vitocassetta

Zamotání hlavy starým dobrým Lynchem. Po zhlédnutí jsem se nějaký čas nemohl pohnout ze židle. Snad se hýbal jenom můj mozek, jelikož mu tenhle film dal pořádnou lekci. Po filmu mě místo počítání oveček čekala noc plná přemýšlení a odpovědí na otázku „o čem to sakra bylo?“. Divákovi se naskytují dvě možnosti: buď se podívá na jedno z tisíce Youtube videí, které zápletku vysvětlují nebo bude neustále hledat východ z bludiště svých myšlenek. Obě možnosti jsou samozřejmě respektovány. Ať už se děj zdá být jakkoli matoucí, hlavní pointa a vysvětlení filmu jsou vcelku jednoduché a lehce se objasňují. Pochopit tento film je neskutečně uspokojující a láká diváka pustit si film podruhé, tentokrát však se získanými znalostmi. Poté dokáže ještě více ocenit Lynchovo bravurní vyprávění a zpracování tohoto příběhu. Dokázal totiž přetvořit poměrně jednoduchou myšlenku do svého osobitého stylu. Během filmu divák věří, že vše chápe a neustále se v této představě utvrzuje, ale ve 2/3 filmu přijde jedna scéna, která jeho těžce vybudované představy pošle do kytek. Následuje kolotoč dezorientace a kouzelných iluzí a nastává nefalšovaný a všemi obávaný mindfuck. Lynch si s divákem hraje a omotává si ho kolem prstu. Doporučuji se během filmu nejvíce soustředit na předměty, jména a místa. Ve filmu je ovšem obsaženo nespočet malých detailů, které jsou lehce přehlédnutelné jak ve scénáři tak v obrazu. Abych film stručně shrnul - děj se točí kolem hollywoodského režiséra Adama, který do svého filmu obsazuje hlavní herečku a zjišťuje, že toto rozhodnutí není úplně v jeho moci. Film naráží na jakési hollywoodské spiknutí a celkovou rivalitu herců a hereček v Hollywoodu a na tajemné zákoutí filmových produkcí. Snímek je ovšem tvořen více dějovými linkami. Ty jsou plné tajemných postav a kradených identit, vznikající a zároveň zanikající nebo se dokonce tváří jako pouhé zjevení. Setkání s mysteriózním “kovbojem“ nebo návštěva klubu Silencio jsou podle mě jedny z nejintenzivnějších scén ve filmu. Dokonce existuje i bakalářská práce, která podrobně rozebírá děj a jeho linie. Atmosféra filmu se dá krájet. Vyzdvihl bych vynikající herecké výkony v podání krásných hereček, zrcadlící děje, déjà vu, hrátky s časem a Lynchovy výrazné kulisy. Mulholland Drive je nevšední zážitek, který ovšem po prvním zhlédnutí nemusí poskytnout nějakou katarzi a spíše to je velký test divákovy pozornosti a fantazie. “This is the girl“

Cesta k lidskému nitru, jehož středem je spalující touha. Díky maestro Kubrick za váš finální počin a poslední odkaz světu a kinematografii! Opravdu skvělé završení vizionářské filmografie, která inspiruje dodnes a bude mnoho let. Právě v posledním snímku se Stanley věnuje komplexní vztahové psychologii a rozhodl se po dlouhém odkládání adaptovat, jeho oblíbenou, Schnitzlerovu Snovou novelu. Dějová linie je hluboká diagnóza krize manželství a jak už částečně napovídá název, primárně se věnuje snům a jejich dopadům na naše reálné životy. Je sen jen pouhým snem, nebo je to něco, co může vyvolat žárlivost ve vztahu či manželství? Co vše mohou o člověku prozradit sexuální sny? Bere se sexuální představa s jiným člověkem jako nevěra? Učebnicově strukturované melodrama jde ke kořenům vztahových problémů a odhaluje lidské chtíče a zrádné sexuální fantazírování. Nahlíží na představy o cizích lidech v našem sexuálním životě a jak s nimi zápasí důvěra. Noc plná dobrodružství a pronásledování svých sexuálních tužeb, které vrcholí v sexuální posedlost. Frustrace hlavního hrdiny z nenaplněných sexuálních setkání a neúspěšných pokusů “pomstít se“ své ženě za to, že mu odhalila své sexuální představy s jiným mužem. Snem se cítí ponížen a ztrácí kontrolu nad svým manželstvím. Můžeme mu to mít za zlé? Úzkost a pocit zrady je na místě i když se jedná o pouhé sny. Hluboko totiž cítíme, že sny vždy něco naznačují a znamenají, a proto nás tak často děsí. Pokouší se ve svém životě ochutnat zakázané ovoce, ale zjišťuje, že falešné touhy po něčem novém nám nepřináší radost, ale naopak pouhé zklamání. Podobně jako při hledání místa, kde končí duha. Tematizovaná problematika narušení vztahu třetí osobou a naivní pocit, že potřeba flirtu a chtíče po cizích lidech se po závazném vztahu vytrácí. Toto lidské pokušení vůči jiným nezmizí a těmto touhám nemůžeme zabránit v manželství, ani v partnerství. Právě sny mohou odhalovat skryté tužby a sexuální impulsy vůči jiným. Zapomíná se, že nenaplněné touhy a erotické fantazie jsou univerzální a má je každý z nás. I s vědomím toho, že mohou být destruktivní pro naše soužití. Naše touhy totiž nejsou korektní. Po zhlédnutí filmu nastane tajemná omámenost, podobně jako když se probouzíme z hlubokého snu. Jelikož jsou sny téma číslo jedna, nemůžeme zapomenout na snového taťku Freuda. Schnitzler a Freud se navzájem inspirovali a znali se – oba psychologové měli zájem o sexuologii a analýzu snů. Co když se sny mohou teprve proměnit ve skutečnost? Snění a bdění, pravda a lež, realita a fikce se vlévá do jednoho. Kubrick dělá skvělý průnik mezi snovým světem Lynche a světem problémového manželství, kterému se věnoval Bergman. Neskutečných 7 let psaní scénáře a 400 dní natáčení se na Kubrickovi podepsalo. Díky tomuto produkčnímu peklu ale zároveň posedlé vytrvalosti a puntičkářství jsem přesvědčen, že v tomto filmu nic není náhodou a vše má svůj účel. Nic ovšem nemůže být dokonalé, a i přes Kubrickův perfekcionismus nemohl počítat se vším. Třeba se svojí smrtí. Zemřel krátce po představení konečné verze filmu a Warneři museli film dodělat bez jeho přítomnosti. Jelikož je Kubrick známý tím, že své filmy stříhá ještě těsně před premiérou, už se nedozvíme, jestli odevzdaná verze filmu je jeho pravou vizí. Přijde mi ironické, že nejpečlivější filmař všech dob zemře dříve, než stihne dokončit a představit své poslední dílo. Jeho nejosobnější film tlačil na limity a tvůrce překračoval hranice svého režisérského umu. Rakouská televizní verze z roku 1969, která přesně kopíruje novelu, má něco málo přes hodinu a jako film je uspěchaný a fádní. Jako fanouškovi slow cinema se mi více zamlouvá Kubrickova verze, která je adekvátně dlouhá a nemám ani jednu připomínku ke stopáži. Lépe se mohou vyjádřit emoce, vstřebat myšlenky, a to díky přítomným ztuhlým dialogům funguje. Zdlouhavost dodává dramatičnost a intenzitu momentů, kterých je v příběhu plno a musí se jim dát prostor. Děj hypnoticky svádí do děje a vábí na sexuální mystiku, rituály a erotickou záhadnost. Jména, která jsou součástí konce jedné éry filmařiny. Kubrick uzavírá svou práci a zakončuje tak tisíciletí. Z filmu se tak stává další argument, proč byl rok 1999 jeden z nejsilnějších pro kinematografii v historii. Mezi Cruisem a Kidman perfektně funguje sklíčená chemie a domnívám se, že Kubrickovi kývli na film kvůli tomu, že něco podobného ve svém někdejším manželství prožívali. Natočit tento film byla cesta k určité terapii. I přesto, že nemám rád Cruise tak film zachraňuje především skvělá Kidman jak herecky, tak svým šarmem. Spalující touha je film, kde zvuk a obraz nahradily potřebu mluveného dialogu. Opravdu se zde moc nemluví a tento stav mi vyhovuje. Zato každá věta ve scénáři má svoje místo a klade se na ni patřičný důraz. Kubrick používá opět svoji symbolickou paletu barev, díky ní můžeme číst emoce. Film je sužován snovým, mlhavým žárem barevných světel a dělá ze snímku vizuálně podmanivou podívanou. Kubrick použil všechny nástroje k tomu, aby vizualizace působila právě takto mělce. Nemluvě o tom, jak je film obecně scénograficky krásný. Musím ale uznat, že druhé zhlédnutí filmu nebylo tak magické a atraktivní. Film rozhodně netěží z opakovaných zhlédnutí a prvotní vzrušující pocity ustupují. Jelikož film nabízí velké množství interpretací a výkladů, váže na sebe stejné množství konspirací (jako u každého filmu od Kubricka). Byla proto zábava tento film analyzovat a nadinterpretovávat. Očividné jsou i motivy objektivizace žen a narážky na současný přesexualizovaný svět. Ale přece jsme dostali poslední vzkaz od režiséra prostřednictvím závěrečné ikonické scény, která je nejen odpovědí na problém dvou lidí ve filmu, ale i poselstvím pro život nás všech. Protože očistcem z prožitých duchovních otřesů je právě sex.