Režie:
Jean-Luc GodardScénář:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Michel LegrandHrají:
Anna Karina, Claude Brasseur, Sami Frey, Jean-Luc Godard (vypravěč), Louisa Colpeyn, Fernand Sardou, Jackie Sardou, Georges Staquet, Jean-Claude Rémoleux (více)Obsahy(1)
Francouzský režisér Jean-Luc Godard je i pro Českou televizi otevřenou kapitolou. Znovu se vracíme k tomuto velkému tvůrci třemi filmy, které doposud nebyly vysílány: Banda pro sebe, Zachraň si, kdo můžeš (život) a Pěstuj si pravačku. Ten, kdo si nedávno pustil Bertolucciho Snílky, uvidí tedy slavnou citovanou scénu: běh Louvrem v "originále". Louis Aragon o tomto filmu řekl: "Nikdo nedokáže vykreslit lépe řád zmatku než Godard. Zmatek našeho světa je jeho látkou, tam, kde končí velká města zářící neónem, v předměstských čtvrtích či v zastrčených dvorcích, to, co nikdy nikdo nevidí očima umění, zborcené trámy, rezaté mašiny, odpadky, plechovky od konzerv, ocelové dráty, brlohy našeho života, bez kterých bychom nemohli žít, jenže to vždycky nějak zařídíme, abychom je neviděli. A z toho všeho a také z vraždy jakoby náhodou udělá krásu."
Franz a Arthur připravují na pařížském předměstí vloupání do vily, kde bydlí rodiče jejich přítelkyně Odily. Gangsteři - amatéři najdou jenom část z kýžené velké částky. Z banální loupeže je tragédie, která rozhodně nedopadne podle jejich představ. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (48)
Film, který je zdánlivě o ničem a nikam nevede, ale Godard opět předběhl svou dobu (a zjevně inspiroval Tarantina). Narážky na umělecká díla, humor, nadsázka, krimizápletka, to vše tady je. Navíc dostaneme několik nezapomenutelných scén, opět nádhernou a okouzlující Annu Karinu a moc hezkou kameru. Ale přesto si myslím, že v některých momentech mohl pan režisér trochu víc přitlačit na pilu, aby byl celý film svižnější. ()
Lepšie byť bohatí a šťastní ako chudobní a nešťastní. Kamera je kvalitná, herci sú výborní komedianti, dialógy prirodzené, svižné a nezáväzné, doba je zakonzervovaná výborne od športových áut po architektúru. Inovatívnosť cítiť v dialógoch alebo polminúte ticha. Zdanlivá bezdejovosť slúži na prepájanie fikcie a reality a prekvapuje každým okamihom. Cítiť slobodu, hravosť a chuť do života. Vitalita však nestačí, keď chýba hlbšia charakterizácia postáv. ()
» Zatiaľ, čo som videl z Godardovej tvorby, tak ma najviac oslovil iba jeho debut - Na konci s dychom « 『 Namiesto písania filmových recenzií sa radšej začal venovať režírovaniu filmov, ale u mňa nenastal ešte ten čas, aby som im načisto podľahol 』No, ale sledovanie týchto troch sympatických darebákov má asi niečo do seba ? Ak náhodou aj nie, tak režisér ide úplne na ostro do exteriérov, d.p. berie sekvencie bez servítky, že okoloidúci sa len prizerajú, čiže mám akýsi dokumentárny pocit z toho, čo vidím. Z francúzskej novej vlny je najväčší frajer - Francois Truffaut, ktorý mi sedí viac, ako jeho kolega, o ktorom momentálne pár riadkov píšem do prosta. PS : Aby som len nekritizoval, tak tanček v kaviarni, či beh Louvreom, som si vychutnal plnými dúškami, lebo v nich účinkovala okaňa Anna Karina. ()
Dysnarativní heist movie, v němž se sice moc nestane, ale myšlenek je v něm za deset dějem natřískaných žánrovek. Godard ústy postav i dekonstruováním žánrových schémat prozkoumává hranici mezi fikcí a realitou, slovem a činem, lží v umění a lží v životě. Neustálé proměny stylu a nálad, zpomalování (nebo úplné zastavení) málo sdílného vyprávění, nečitelnost postav a jejich úmyslů, reakce nediegetického světa na diegetický (vypnutí zvuku), střihy přes osu nebo komentář, jenž jako by chvíli patřil vypravěči a chvíli kritikovi, který film interpretuje - všechny tyhle zcizovací prostředky nám brání identifikovat se s postavami a nechat se poklidně unášet příběhem. Film je tvořen pásmem her, jimiž tvůrce i postavy utíkají od závažných témat. Nakonec jim ale stejně neutečou. Režisér si hraje s žánry, jichž jsou postavy stejnými oběťmi jako mnozí diváci. Odhalení pravidel hry rozbitím narativu se tak stává stejně důležitým jako hra samotná - namísto toho, abychom se vyprávěcími mechanismy nechali ošálit, můžeme (resp. musíme, chceme-li si film užít) zkoumat jejich podstatu. Způsob, jakým zde Godard "vychovává" diváka, přitom vzbuzuje pocit, že se učí společně s námi, že není intelektuálně povýšeným kantorem, který připouští jenom a pouze svůj vlastní názor. 75% ()
Ve filmu, literatuře má každý detail význam pro celek příběhu. Když například Bogart ve filmu někam jde, tak má pořádný důvod tam jít. V životě outsiderů je jedno kam jdou a co dělají. Mohou sice na chvilenku zažít jakousi slast ze života, jakýsi pocit souznění a výjimečnosti (tanec ve třech, běh Louvrem), ale za pár vteřin se zase nuda hlásí o slovo. A zločin? Trapnost nad trapnost a že by to byla nějaká slast...Tři hrdinové žvaní a žvaní, zatímco odtažitý vypravěč nachází ty správné věty z "vysoké" literatury (viz četba pí učitelky), chlapi si přehrávají scény z filmu (začátek), zatímco dívka vlastně nemá nic ráda, a hledá něco, něco, ale neví co./ Bohužel Godard vypráví o svých outsidrech velice nezajímavě, bez jakékoliv umělecké formy. Jistě, byl to záměr, točit na ulici, v plném provozu, mezi lidmi (dialogy doprovází reálný hluk ulice či hospody), ale výsledek je nudný. Forma nemusí být odrazem duší hrdinů. ()
Galerie (49)
Photo © British Film Institute (BFI)
Zajímavosti (8)
- Scéně v kavárně, kde se spontánně synchronizovaně roztančí trojice šejdířů, vzdal hold Quentin Tarantino v Pulp Fiction: Historky z podsvětí. (Pavlínka9)
- Ve filmu si zahrála žena Jean-Luc Godarda, Anna Karina. (Duoscop)
Reklama