Zed70

Pokaždé když přejíždím hranice do Švýcarska doufám, že se nás zeptají kam jedeme a my odpovíme: "Světit kostel do Švýcarska." Zatím jenom sledují jestli máme dálniční známku.

Jestli mě něco letos ve Varech příjemně překvapilo, byly to polské filmy. Když se řekne autista, každý si představí Rain Mana. Na toho ale zapomeňte. Snímek je trochu smutný, ale zároveň z kina odcházíte v podstatě pozitivně naladěni. Pro mě jeden z nejlepších filmu letošního festivalu (48. MFF KV 2013).

Po takovém filmu si vždycky řeknu: "Notyvole kdo to vybíral? To se jako někomu líbí?"

Někde v rozhovoru Adam Sedlák říkal, že natáčeli i v exteriérech ale že film by měl pak 3 hodiny. Já myslím že kdyby měl trochu rychlejší tempo a byl kratší, že by se na to dalo i koukat. Takhle to byla místy neskutečná otrava. Také se nechal slyšet, že by chtěl, aby během filmu lidi z kina i odcházeli. No myslím že tohle se povedlo. Z premiéry lidi opravdu odcházeli. I když myslel jsem že filmy se dělají proto, aby na ně lidi koukali a neodcházeli. Ale asi jsem moc starej.

Představa, že něco podobného funguje i u nás je dost deprimující. A když si vybavím pana Januouška jak po nehodě kamsi telefonoval, představa dostává jasnější kontury. Je hezké vidět, že Poláci umí natočit opravdu napínavou kriminálku s akčními scénami, které nevypadají trapně. Na rozdíl od těch českých.

Silné téma a během filmu si člověk uvědomí že to může potkat kohokoliv z nás. #kviff2019

Těsně před polovinou jsem měl nutkání ten film vypnout. Ještě že jsem to neudělal.

Dávám 4, přestože jsem v kině občas klimbal. Záběry pobřeží, ledovců a pusté krajiny jsou naprosto neuvěřitelné. Navíc některé dialogy a kometáře jsou velmi vtipné. Bohužel časem tempo filmu trochu upadalo a mě se zavíraly oči, přestože jsem se nutil se pořád dívat, aby mi žádný obraz neutekl. Tenhle film je opravdu nutné vidět v kině, na monitoru počítače nevynikne majestátnost ledovců a grónského pobřeží.

Váš vztah k hlavní postavě se bude měnit. #kviff2019

Když jsem byl dítě a dávali Fantomase, druhý den ve škole jsme nemluvili o ničem jiném. Zhruba od sedmnácti mě tyhle filmy moc nebraly. Jenže jak šel čas, tak za dvacet let se mi zase začaly líbit a zase mi přijdou vtipné. Možná víc než když mi bylo těch deset dvanáct. Sledovat Funese, jeho gesta, grimasy a slyšet úžasný dabing Františka Filipovského mě zkrátka nepřestává bavit.