnošená košile stává tím nejcennějším majetkem. Kdo kdy miloval (ať už ženskou, chlapa nebo pudla, jak říká s brutální upřímností a neomaleností sobě vlastní Richard Fish v seriálu Ally McBealová), ten pochopí… Ještě chci zmínit, že Zkrocená hora disponuje i velmi věrohodnými vedlejšími postavami (Ennisova manželka či zachycení vztahu s jeho dcerou). No a nad vším bdí samotná hora Brokeback, aneb záběry na tichou a mohutnou krásu přírody. Přírody, která nikoho nesoudí. Gratuluji k dočtení mého dlouhého komentáře, dodám už jen jednu věc: je škoda, že Akademie rozdávající Oscary neocenila film samotný a herecké výkony. Vyhrála mj. hudba, která sice není špatná, ale na vrcholné ocenění je taková… moc jednoduchá. Jenže to je úplně jediná výtka, kterou k tomuto krásnému filmu mám. Kovbojské reklamy na jedny nejmenované cigarety konečně získaly nové vyznění. :-) The End.

Opravdu síla. Podobné, tak trochu zvláštní a originální filmy mám rád. S pomocí neuvěřitelně nápadité kamery, precizního střihu a výborné hudby se Darrenovi Aronofskymu podařilo natočit, co je to závislost. A to bez jakýchkoliv příkras, moralizování či filozofování. Samostatnou kapitolou jsou herecké výkony. Jak Jared Leto, tak i Marlon Wayans hrají výborně, ale podle mě je ženské představitelky ještě o třídu převyšují. Zrůdná proměna Ellen Burstyn vzbuzuje zároveň opovržení a lítost; s Jennifer Connelly postupnou ztrátu morálních zábran téměř spoluprožíváte. Zkrátka jedinečné depresivní drama, kterému rádi odpustíte několik nelogičností, hnidopišsky zmíněných v některých komentářích.