destroy83

Naprosto vynikající post apokalyptický kousek pojatý jako, pro hrdiny bezvýchodná, road movie s několika málo krvavými scénami. Tvůrci snímku divákovi překládají cestu dvou bratrů a dvou dívek americkou pustinou na pobřeží, kde bratři často trávili volno se svými rodiči. Na své cestě potkávají další přeživší jedince, kteří se snaží unikat smrtícímu viru, jenž zdecimoval celé Spojené státy, jak nejdéle to bude možné. Snímek je více než hororem procítěným a realistickým dramatem, při kterém bude divákovi dozajista běhat mráz po zádech. Kritika společnosti ze snímku přímo srší a čtveřice hrdinů musí čelit nejen smrtícími viru, ale i několika životně důležitým rozhodnutím, při kterých musí často základní lidské hodnoty jít stranou vlastnímu přežití. Jednotlivé postavy jsou dobře obsazené i zahrané a jejich chování působí naprosto přirozeně. Divák se nemá šanci dočkat žádné nelogičnosti, stejně jako nudy, která se při kratší stopáži a dobře vystavěné atmosféře nedostavuje. Vše se řití do nevyhnutelného finále, které z hlavy dozajista jen tak nedostanete. U mě jasný plný počet.

Komentář může obsahovat možné SPOILERY. Sexem extrémně nabité WIP v podání brazilského režiséra Oswalda de Oliveiry, které se samozřejmě odehrává v prostředí brazilské věznice a divák se dočká i nahlédnutí do místních slamů. Klasické schéma WIP filmů opět nabízí příběh o krutém zacházení v ženské věznici, které páchá na nahých ženách převážně sadistická hlavní dozorkyně. Kromě bičování si zlepšuje náladu také menším přivýdělkem - prodejem některých vězněných - a lesbickými hrátkami s vyvolenými kusy (s nimi si užívá i vězeňská ošetřovatelka). Snímek je vskutku nabitý sexem a režisér se nebojí pořádně přitvrdit, takže do diváka valí jak o život sprchové scény, lesbický sex a neopomene i kapku hetero sexu. Většina protagonistek snímku pobíhá před kamerou valnou část stopáže naprosto nahá, což samozřejmě potěší oko diváka, na rozdíl od hrátek s břitvou některých vězeňkyň, při kterých budou pánové dozajista útrpně křížit nohy. Dílko má kromě pořádné várky sexu také akčnější ráz (troška střílení a naháněčka v místním slamu), což mu přidává plusové body, stejně jako decentní množství krvavých scén, vynikající hudební doprovod a velmi zdařilý závěr. Bare Behind Bars hodnotím poctivými třemi hvězdami.

Boormanovo Deliverence je často předkládáno jako počátek hixploitation hororu, což je dle mého názoru naprosto opodstatněné tvrzení. Tvůrce ve snímku předkládá dobrodružství čtveřice měšťáků, kteří vyrazí do divočiny, aby sjeli úsek místní řeky, jež protéká prozatím nespoutanou přírodou, kterou zanedlouho dostihne civilizace stavbou vodního díla na říčním toku. Adrenalinové dobrodružství na kánoích ovšem záhy nabírá na obrátkách střetem s místními horaly (burany). Burany režisér podává přesně tak, jak je divák očekává z klasických hixploitů, které dílko bezpochyby ovlivnilo. Často genově deformovaní jedinci, nad jejichž hodnotami a chováním městský člověk přinejmenším kroutí hlavou. Tvůrce od začátku stopáže buduje atmosféru neklidu a napětí, která vrcholí právě při střetnutí čtveřice hrdinů s místními. Na dobu vzniku, i přes náznakovost či mimo kameru, působí násilné scény vskutku realisticky - špinavě a sakra odpudivě. Po tomto zvratovém momentu se divák vzpamatovává až do samotného finále, které už představuje pouze jakési pomalé vyšumění drastických zážitků. Herecké výkony hlavních hrdinů nemá smysl při přehlídce zvučným jmen komentovat. Představitelé vidláků ve své přesvědčivosti ovšem nezůstávají v žádném případě pozadu. Díky výše zmíněné atmosféře, záběrům divoké přírody a mistrovskému herectví uplyne něco málo přes sto minut stopáže bez jakékoli nudy. K filmu nemám prakticky jedinou výtku, takže za mě plný počet.

Kvalitní zástupce novodobých kruťáren, který gore scénami vskutku nešetří. Příběh se točí kolem hrstky amerických atletů, jež jsou okolnostmi nuceni využít náhodnou nabídku svezení vlakem do Oděsy poté, co plánovaný spoj nestihli. Po úlevném pocitu, že se na ně usmálo štěstí, přichází velmi bolestné prozření. Snímek americké produkce opět vykresluje východní Evropu po svém. V tomto ohledu je srovnávání s Hostelem více než na místě. Ale vraťme se k vlaku do pekel, vlastně do Oděsy, kde zatím nic netušící skupinka sportovců v čele s Thorou Birch a svérázným asistentem trenéra hraje flašku. Thora umí hrát nejen výše zmíněnou flašku, ale je také velmi dobrá herečka, což již několikrát předvedla, takže ústřední postava je naprosto uvěřitelná a ani další postavy nejsou nijak křečovité a v jednoduchém příběhu působí naprosto přirozeně. Záporáci jsou správně slizcí a provádějí opravdu nehezké věci, kterých se kamera vůbec nebojí, takže si fanoušci gore přijdou opravdu na své. Prostředí špinavého rachotícího vlaku nádherně dokresluje velmi zábavná jatka, místy spojená se sexuálním násilím. Tvůrci mimo jiné do snímku fikaně propašovali i porci silikonů. Výsledný dojem je mlýnek na maso s nijak objevným příběhem, ale se slušnými herci a kvalitní řemeslnou stránku. Takže u mě v pohodě za čtyři hvězdy.

Komentář může obsahovat možné SPOILERY. Řádně úchylný kousek ze země tulipánů, ve kterém režisér nechává uskutečnit vskutku zvrácené fantazie německého chirurga na penzi. Že půjde o ujetou zábavu, dávají tušit hned úvodní scény, kdy se americké turistky na své okružní cestě po Evropě pokoušejí dostat do německého klubu jménem Bunkr a po cestě narazí na slizského maníka ve starém meďáku, který jim na prosbu o pomoc odpovídá velmi svérázným způsobem za názorné ukázky práce s jazykem. Naděje na pomocnou ruku svitne až při navštívení domu postaršího doktora, jenž má s nimi ovšem úplně jiné plány. Do trojky následně přibírá mladého Japonce a celý pokusný ansámbl vězní v suterénu svého domu, který má ke svým pokusům patřičně vybaven. Tvůrci se i přes nějaké to řemeslné klopýtnutí daří v divákovi vzbudit nepříjemné mrazení a slabším povahám přivodit pocit na zvracení. Tyto pocity si divák udrží s přehledem poslední dvě třetiny stopáže, po kterých jej čeká opravdu nářezový konec, kde se dočká i nějakého toho gore. Celý snímek táhne především ultraúchylný nápad a vynikající herecký projev představitele Dr. Heitera, což je záporák par excellence. Ovšem ani ostatní herci nejsou vůbec špatní a spolu s obstojně podaným příběhem dotvářejí lehce nestandartní hororovou zábavu, kterou nemůžu ohodnotit méně než čtyřmi hvězdami.

Akcí nabitý WIP, ve kterém sledujeme osud Jacqueline Wilson. Jacqueline, která je namočená do obchodu s drogami, putuje po policejní razii do ženské věznice. Nápravnému zařízení ovšem šéfuje krutá mrcha připoutaná na invalidní vozík, která pro tresty ve formě samotky či elektrických šoků nejde daleko. Elektrické šoky navíc provádí lehce narušený doktor, který má s polonahými vězeňkyněmi ještě jiné úmysly. Jacqueline ve věznici nachází spojence a plánuje útěk z vězeňského pekla. Autoři dílka se nezabývají pouze torturou a chodem nápravného zařízení, ale nabídnou divákovi také nálož vynikající akce a přestřelek. Celý snímek díky svému akčnějšímu pojetí, uvěřitelnému herectví a optimální stopáži slušně odsýpá a nedává prostor téměř k žádné nudě. Vše samozřejmě doplňují krásné ženy a hutná porce nahoty spojená jak s násilím, tak s nezbytným sprchováním. V rámci žánru se jedná o velmi kvalitní kousek, který by fanouškovi WIP neměl v žádném případě uniknout. Hodnotím čtyřmi poctivými hvězdami.

Další vydařený horor z osmdesátých let, tentokrát o trošku zvláštních majitelích motelu a přilehlé farmy, která produkuje to nejlepší maso. Farmu i motel obhospodařuje postarší, charismatický Vincent a jeho prasoidní sestra Ida. Ida si v poklidu okopává zahrádku a Vincent většinou večer zapíná světelnou ceduli na motelu a vyráží poklást nějakou tu past, aby rozšířil zvířectvo na své farmě. Jednou však lapí něco, co poklidný chod jeho hospodářství lehce vyhodí ze zajetých kolejí. Navíc, když se do všeho připlétá Vincentův jednodušší bratr, který zastává funkci místního šerifa, přestává veškerá sranda. I když tahle komedií nasládlá hororová taškařice neobsahuje valné množství krvavých scén či nahoty, drží s přehledem divákův zájem po celou, více než sto minutovou, stopáž. Napomáhají tomu především dobří herci a jimi ztvárněné zajímavé postavy. Dále také řemeslně kvalitně zvládnutý příběh s neotřelým námětem zahradničení a škála decentních ujetostí či vtipných vedlejších postav. Koncovka je opět naprosto bravurní, a když ne kvůli výše zmíněným argumentům, tak určitě díky ní si dílko zasluhuje i čtvrtou hvězdu.

Naprosto parádní osmdesátková záležitost plná monster, krve a nezbytných bradavek. Námět není nijak převratný, nechtěný výsledek biologických pokusů začne terorizovat menší přímořské městečko, ale dílko prakticky obsahuje všechno, co od něj divák může očekávat. Povedená slizká monstra, která když zrovna netrhají na kusy zvířata nebo lidi, si to rozdávají s místními dívkami na pláži, hrstku správňáku v čele s rybářem Jimem a doktorkou Susan, v jinak totálním buranově, kde zrovna rasová snášenlivost nekvete. Řádku obnažených ženských těl včetně nezbytné sprchové scény a pořádnou porci krve a slušného gore. Tvůrci rozjíždějí příběh v poklidném tempu a v průběhu stopáže nabírají na brutalitě jak při útocích monster, tak při výjevech některých buranů. Celé se to pak řítí do masakrózního finále, kde každý béčkový fanda dozajista kvíkne blahem. Snímek díky své kratší stopáži, příjemnému béčkovému herectví a nerušící režii i kameře nemá šanci vůbec nudit. Navíc, kromě vykouzlení sem tam nějakého úsměvu, dokáže diváka udržet v jistých pasážích pěkně napnutého. Nemám co bych vytknul. U mě jasný plný počet.

Další japonská šílenost od tvůrce The Machine Girl, ve které divák sleduje lehce emocionální příběh dvou sester, které se zapojí do zločinecké organizace jako gejši vražedkyně. Během tréninku i plnění úkolů se nejen nechávají přestavovat na roboty, ale řeší stále své nevyrovnané sourozenecké účty, což s honbou za úspěchem díky robotizaci přímo souvisí. Herecké výkony jsou standartně dobré pro podobné promakanější japonské ujetosti a kamera je doslova k sežrání. I když se nejedná pouze o splatter komediální nářez plný digitální krve a různých bizarností, protože je zde spousta dialogů týkajících se sourozeneckého vztahu, výše popsaných japonských libůstek se divák v bohaté míře dočká také. Za zmínku stojí především robotické přestavby těl gejš vražedkyň, pojetí jakýchsi japonských strašidel s falickými symboly stříkajícími pekelné mléko, které rozleptá tvář protivníka, obří robotický hrad či z těch krvavější anální hrátky s hvězdicemi nebo krvavý anál samurajským mečem. Samozřejmě v dílku je podobných libůstek daleko více. Za chválu stojí také choreografie jednotlivých soubojů, která je vskutku na vysoké úrovni ostatně jako celá řemeslná stránka tohohle japonského, lehce netradičního, úchylného opusu. Po druhém shlédnutí dávám s klidným svědomím plný knedlík.

Ultimátní ujeťárna made in Japan. Do bojů mezi znepřátelenými klany ninjů vysadili tvůrci této šílenosti vetřelce z vesmíru, který svým pojetím připomíná něco mezi potapěčem, ještěrkou a Gigerovým vetřelcem. Děj je prostý jak facka, dva klany ninjů se nemají zrovna moc rádi, takže proti sobě podnikají krvavé výpravy. Při návratu z jedné z nich se z nebe zřítí cosi, co z počátku ninjové považují za trik znepřáteleného klanu. Z triku se ovšem vyklube výše popsaný vetřelec a začne radikálně masit obyvatele planety země a to velmi rafinovaným způsobem. Ninjové nejsou ovšem žádná béčka, takže z vetřelce hodlají udělat sekanou. Nízkorozpočtový snímek trpí především použitím ne příliš zdařilých digitálních triků a chudou maskou vesmírného monstra. Další ránu mu zasazuje spousta vtipných momentů, které i přes zjevnou snahu tvůrců vtipně vůbec nepůsobí. Na druhou stranu zbytek vtípků je doslova kulervoucí a je většinou zasazen do jednotlivých soubojů ninja vs. alien, jejichž choreografie není vůbec špatná, stejně jako u soubojů ninja vs. ninja a spolu s ujetým humorem a porcí dobrého gore nabízí divákovi slušnou zábavu. Dílko během své optimální stopáže balancuje mezi koukatelnou srajdou a vynikající ulítlou peckou, takže u mě za tři hvězdy.