coulismoulis

Je to veru dokonale mysteriozni dilo, kdyz vam pointu prozradi v prvnich par minutach a to i s poradnym mrkanim na divactvo, aby to nekomu nahodou neuniklo. Chapu, asi slo Nolanovi spis o paralelu s jeho vlastnim kumstem nez o pribeh jako takovy, ale prece jen by to mohlo byt o dost zabavnejsi a mene poutove. Skoda Balea, v pravde tu nemel moc co hrat.

Historický velkofilm to je, o tom se nedá pochybovat. Jinak je to – přesně podle dobových klišé – zmatené, přehnané, přehrané a nablblé. Výprava je ovšem docela bohatá, kulisy se vystřídaly i tři a štáb šel dokonce neohroženě do exteriéru. Nejlepší výkon podal Plachta, ale pozor, jeho výstup trvá asi pět vteřin. A teď si ho v té hodině a půl hledejte, ha!

Korporáty mají pré. Osobně se tedy divím, že film touto formou nevyužívají už dávno, samo se to nabízí. Barbie byla sice propagace značky, ale v první řadě šlo o společenský a genderový komentář. Unfrosted už je jen značka. Těch pár drobných fórků, na to, jaký obsah nám miliardáři cpou kvůli vlastnímu prospěchu do žaludku, v podstatě zapadlo pod stůl. Prostě krásná, barevná komedie, po které si musíte jít koupit tu správnou značku chemických sraček, protože je to děsně fajn. Režisér si splnil sen, korporát to zaplatil, diváci to snědí. Každý si přijde na své.

Celé to vypadá snad až jako schválnost. Splnění plánu o výstavbu, ale tak, že se na to nedá dívat. Jméno spisovatelky je opět zneužito k propagačním cílům. Zbídačené ženy mrtvých dělníků klesají opakovaně k zemi, zástupy vesničanů nemají co jíst, šly by do ulic, ale zatím ulice nejsou, tak se musí držet ve svých nemocemi prolezlých doupatech. Jedinou oporu mají v doktorovi, vlajkonoši rudé standardy, který léčí pupkaté zbohatlíky tím, že je psychologicky rozloží a pak obere o peníze. Venkovská sociální balada chybí, zato její místo obsadil komunistický kýč, vyšponovaný na neúnosnou míru. Takto angažovaný a křečovitý Biedermeier se snad ještě nikomu nepovedl. Celé to postupně graduje skrze postavu Brejchové, která z hysterické paničky (protože má komplex nenaplněného „ženského poslání“, mimochodem) přejde postupně do úlohy lobotomizované loutky, adoptivní matky, socialistky. Nakonec z toho vychází, že cholera pracuje ve službách Marxismu-Leninismu, někomu zkrátí utrpení, někoho "vyléčí".

No tak být součást týhle posádky, tak si jdu teda hlasitě stěžovat vedení * flotily, pač takhle blbej in-flight entertainment jsem teda už dlouho neviděla. Zlatá holopaluba ve Star Treku (to snad i Doktorova holografická rodinka v epizodě Real Life byla zábavnějsi než toto…).

Časovým paradoxům je nejlépe se vyhýbat, to ví každý, kdo se nad problematikou kdy jen zamyslel. Bohužel je to také lákavé téma, takže se s ním pravidelně (obvykle v dost nesmyslné podobě) setkáváme. Bodies není výjimkou. Teze, na kterých jsou zde časové linie postaveny, se nachází mimo mantinely elementární logiky. Naše mnohá PROČ? zůstávají ignorována, nahrazuje je dokola omílaný příběh nudného diktátora a duševně zdecimovaného teenagera, kteří jsou jedna a tatáž osoba, spojená komplexem nedostatečné lásky matky. Diktátora s mnoha set letou životní zkušeností nakonec rozloží věta „nikdo tě nemá rád“ a teenagera zase napraví věta „máma tě má ráda“. Tím se smyčka z nějakého důvodu uzavře a vše se zabarví do růžova. Je to velká škoda, protože zbytek detektivů a detektivek byl docela zajímavý. Možná by bylo lépe téma časových skoků jednoduše vynechat a pustit jen jejich příběhy, jako samostatné epizody (spojené třeba tou tajemnou všeprostupující organizací – která btw nakonec čítala asi deset důchodců, LOL).

Závěr zůstává na diváctvu - je Evžen naivní budižkničemu, co si nechá o svém úspěchu jenom zdát nebo se z něj opravdu stane prohraný rudý kariérista? Ať tak či tak, závěrečná hudební montáž opravdu stojí za to, snad jedna z nejlepších artovek osmdesátek. Pravé soc peklo. Zbytek filmu rozhodně není špatný, možná to chtělo ale ještě trochu víc šlápnout do tématu. Hluchá místa šlo určitě víc vyplnit (když už trezor, tak pořádný, no ne?!). Hlavní devízou filmu je kromě pěkné kamery především účast desítek hvězd soudobé kultury. Zajímavý je také důraz na Evženův milostný život – náhodná známá mu zaplatí za strávenou noc, s hrobníkem zažije smutnou romanci, zelinář ho láká dozadu na banán… No zkrázka, za socíku nouze, dokonce i Kraus byl tehdy kus 😉.

Je to takove trochu nemastne neslane - parodii na Bonda bych cekala vtipnejsi a dejove trochu bohatsi, prece jen nabizi se to samo. Ale zas teda aspon to vicemene drzelo pohromade a nejaky aspon trochu vtipny gag taky pristal, takze takovy Chowuv prumer, ktery vyzdvihuje spis to, ze spousta z jeho veci jsou mnohem vetsi a urazlivejsi sracky a jeho ego tentokrat slouzi spis postave nez hvezde.

Záměrně přeházený střih se snaží udělat z obyčejné zápletky neobyčejnou. Upřímně to moc nefunguje, obzvlášť když se ukážou první logické trhliny (které ovšem nejsou vysvětleny). Prostě všechno směřuje k primitivní kydličce dvou tamil tátů borců uprostřed odlehlého staveniště.  Poselství tohoto revenge filmu doufejme je, že pomsta nikdy nefunguje, jen přináší další násilí. V případě Anuraga kruté prozření, Vijayovi ovšem všechno prošlo, takže asi to poselství není míněno zas tolik vážně.

On už Hindustani 1 byl s morálkou dost na štíru, to co ale vzniklo v rámci Hindustani 2 prostě nejde jen tak zkousnout. Správný a dobrý člen/ka národa se pozná podle toho, jak poctivě udává vlastní rodinu (???!) Bejlí se musí spálit hezky od základu státu, to věděl moc dobře už Pavlík Morozov. Celý film je nechtěnou parodií na to, jak se velkofilmy dělat nemají – akční scény bídné, děj řídký, poslepovaný náhodným likvidováním karikaturních zloduchů, apel na správné hodnoty minulosti (které to byly???), vláda je v pohodě, problém je v obyčejných lidech, hudební složka strašná, taneční choreografie nula, výskyt hrdiny – no, radši by si člověk přál, aby tam ani v těch několika chvílích Kamal nebyl. Zkrátka je vidět, že starší způsob filmového uvažování (duo Shankar – Hassan) se do současných „akčňáků s poselstvím“ rve opravdu špatně (obzvlášť, když to jejich poselství je nahnilé už od předchozího dílu).