JohnCZ

Po pomalejším rozjezdu, který vypadá jako poctivá temnější krimi ze staré školy, se to překlápí v dost nekompromisní thriller plný těch nejodpornějších lidských zrůd, kde se divák hezky postupně propadá do toho největšího svinstva společně s hlavním hrdinou. Joel Schumacher naštěstí nenatočil nějakou zrůdnost snažící se jen samoúčelně šokovat, v klíčových scénách se drží pro dobro diváka relativně při zemi, ale to nic neubírá na působivosti celého zážitku. Je to mega ponuré, napínavé, výborně zrežírované (práce s hudbou parádní) a Nicolasem Cagem tehdá ještě dost dobře zahrané. K úplně žánrové špičce chybělo snad jen vypointovanější zakončení.

Trochu jsem se obával, jestli to bez Ewana a motorek bude ono a bál jsem se zbytečně. Ono je to totiž snad ještě lepší, než Long Way výpravy. A to hlavně proto, že se všude tak extrémně nespěchá a naopak je věnován dostatek času zážitkům, jednotlivým místům a lidem. Zároveň je tenhle trip díky různorodým dopravním prostředkům o dost pestřejší a s menším "štábem" o třech, občas čtyřech lidech je to i výrazně více dobrodružný cestopis a méně televizní show. Škoda, že je to na některých místech sestříhané zbytečně hrr a je to vidět především na finální Austrálii, která je odbytá v sotva 30 minutách. Pátou hvězdu především za epizodu v Nepálu, Vietnamu a Laosu - tyhle zážitky mají bezpochyby kluci na celý život. K česky komentované verzi mám akorát jednu výhradu: dost mě rušily voice-overy díl od dílu rozdílné hlasem i kvalitou.

První polovina mě trochu nudila. Jednotlivé charaktery jsou totiž strašně na pěst, zkarikaturizované a nesympatické. Postupně se zápletka vyvinula docela zajímavým směrem a i když mi to celé ve finále přijde strašně přitažené za vlasy, mám tyhle twistoidní mysteriozní thrillery rád. Na druhou stranu dneska nejde už o nic ohromujícího (jeden nedávný film s hodně podobným námětem se mi líbil podstatně víc), vidět to už v roce 2003, asi by byl dojem výrazně silnější.

Jiří Mádl je bezesporu lepší režisér, než herec. Už podruhé mě totiž svým filmem naprosto uhranul, ač v něm nehrál. Milé, vtipné, ale i trochu posmutnělé drama, kterému vévodí charismatem a elegancí sršící Alois Švehlík. Komorní, ale režijně přesné, navíc s duší a specifickým kouzlem.

Působilo to na mě, jako kdyby tvůrci, resp. autor předlohy vzal několik známých záhad z Epochy, uplácal z toho jakýsi mišmaš a divák ať se v tom zkusí zorientovat. Namíchané je to ovšem docela originálně a po pomalejším začátku, jakmile se vyrazí do lesů, to po stránce atmosféry funguje velmi slušně. Tvůrci sází především na strach z neznáma a i prakticky bez triků dokáží budovat nepříjemnou atmosféru. Rozumím, že absence konkrétních odpovědí bude v tomto případě záměrem, ale je to také dvousečná zbraň. Závěr na mě působil neuspokojivým dojmem.

Líbí se mi, že se našinci taky konečně pouští i do jiných projektů, než jen dobových dramat, krimi seriálů a stupidních komedií. A technologický sci-fi thriller je docela velké sousto. O to víc mě překvapilo, že se to v rámci mezí povedlo. Scénář samozřejmě zamrznul někde v 90. letech u Krajních mezí, ale vizuálně to působí jako slovenská variace na Black Mirror a i přes hromadu naivních momentů, které si technologicky odporují a hlavně jsou bez jasně daných pravidel (hlavně samotná AI), je to docela zábava sledovat. Postavy jsou, až na kámošku hlavní hrdinky, celkem v klidu, má to fajn cinematography a dějově to až nečekaně graduje. Cením i dobrou pointu.

Ke scénáři bych měl určité výhrady. V hlavě mi šrotuje pár nejasností a občas to na mě působilo, navzdory neveselému námětu, trochu naivně, avšak všechno ostatní je na velmi nadstandardní úrovni. Vizuálně parádní, ta dobová atmosféra s lehkým noir nádechem je díky zvolené barevné paletě náležitě hutná. Takhle pečlivá postprodukce není u českého filmu rozhodně standardem. Herecky také velmi přesné, ten tísnivý strach je v posledních chvílích téměř až hmatatelný. "Vzpomínáš jak jsme četli o té krakatici, co se nedá porazit? ... Když se s ní často budem prát, tak se unaví a zeslábne a třeba ji jednou někdo porazí. Někdo... třeba ty."

Film si nehraje vůbec na nic. Snaží se být reálný, co to jen jde. Je to místy dost cringe - stejně jako bejvaj samotní puberťáci - ale taky tísnivé a nepříjemné. Kamera se drží zuby nehty, mnohdy skoro až klaustrofobicky, hlavní hrdinky. Šikovně tak přenáší na diváka pocity úzkosti, které hlavní hrdinka zažívá. Dobrá festivalovka, kterou bych měl, být baculatá osmačka, jistojistě za modlu.

Pravda, že už to není tak extrémní a spontánní jako Long Way Round, ale jako cestopisný dokument je to o mnoho lépe sestříhané, byť za cenu toho, že je to místy brané dost hopem. První tři díly jsou obsahově citelně slabší. Kluci na sebe navalili zbytečně velké břemeno, přecenili své síly a nestíhají šibeničně nastavený schedule. Je tam hodně cítit napjatá atmosféra v týmu a celkově se nenese ve zrovna pozitivní atmosféře. Stále se nic nestíhá, pořád se někam spěchá, všichni se kvůli tomu hádají a to hlavní - požitek z cesty - se jaksi vytrácí. Tým si toho je moc dobře vědom a s příchodem do Sudánu se situace obrací o 180°. Najednou je všemu věnován dostatek času, tým má naplánováno množství, především charitativních akcí UNICEF napříč celou Afrikou a kromě samotné cesty divák vidí i hromadu zajímavých míst, lidí a zvířat. Vtipné mi přišlo, jak se tady situace otočila: zatímco Ewan je v LWD psychicky daleko vyrovnanější, Charley je překvapivě ukňouranější, než byl v LWR. Na druhou stranu přizvat mi bff na chlapský road-trip manželku, byl bych asi taky trochu otrávený.

Nepříliš novátorské, ale hodně příjemné procítěné feel-good drama, které si klidně mohlo dovolit být ještě více dramatické a méně zidealizované. Auli'i Cravalho je super a její song taky. Poselství cením. Svět takhle sice nefunguje, ale na druhou stranu: proto tyhle filmy máme, ne?