Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Sci-Fi

Recenze (3 099)

plakát

Hra na schovávanou (2005) 

Jakkoli je De Niro výbornej herec a na určité filmové žánry se hodí nesmírně, horory mezi ně nepatří. Dakota Fanning si ho tu vyloženě maže na chleba. Film je zručně natočený a poctivě budovaná, ne vyloženě děsivá, ale spíše znepokojivá, atmosféra mě v tomto případě velmi bavila. Brzy jsem ale přišel na to, že film nadhazuje dost samoúčelné baity na odvedení pozornosti a právě díky tomu jsem pointu velice brzy odhadl. A nepomáhalo tomu ani při zpětném přemítání hodně vykonstruované a nevěrohodné chování postav. Nebylo to špatné, filmařsky rozhodně ne, ale každopádně jsem po stránce scénáře viděl už výrazně vychytralejší a precizněji vystavěné žánrovky.

plakát

Najednou jsme rodina (2018) 

I když to jede podle zaběhnuté šablony včetně přehnaného závěru, mezi současnými americkými rodinnými komediálními nenáročnými dojímačkami je to rozhodně to lepší. Má to všechny potřebné ingredience: fajn humor, trošku dojetí, sympatické obsazení a dokonce i Octavii Spencer v oblíbené roli empatické sociální pracovnice.

plakát

Zázraky sluneční soustavy (2010) (seriál) 

Brian Cox je skvělý průvodce a umí na diváka přenést takové to vědátorské nadšení pro věc, takže rozhodně nekoukat na prostříhanou verzi. Jeho cestování po světě a porovnávání fyzikálních a biochemických procesů, které vidíme na Zemi, s tím, co nalézáme nebo bychom mohli ve sluneční soustavě objevit, je opravdu zajímavé. Divák se nedozví ani tak nějaké velké přelomové věci (a postřehnul jsem i pár drobností, na které dnes díky novým objevům panuje i trochu odlišný názor), ale dokument spíše doplní to, co vlastně dávno víme či tušíme a jen to aplikuje na vnější kosmos. Z vizuálního hlediska to není ani zdaleka taková pecka, jako současné dokumenty a některé animace se až nepříjemně často opakují. Podobně je to i s některými informacemi a měl jsem místama pocit, že tvůrci pro splnění stopáže tak trochu recyklují. Byl bych radši, kdyby se intelektu diváka tolik nebáli a šli více do hloubky... Každopádně ale jako populárně-naučný dokument je to ve svém žánru klasický BBC nadstandard.

plakát

Krajina ve stínu (2020) 

Kolotoč nenávisti na prostoru nějakých 15 let ohraničený jednou malou na první pohled idylickou vesnicí. Komplexní film o mnoha postavách, který, i přes své pomalé tempo, spěje překotně kupředu. Tenhle scénář by si zasloužil minisérii a důkladnější prokreslení jednotlivých charakterů. Technicky i herecky naprosto bez výhrad. Bavila mě práce s kamerou, líbil se mi černobílý formát, který jen podpořil už tak realisticky působící kostýmy a uvěřitelný set. Dobová ušmudlaná atmosféra z toho skutečně dýchala. Z emocionálního hlediska jsem viděl, pravda, daleko silnější žánrové filmy, ale jinak té přehnané kritice nerozumím.

plakát

Medový doutník (2020) 

Rodina založená na islámských, byť ještě velmi umírněných, tradicích - otec patriarcha, matka přizvukující uťápnutá štěkna. A mladá slečna, vyrůstající v otevřené svobodomyslné společnosti, která už jaksi vyznává poněkud jiné hodnoty. Hodnoty, které si bude muset vydobýt, i kdyby to znamenalo postavit se vlastní rodině... V rámci tématiky a svého subžánru nic vyloženě překvapivého. Snad jen abychom nezapomněli, že se jedná o francouzský film, nechybí kýčovité mírně oplzl... eeh, I mean, smyslně ženské úvodní titulky, které na diváka v ladném rytmu tepající vagíny vyloženě křičí slovo F.E.M.I.N.I.S.M.U.S., a které mě s přehledem hned v úvodu málem odradily od sledování. Nakonec se ale z filmu vyklubala poměrně inteligentní, specificky evropsky intimní, ale přesto vkusná zpověď o nelehké pozici dívek a žen v tradiční muslimské patriarchální společnosti. Se sympatickou hrdinkou, citlivou režií a v neokoukaném prostředí.

plakát

Do Evropy (2021) 

Film, který si divák protrpí. Záměrně klaustrofobní kamera nalepená na hlavním hrdinovi, div že ho nešťouchá objektivem do obličeje, z toho dělá solidní drasťák, který sice není ani náhodou příjemný na sledování, ale parádně na diváka přenese všechny ty emoce - stres, děs, frustraci i smutek. Velice sugestivně vykreslený fakt, že i přes to všechno, je i nelegální uprchlík ve finále mnohdy jen obyčejný vyděšený člověk.

plakát

Ukraiński sługa narodu (2020) (TV film) 

Je až obdivuhodné, jak Volodymyr Zelenskyj jako osobnost vyrostl od doby, kdy se ještě před pár lety jako nezkušená televizní a instagramová hvězdička, možná plná ideálů, ale prosta jakýchkoli politických zkušeností, dostával od lehkovážného blbnutí a populistických prohlášení do střetu s tvrdou realitou. Realitou, která ho hodně rychle vrátila zpátky na zem a téměř ho položila. Realitou, která ale naplno udeřila až později, 24. února 2022. V tento den Volodymyr Zelenskyj dospěl a definitivně se stal k překvapení všech schopným lídrem nejen samotné Ukrajiny, ale i ikonou v celém svobodném světě. I navzdory výsměchu plynoucího z nejisté politiky vydržel. A stále drží slib. Chrlí autentické, silou slova takřka churchillovské proslovy v době, kdy se (bohužel zase) píší dějiny, shání podporu kde se dá a u toho sjednocuje svobodný svět. Ale hlavně, jako lídr stojí pevně za svým národem, kterému dodává tolik potřebnou sílu a motivaci. Doufejme, do úspěšného konce. Jó, kdyby tehdá jen tušil...

plakát

Ohnivé koule: Návštěvníci z temných světů (2020) 

Trochu umělecké, ale jinak spíše vědecké nahlédnutí mezi lidi z celého světa, kteří se zabývají studiem malých vesmírných těles. Ať už se jedná o nadšence, jenž studují drobné meteority a vesmírný prach nebo odborníky, kteří doslova stráží oblohu před případným nechtěným návštěvníkem přiletivším v náladě (znovu) očišťovat planetu. Obrazově pěkné, hudebně občas fakt krásně podkreslené, ale nebudu zapírat, že taky místy docela zdlouhavé. Na druhou stranu, sledovat všechny ty zapálené inteligentní lidi z celého světa, posouvající hranice nemožného zase o kousek dál, je balzám na duši. Mrmlat v kontextu dokumentu nad "okatým multi-kulti," to už je fakt nemoc, diagnóza.

plakát

Free Guy (2021) 

Jakožto kovaného gamera mě teda neskutečně rozčilovalo, jak tam z hráčského hlediska nic nedává absolutně vůbec žádný smysl a působí to jen jako další z řady filmů o hrách napsaný nějakým boomerem, který jim vlastně moc nerozumí, ale chce aby jeho film působil pro mladé moderně a cool. Což teda naštěstí docela působí. Je to vtipné, je to milé a i když mě to ze začátku kvůli výše důvodům vůbec nebralo, postupně si mě film získal. Díky dobrým hláškám a popkulturním odkazům, jednomu lahůdkovému cameu a roztomile nenápadné romanci.

plakát

Poslední výstřel (2021) 

Fajnová žánrovka jedoucí podle zaběhnuté šablony, ovšem se sympatickou hlavní dvojkou prchající napříč Spojenými státy. Liam to už sice fyzicky moc nedává, ale akce je tomu přizpůsobená hezky na míru. Není jí moc, ale je na těch správných místech a když už dojde ke střetu, tak je to paráda. Jinak je to klasika o budování důvěry mezi dvěma lidmi z odlišných světů. Liam Neeson je jistotka, kluk to hraje taky dobře, jen Katheryn Winnick je při vší škodě jen takové nepodstatné doplňující křoví.

Reklama

Reklama