MikeT

Jak může někdo napsat, že zejména druhá polovina filmu obsahovala zdlouhavé scény? Naopak, z hlediska porozumění všech souvislostí jednotlivých postav, s vědomím čím prošly, z hlediska důsledků jejich činů a s myšlenkou na to, jestli jejich jednání vůbec lze hodnotit při snaze o pochopení jejich pohnutek vzhledem k jejich minulosti a pozici, běžel děj možná až příliš rychle. Fascinující podívaná, ideální pro všechny kdo se nespokojí s jednoduchými vysvětleními toho, co se na světě děje a na všechno se dokáží dívat v širších souvislostech. Ano, Hidetora měl spáchat seppuku už ve chvíli, kdy obětoval svoje věrné na hořícím hradě, ale vyhnul by se tak skutečnému trestu, skutečnému utrpení, které způsobil při své vlastní cestě k bohatství, kdy loupil hrady, zabíjel jejich majitele a zotročoval a mrzačil jejich děti. Líto mi bylo Sabbura, ale nebýt jeho smrti, čekalo by Hidetora šťastné a spokojené dožití, na které zkrátka neměl morální právo. Kurosawa je mistrem ve vykreslování složitých lidských osudů a ve zpochybňování jednoznačnosti kladných nebo negativních postav, vždycky když vidím jeho jméno v popisu filmu, vím, že to bude zážitek!

Film vznikl ve své době hlavně za účelem poukázání na chování komunistického režimu. Jenže se mu v podstatě podařilo nastavit zrcadlo lidstvu jako takovému, ať už se podíváme kamkoliv do historie nebo v určité formě i dnes kolem sebe, lidé jsou pořád stejní. V tom je nadčasovost díla a z té by měl každý divák čerpat ponaučení a poznání. Nadutost a přezíravost těch kteří rozhodují o osudech druhých, bezmoc a nezvratný osud na straně druhé, lhostejnost nad životy ostatních a další typické lidské vlastnosti... jak mistrně vystiženo a ztvárněno všemi postavami!

Nádherné a dokonalé zachycení myšlenkových pochodů mladé generace tzv. Nové vlny. Některé komentáře zmiňují mdlý děj a chybějící pointu. Bože... v tomto filmu přece vůbec nejde o sledování jasně čitelné dějové linie (vy, kdo píšete takové hloupé komentáře, si příště radši pusťte nějakou jednoduchou americkou slátaninu), ale spíš o rozbor pocitů a myšlenkových pochodů jednotlivých postav. Hodnotit toto dílo dnešním pohledem uspěchané a povrchní doby absolutně není zcela na místě, poetika dialogů a jednotlivých obrazů je naprosto jedinečná.

Film jsem zahlédl náhodou v ČT už pár minut po začátku a dlouho jsem nevěděl jestli je to nově natočené dílo, nebo film původní, ze 70. let. Všechny detaily, kamera a dlouhé úseky mezi střihy, to vše bylo mistrně zpracováno tak, aby nic nerušilo dobovou atmosféru. Samozřejmě příběh OH známe všichni, ale je přece jasné, že nešlo o to vytvořit dokument, spíš o náhled do duše Hepnarové a snahu donutit diváka k zamyšlení, třeba i nad motivy jejího činu...

Současná tvorba mě příliš nezajímá, ale toto drama mě doslova pohltilo. Dokonce tak, že jsem vzal děti a jeli jsme do Ostravy na exkurzi do několika dolů. Nejde jen o popis důlního neštěstí, v tom filmu jsou naprosto mistrně vykresleny i ty nejbanálnější vztahy mezi postavami, životní zkušenost matky v podání M.Issové, kterou mladí hrdinové Petr a Jana nechápou a bouří se proti ní, neprofesionalita komunistických vedoucích pracovníků, vztahy na pracovišti, atd. Jestli "ostravština" postav nebyla dokonalá? Vážně u takového filmu právě na tomhle záleží? A to nejlepší na závěr - žádný happyend, na který jsou diváci notoricky zvyklí z amerických filmů, hlavní postavy zkrátka v dole zahynou. To je surová realita, která se z filmů již prakticky vytratila, takhle to v životě prostě chodí, žádný Bruce Willis ani Superman... Naprosto dokonalé dílo, na které se rád podívám i za 20, 30 let znovu.

Další z moderních filmů, který dokázal úžasně zachytit dobovou atmosféru a uvést diváka v pochyby ohledně data vzniku filmu. Poetika milostných rozhovorů mezi Paulem a Esther plně odpovídá létům šedesátým, a sedmdesátým nedivím se, že ji dnešní generace nechápe, kdo z dvacetiletých dnes čte romantické básně a místo odeslání sms musí 3 dny čekat na vytoužený dopis... Hluboká láska, která přesahuje hranice lidského chápání byla ve filmu vyjádřena naprosto dokonale, lépe už to kamera zachytit nemůže, další úrovní je pouze vlastní prožitek. To se tvůrcům povedlo naprosto dokonale. Vlastní děj filmu a dialogy mi trochu připomněly mého oblíbeného J.L.Godarda, nicméně konec filmu bych nejspíš ocenil méně otevřený, ovšem - záleží na tom jak vše dopadne? Důležitý je život, jeho prožívání a děj, ne jak vše skončí přece. Moc krásný film, asi se zase po dlouhé době vydám do Paříže...