Maják

Na pouhých několika metrech čtverečních, ale meteorologické podmínky, nátura obou mužů i filmařská vynalézavost brzy dovedou hrdiny do stavů, v nichž už nebudou schopni nalézt sami sebe.Režisér Robert Eggers se před pěti lety proslavil debutem Čarodějnice, který získal cenu za režii na festivalu Sundance. V této možná až příliš ambiciózní hře s hororovými prvky a americkou historií prokázal zálibu v dávných příbězích. A také hned dostal nabídky režírovat pro velká hollywoodská studia. Místo toho se ve svém druhém snímku teď vydává na vlny, které jsou ještě vzdálenější hlavnímu proudu. Maják je natočený černobíle na klasický filmový pás, ve skoro čtvercovém formátu. Už tím, ale také herectvím či obrazovými kompozicemi upomíná na výraznou estetiku rané kinematografie, na expresionistické snímky či sveřepá, duchovně laděná díla dánského filmaře Carla Theodora Dreyera.Zároveň je to neuvěřitelně zemitý film, plný deště, vlhka, kamení i hlíny. A také tělesných projevů dvou mužů prosáklých lacinou pálenkou, jejíž zásoby se pro ně v jisté chvíli stávají podstatnější než dostatek proviantu.Eggers nesestavil jen dílo plné citací a odkazů. Mnohem spíše natočil jednoduchou atmosférickou historku o rozporuplné povaze mužů, kteří jsou zároveň dobrodruhy i troskami na pokraji lidskosti.Maják nestojí na ději, vše utáhne atmosférou a výkony herců, kteří pod náporem přírodních podmínek, zlověstně se chovajících racků i povah svých rolí museli zjevně prožít dost náročné natáčení. Například Dafoe prskající svůj úsečný, přerušovaný monolog, zatímco mu na obličej a do úst dopadají hromady hlíny, patří k nezapomenutelným scénám. Pokládal jsem si otázky: Kdo je kdo? Kdo komu lže? Jakou roli v příběhu hrají mytické sirény?Je to snímek obtížný na pohled i na poslech, přesto od něj nelze odtrhnout zrak. (22.03.2020)

Hrozně prázdná exhibice talentovaného stroje na hutnou atmosféru, které nelze upřít vystižení dobových reálií a záměrně zastaralých formálních postupů (statické záběry, detaily, expresivní herectví, precizní geometrická kompozice), ale divákovi lačnícímu po smysluplně organizovaném vyprávění či nějakých ozvláštňujících postupech nemá absolutně co nabídnout. Čarodějnice za něčím směřovala a utahovala smyčku kolem diváka, jenž si vytvářel určitá očekávání, Maják je zahleděný do sebe a od první do poslední scény se jeho nátura a nátlak na publikum nemění - a byť to samo o sobě není špatné a rozčilující, rozhodně to není nijak obdivuhodné a jakýmkoli způsobem podvratné (o což se přitom Eggers snaží). 60% (18.01.2020)

"Pojďte pane, budeme si hrát." Maják... hutná, slizká depka, kde chlast teče proudem a stěžně jsou vztyčené v dál. Jedna nestačí zírat, co s drsným chlapem udělá trocha toho nepohodlí. Ovšem nejsem siréna mořská a nejsem oblouzena neukojitelným chtíčem, abych je zcela pochopila. I když.. Možná k tomu mám nepatrně nakročeno. (02.07.2021)

Ještě mnohem artovější než The VVitch. Krásný černobílý obraz ve čtvercovém formátu, na jehož půdorysu sledujeme vyhrocenou psychologickou noční můru. Interpretačně otevřený příběh vás semele zejména svou autentickou syrovostí a geniálně zobrazeným propadem do stavu naprostého šílenství. Konsternovaně jsem sledoval úchvatné výjevy doprovázené famózním zvukem a nepříjemně skličující atmosférou. Pattinson a Dafoe zde rozehrávají virtuózní herecký koncert, ve kterém mají oba dostatek prostoru zazářit a vyrazit vám dech. (06.10.2019)

Neviem čo reálne povedať, ale asi som čakal niečo silnejšie. "The Lighthouse" rozhodne nie je zlý film. To by som klamal. Myslím si, že je fascinujúci, je silný, má v sebe dobrú atmosféru, zvuková stránka fenomenálna, a ten čiernobiely vizuál tomu asi ešte aj pridáva. Plus aj rozlíšenie 4:3 má niečo do seba. Pôsobí to ako starý film, hoci to vyšlo tento rok. Je to podobná depresia ako bolo aj "The Witch", no myslím si, že "The Witch" bolo o niečo silnejšie. Najmä už len z toho titulu, že tam pôsobila ťažká doba a silná depresia na celú rodinu a cítili sme tam medzi nimi to puto. Tu máme dvoch pracovníkov majáku na ostrove. A možno tá ponorka je silnejšia, no nemyslím si, že emocionálne je to tak silné. Robert Pattinson je miestami počas filmu skutočne desivý. Je vidno, že jeho myseľ prepadáva postupne do veľkého šialenstvá a nedá sa to zastaviť. A je to len horšie a horšie. Je tu veľké množstvo dialógov a niektoré ma fascinujú, iné zase nie. Pôsobí to veľmi artovo. A nechápte ma zle. "The Witch" bolo tiež artové, ale naratív pôsobil jednoznačnejšie a dalo sa to jednoduchšie sledovať. Lebo sledovať túto dvojicu mi už občas liezlo trochu na nervy. Prečo? Pretože som mal pocit, že aj keď atmosféra stúpa a dejú sa stále hrozivejšie veci, čakal som už len na to, kedy film skončí a dostaneme sa z tohto ostrova. Na jednej strane je super, že som sa skrz film dostal priamo medzi nich. No na druhú stranu som chcel odtiaľ už von. A nie pre tie správne dôvody. Niektoré scénky na mňa pôsobia, že tomu moc nepridávajú. Ako napríklad aj morská víla. Jediné čo mi tam skutočne dáva nejaký význam je zabitie čajky. Je to silné, má to skvelé momentky a je to skutočne poriadna psychologická tortúra pre našich dvoch hrdinov. No napriek tomu, že som film videl rád, chcel som, aby skončil minimálne o 20 minút skôr. Ale platí, že pre všetkých fanúšikov depresívnych a klaustrofobických filmov toto vysoko odporúčam vidieť. Myslím, že to zožerú zaživa. Hodnotenie: B+ (22.12.2019)