Poleloukales

Krapet pošahanej spektákl, ale bavil jsem se výborně...

Je to úplně čerstvé. Tak půl hodinky po shlédnutí. A tedy se nemůžu zavázat k tomu, že do smrti nezměním ani písmeno na následujícím. Takže bych napsal tolik: asi to není nejlepší film ever, asi mě jiné filmy zasáhly více a určitě lze namítnout, že je řada snímků, jejichž témata jsou z jistých úhlů pohledu důležitější. Ale na druhou stranu - když už jsme u vztahů, jejich krizí a způsobů jejich řešení - co je důležitější než čas, který vztah zaplňuje? Jak s tímto časem hospodaříme, čemu v tomto čase věnujeme pozornost a kvůli čemu svádíme souboje různých druhů se svými nejbližšími? V průběhu hádky dvou vedlejších postav zazněl leitmotiv totoho příběhu jasně a zřetelně. Bohužel nejsem s to ty dvě nebo tři věty přesně zopakovat, ale bylo to nějak takhle: "Proč ztrácíme čas úplně zbytečnými hádkami vinách a obětech a místo toho, abychom se věnovali tomu, čemu se chceme nebo potřebujeme věnovat, ať už to je cokoli!" A tak se jedna z vedlejších postav vrhne z vokna, druhá pak musí absolvovat hnusné martyrium před očima nenažrané veřejnosti a hlavní jedenáctiletá postava pak tiše úpí, aby se z toho do konce života nevzpamatovala!

Vyprávění, dialog a střih, to je oč tu běží! Tři hodiny přeplněné těmito třemi atributy, synergicky dávají s neuvěřitelnou lehkostí zapomenout na nekompromisní stopáž snímku takovým způsobem, že ani ta prdel nebolí! Nepochybuju, že Nolan by dokázal napsat a natočit strhující biják na téma chleba s máslem.