destroy83

Velice syrový počin, který ukázal ruskou invazi v pravém světle. Pravda je, že film je místy až moc vláčný, ale jeho naturalistické pojetí a pár výborných bitevních scén to s přehledem kompenzuje. Není to sice žádný válečný velkofilm, ale zanechal ve mě silný zážitek. Opravdu dobrá podíváná. U mě za čtyři hvězdy.

Ultimátní ujeťárna made in Japan. Do bojů mezi znepřátelenými klany ninjů vysadili tvůrci této šílenosti vetřelce z vesmíru, který svým pojetím připomíná něco mezi potapěčem, ještěrkou a Gigerovým vetřelcem. Děj je prostý jak facka, dva klany ninjů se nemají zrovna moc rádi, takže proti sobě podnikají krvavé výpravy. Při návratu z jedné z nich se z nebe zřítí cosi, co z počátku ninjové považují za trik znepřáteleného klanu. Z triku se ovšem vyklube výše popsaný vetřelec a začne radikálně masit obyvatele planety země a to velmi rafinovaným způsobem. Ninjové nejsou ovšem žádná béčka, takže z vetřelce hodlají udělat sekanou. Nízkorozpočtový snímek trpí především použitím ne příliš zdařilých digitálních triků a chudou maskou vesmírného monstra. Další ránu mu zasazuje spousta vtipných momentů, které i přes zjevnou snahu tvůrců vtipně vůbec nepůsobí. Na druhou stranu zbytek vtípků je doslova kulervoucí a je většinou zasazen do jednotlivých soubojů ninja vs. alien, jejichž choreografie není vůbec špatná, stejně jako u soubojů ninja vs. ninja a spolu s ujetým humorem a porcí dobrého gore nabízí divákovi slušnou zábavu. Dílko během své optimální stopáže balancuje mezi koukatelnou srajdou a vynikající ulítlou peckou, takže u mě za tři hvězdy.

Šťavnaté béčko made in USA z 80-tých let, které zpočátku lehce nudí vláčným rozjezdem, jenž se točí okolo ztroskotání skupinky přátel na ostrově kdesi v Pacifiku. Skupinka není nijak zajímavá, až na vypsychatělou Cynthii, kterou právě pustili z ústavu. Výlet, který měl být původně relaxačním prostředkem právě pro Cynthii, se po objevení rodinky pobožných psycho buranských obyvatel ostrova, mění v noční můru a samozřejmě boj o přežití, který nemůže vyhrát každý. Tvůrce na svůj slasher koncert připravuje diváka velmi citlivě a pak zaútočí. Mordů je v dílku celkem dost a jejich provedení je velice pestré. Masakr graduje, a když si divák myslí, že už není co, režisér vždy něco vytasí. Prostě radost pohledět. K dobrému diváckému zážitku přispívají navíc dobří herci a pochmurnost celého ostrova i domku pochybné rodinky. Stopáž je naprosto optimální a příběh velmi slušně vystavěn, až na úvodní zaváhání. Snímek je béčko jak řemen, takže se žádná atmosférická jízda nekoná, i když je na ní v jistých pasážích značně našlápnuto. Konec považuji za nekompromisní ránu kladivem do hlavy. Bože, mám pro tebe novinu, zříkám se Tě a dávám svojí duši Satanovi! U mě s přehledem za čtyři hvězdy.

Velmi vydařená, atmosférou prosáklá, duchařina založená na pravdivých událostech na začátku 19. století ve Spojených státech. Snímek zobrazuje zdánlivě idylickou rodinu Bellů, kterou terorizuje bytost z jiného světa. Její řádění se nejvíce zaměřuje na nejmladší dceru Betsy a hlavu rodiny, kterou si vystřihl Donald Sutherland. V průběhu snímku řádění zlého ducha nabírá na intenzitě i brutálnosti a výsledné odhalení je dost nečekané. An American Hauting si drží po celou stopáž celkem hustou atmosféru, která ovšem v několika sekvencích ztrácí štávu. Dále počin disponuje dobře vystavěným příběhem, vynikajícími lekavými scénami, zejména útoky černého vlka a řádění ducha na nebohé Betsy. Filmu napomáhá i slušné herecké obsazení, efektní hudba a podařené pojetí dobovosti. Díky několika úpadkům jinak celkem parádní atmosféry musim s hodnocením dolů, takže u mě za čtyři hvězdy.

Díky námětu má snímek celkem našlápnuto, ale svým zpracováním je to jen další lehce nadprůměrná bolestivá sonda do několika lidských osudů. Tvůrce, i když odvádí dobrou filmařskou práci, tak zdaleka nevyužívá potenciál zpracovávané látky a valí do diváka nemastně neslaně pojatý příběh v duchu TV filmu na nedělní odpoledne. Ve svém příběhu se zaměřuje na osud 12-ti leté Marii, kterou rodiče prodávají úlisnému Tauderovi, obchodníkovi s lidským masem. Mladičká dívka poté putuje jako zboží mezi jednotlivými obchodníky s tímto "artiklem" až končí v Červeném domě kdesi v Amazonii jako povyraženíčko pro upocené zlatokopy. Na své cestě do Červeného domu bolestivě přichází o panenství a pomalu si uvědomuje svůj úděl kurvy, ve kterém je následovně ve špinavém amazonském bordelu bolestivě ujištěna pasákem Saraivou. O syrovosti snímku se příliš mluvit nedá, až na několik scén právě ze Saraivova královstí neřesti, kde opravdu nemusíte mít kousek gumy na ptákovi. Zde se také dostavuje lehčí divácké otřesení krutou realitou, které bohužel opět v následujících scénách vyprchává až do depresivního finále. Jednotlivé postavy snímku jsou dobře obsazeny a jejich herectví je uvěřitelné, námět je vynikající, ovšem zpracování pokulhává. U mě polosyrové drama za tři hvězdy.

Další D´Amatův zvrácený kousek, který s Buio Omega aka Beyond the Darkness aka Buried Alive tvoří špičku režisérovy sick hororové tvorby. Děj se odehrává, za doprovodu bombastické atmosférické hudby, na jednom řeckém ostrově, kam připlouvá skupinka turistů. Počáteční okouzlení krásami ostrova se záhy mění na boj o přežití, protože na hrdiny snímku čeká na ostrově kanibalský zabiják. Režisér se opět vyžívá v pořádném gore, choré lidské mysli a strachu bezmocné kořisti, kterou představuje skupinka turistů. D´Amato do jedné z hlavních rolí obsadil Zoru Keslerovou, která figuruje v italské hororové scéně také ve snímcích mistra žánru Lucia Fulciho a Umberta Lenziho, tvůrce mimo jiné také kanibalských pecek Cannibal Ferox aka Woman From Deep River či II Paese del sesso selvaggio aka Man from Deep River, z nichž v první jmenované přítomnost také Zory Keslerové potěší oko českého horového fanouška. Antropophagus je hororový klenot, který nestačí vidět pouze jednou, u mě za plný počet.

Vydržel jsem do konce, ale bylo to totální duševní sebemrskačství. Adept na první příčky žebříčku odpad. Lepší hodnocemí než odpad může snad udělit jen filmový masochista.

Zatraceně vydařené zakončení Argentovi trilogie o temných matkách, ve které se poslední přeživší z matek Mater Lacrimarum pokouší nastolit v Římě nový věk pohanský a to ve velkém stylu. Vypalování kostelů a násilí v ulicích doprovází sjezd všech vyznavaček černé magie do centra Říma. Argento diváka nešetří a nechá na plátně umírat všechno, co dýchá. Novorozenci počínaje a bezradnými příslušníky policejních složek konče. Jediný, kdo se může zlověstné a ve většině záběrů nahé matce postavit je Sára, kterou nedal nikdo jiný než tvůrcova dcera Asia a to bravurním způsobem – nic jiného jsem od ní ani nečekal. Výše zmíněnou nahotu, ke které se samozřejmě připojí i Asia střídají brutální gore scény a litry krve. Ze začátku mě opět zamrzel moderní look, ostatně jako u všech novějších Argentových kousků, ale po čase jsem se i přes toto přenesl a vskutku si vychutnal pořádnou porci atmosférického hororu s řadou vydařených triků, náloží lahůdkového gore, vynikajícího herectví a parádního příběhu, který na sto minutách své stopáže nedokázal nudit ani na jediný okamžik. Finální velmi temná část mě už jen utvrdila, že Dario Argento je stále jedním z mistrů hororového žánru. Za mě jednoznačně plný počet.

První zásek z rajčatové série Johna De Bella. To, že půjde o šílené parodické pojetí rajčatové invaze ve Spojených státech, naznačuje již perfektní titulkový prolog a následná makabrózní znělka. První útoky rajčat působí výborně, po chvilce už to začíná být bohužel trošku nuda. Naštěstí nám zabijácká rajská jablíčka trošku povyrostou, takže jejich běsnění nabírá dalšího rozměru. Navíc do děje vstupuje americká vláda, která se snaží samozřejmě hrozbu ze strany zeleniny ututlat, jak jen to půjde a nasazuje kromě armády i partičku profesionálů čítající britského parašutistu, který si padák odepíná pouze na spaní, medailemi ověšenou sportovkyni krmící se steroidy, mistra kamufláže, jehož nejlepší převlek je za Adolfa Hitlera (ještě když vezmeme v potaz, že je černé pleti) a potapěče, jehož největší výkon končí v jedné městské fontáně. Bohužel gagy s nimi spojené fungují pouze z poloviny, zbytek jsou pokusy o absurdní humor, jež jsou výsledkem snahy tvůrců být za každou cenu vtipní v každé scéně dílka. Aby toho nebylo málo, tak se do všeho montuje ještě jedna všetečná novinářka. Snímek je nabušený humorem, ale jak je výše zmíněno, funguje pouze z poloviny. Ovšem některé zběsilosti jsou vskutku extrémní, za zmínku stojí muzikálové vsuvky, samotné pojetí rajčatových útočníků, tankový útok proti nim, či poslední vzdor použitím sluchátek. Ve výsledku se jedná o naprostou šílenost s geniálním námětem, ale z poloviční účiností na divákovu bránici, kde klady přece jen převyšují tvůrčí nedostatky a dílko si tak vysluhuje punc slušného nadprůměru a v pohodě dosahuje na tři hvězdy.

Že jde o remake, jsem se dozvěděl až po zhlédnutí téhle zvláštní dětské upírské romance. Originální švédský film mi nějak proklouzl mezi prsty při sledování té záplavy novodobých hororových filmů. Ale vraťmě se k remaku, který velmi emotivně líčí přátelství šikanovaného chlapce a neobyčejné dívky Abby, které přerůstá postupně v něco daleko hlubšího. Dějová linka je velmi dobře vystavěna a proložena v kontextu s vyprávěním sakra brutálními scénami. Ovšem ani toto společně s vynikajícím herectvím a tíživou atmosférou nedokáže diváka udržet bez občasného zívnutí po necelé dvě hodiny stopáže. Řádění i maska upírské Abby jsou ztvárněny na výbornou, jen v některých scénách působí upírské děvčátko lehce úsměvně - viz zmiňované šplhání na strom. Kamera zabírá urvané hlavy či prokousané tepny, ale nahota jde ve většině případů mimo záběr. Naštěstí se opravdu nejedná o další TWILIGHT, ale o poctivý kus hororové filmařiny, i když jde pouze o remake. Jsem docela zvědavý na švédský originál. Ve výsledném dojmu však americká verze nedopadá vůbec špatně a i navzdory několika tvůrčím přehmatům ode mne získává nakonec i čtvrtou hvězdu.