Borea

Nevěrohodný kýč.

Měla jsem pocit, že sleduji reality show, která je převlečená za umělecký dokument. Rodina, která chce prezentovat svou metodu a klidně strčí svoje malé dítě před kameru. Za ní je režisérka, která na rodině parazituje, tváří se, že "nemá názor" a pouze ji to fascinuje (a ještě o tom pak mluví při debatě nebo do médií). Umělecké dílo je přece nejen o zobrazovaném, ale i tom, jak a proč ho zobrazujeme. Je to možná zpráva o současné době, ale povrchní a připadá mi, že i zákeřná.

Našlehaná autorská bezradnost. Slibný rozjezd, zajímavá zápletka, dobré vedení herců, ale v druhé polovině scenáristické i režijní selhání. Film bez katarze, pointy i přesahu.

Výborná metafora euroamerické kultury. Ke světu kolem se chováme, jako bychom byli na dovolené. Všeho je dostatek a vždy po nás někdo uklidí. Sžíravě vtipné.

Naprosto vyjímečný film! První půlka je plná humoru a drobných konfliktů. Oboje proudí ze vztahu táty a jeho pubertálního syna. Druhá část pak zvážní a křehce se dotýká prazákladu vztahů s nejbližšími. Musela jsem to vidět dvakrát. Ráda bych ocenila spoustu vyprávěcích detailů, ale především senzitivitu a hloubku, kterou jsem zatím u jiného českého “dokumentárního filmu” nepocítila.

Nebeský film se záblesky osobního pekla.

Křehký, smělý, průzračný. Film!

Toporný scénář nezachraní ani zručná režie.

Ano, jsou to zcela jistě intenzivní obrazy, které jsou blízko lidskému neštěstí. Avšak jejich skladba je jenom další náloží, která bouchá do emocí. Smutný hudební podkres, záběry z dronů, které asi dotočili někde jindy a dávno po událostech, které jsou znázorněny. Připadá mi, že i v tom je vidět práce evropských spolupracovníků, kteří sympatické autorce udělali jednostrannou službu. Není to film, ale tísnivý osobní výkřik.

Tenhle film má čuch! Pohádkový průzkum humanismu. Láska nezná hranic. Krása nesmírná, vesmírná, lesní.