destroy83

Hororový triptych svázaný nejen Briyanem Yuznou, ale i hororovým velikánem H. P. Lovecraftem. Yuzna si ke svému dílku, ve kterém Jeffrey Combs, představitel H. P. Lovecrafta, otevírá tajemný necronomicon, začíná psát a tím tvoří pojítko mezi třemi příběhy, přizval další dva režiséry, kteří pojali jednotlivé povídky po svém. První příběh v režii Christopha Ganse přivádí diváka do tajemného domu na pobřeží moře, kde tvůrce za pomoci necronomiconu nechává ožívat mrtvé. Povídka disponuje parádní atmosférou, uvěřitelnými herci a zdařilými maskami. Druhý příběh v podání japonského režiséra Kaneka přivádí diváka, ve společnosti mladého reportéra, do domu, kde není problém zastavit smrt, ale také ji nezvaným hostům přivodit. Prostřední povídka je z celého triptychu nejslabší, ale příběh je celkem poutavý a divák se dočká i špetky gore. Za posledním příběhem, který je kvalitativně srovnatelný s první povídkou, stojí samotný Brian Yuzna, který zde staví člověka proti krvežíznivému monstru. Yuznova část disponuje luxusní porcí gore, děsivým prostředím, povedenými hereckými výkony a dostatečně ujetými charaktery některých postav, které nádherně dokreslují pořádnou porci béčkové zábavy. Celé dílko působivé uceleně a Yuzna ještě v závěru divákovi předvede to, co mu jde nejlépe a završí tím velmi kvalitní podívanou, která si s přehledem zaslouží čtyři hvězdy.

Joseph Guzman po neřízené střele v podobě nízkorozpočťáku Run! Bitch Run! zasazuje divákovi ještě smrtelnější ránu v podobě vskutku sexem nabitého, rape-revenge okořeněného nunsploitu Nude Nuns with Big Guns. Snímek divákovi přibližuje příběh sestry Sarah, kterou prohnilá církev zneužije v nejhrubším slova smylu. Tváří v tvář smrti promlouvá s bohem, který ji přivádí na cestu krvavé a bolestivé pomsty. Po zuby ozbrojená jeptiška se musí na své cestě za odplatou vypořádat nejen s místními církevními představiteli, ale i nebezpečným motorkářským gangem. Tvůrce znatelně disponoval většími prostředky při realizaci tohoto dílka, což je znát především na technické stránce snímku. Herecké výkony odpovídají celkovému ražení fláku, ale nejsou zdaleka nejhorší. Hlavní hrdinka je perfektní a ve scénách lehce inspirovaných Rodriguezovým Desperadem je naprosto k sežrání. Tvůrce se opět inspiroval, kde jen mohl, což ale u snímku podobného ražení vůbec nevadí. Celé dílko je samozřejmě nabité dobrovolným i "nedobrovolných“ sexem, tunami bradavek, drogami, špínou a extrémní dávkou krutosti ve všech možných podobách. Většina ženských představitelek opět pobíhá před kamerou převážně nahá, některé s jeptiškovským čepcem a režisér do diváka tlačí lesbické scény jak na běžícím pásu. Ne, že by to bylo v rámci žánru na škodu, ale někdy méně znamená více. Stejně to platí pro rape scény, kterýma tvůrce také zrovna nešetří a po chvilce začnou vadit. I přes kratší stopáž, promyšlený příběh a sem tam vhozenou nadsázku místy vystrkuje růžky nuda. Hodnotím čtyřmi hvězdami.

Parádní exploit natočený ve stylu násilnických fláků 70-tých let. Rape-revenge si zde zakusí dvě školačky Catherine a Rebecca, které při podomním prodeji biblí zaklepou na "špatné" dveře. Zakusí respektive pouze jen jedna z nich, druhá návštěvu u partičky zdrogovaných psychopatů plnou trýznění jentak nerozdejchá. Zbylá drží pevně v ruce svůj růženec a pomalu se smiřuje s osudem, jenže... Snímek vykrádá klasiky žánru, hlavně I Spit on Your Grave, ale naštěstí se nebere vůbec vážně a za pomoci postav a krutých hlášek vytváří perfektní grindhouse jízdu, která optimálně naladěného diváka posadí na prdel. Rape část je natočená ještě s převážně vážnou tváří, působí brutálně, špinavě a nechutně. Revenge part je již natočená s velkým nadhledem, pořádnou dávkou ujetosti a krve. Samotné postavy jsou perfektní - uvěřitelně se tvářící hlavní hrdinka, vůdce psychopatů Lobo, který se nenechá nikým ojebávat a ihned tasí svou bouchačku, popřípadě pořádnej vykošťovák, bisexuální děvka, která když zrovna nesedí na záchodovém zvonu nebo nedrží Lobovi, šňupe a vyhulí, co se dá. Sestavu doplňuje koktavý ňouma sledující nunsploity, který spolu s další řádkou dobře pojatých vedlejších postav podtrhuje zmíněný grindhouse feeling. Téměř všechny ženské postavy pobíhají před kamerou více méně nahé, krvavé scény jsou ucházející a hudební doprovod dílka naprosto luxusní. Jako skalní fanoušek žánru hodnotím Run! Bitch Run! plným počtem.

Po bezchybné Delirii přidal Michele Soavi další klenot do zlaté studnice italských hororů v podobě atmosférické, nefalšovaným italským gorem doladěné jízdy v podobě La Chiesa. Ihned v úvodu je divák uzemněm krvavým masakrem v režii křižáckých rytířů, který končí zasypáním masového hrobu jejich obětí a zapečetěním velkým křížem. Na onom místě církev zanedlouho zbuduje obrovskou katedrálu, která má za pomoci důmyslných mechanismů držet zlo za každou cenu mimo svět lidí. Po krátkém historickém exkurzu je divák zván do prostor katedrály v současnosti, ve společnosti restaurátorky a nového knihovníka, jejichž zvídavost nevěstí nic dobrého. Snímek je vskutku nařachaný atmosférou a využívá gotických interiérů doslova na maximum. Vše navíc umocňuje famózním hudebním doprovodem, na kterém se podíleli i slavní Goblin. Velmi poutavý příběh disponuje slušnými hereckými výkony, včetně Asie Argento, parádním gore, vymazlenými maskami a dívčí nahotou zasazenou vkusně do démonických scén. Divákův zážitek také umocňuje nesporný režijní talent tvůrce, i díky kterému dílko představuje téměř sto minut špičkové hororové zábavy, kterou nejde ohodnotit jinak, než plným počtem.

Americká nestandartní vyvražďovačka, kterou v průměrných vodách utápí nedostatek krve a vláčný rozjezd. Příběh se točí kolem rodiny Farchildů, která vlastní obří obchodní centrum, kde má mimochodem jejich dcera Kelly splnit zasvěcovací úkol do vysokoškolského bratrstva. Zasvěcovací rituál není to jediné,co Kelly trápí. Trpí totiž také nočními můrami, jejichž frekvence se v poslední době neúnosně zvyšuje. Díky své písemné práci naráží na mladého doktoranda, který se jí pokouší od hrůzných snů zbavit. Tím se však odkrývá to, co mělo zůstat pečlivě ututláno. Snímek, jak je již výše zmíněno, trpí především vláčným rozjezdem, ve kterém divák sleduje úryvky z dění kolem dívčího spolku, rodiny Farchildů a místního sanatoria. Zdánlivě nesouvisející věci do sebe začínají po polovině stopáže zapadat a mrtvoly se kupit. Herecké obsazení není vůbec špatné, takže divákovi nic nebrání v tom, aby se věnoval zajímavému příběhu a pomalu rozplétal Kellyinu minulost. Vraždami tvůrci dílka opravdu nešetřeli, za to eveidentně šetřili na jejich provedení. Pořádné dávky krve se divák bohužel dočká až ke konci stopáže, nápaditosti však nikoli. Oko béčkaře potěší kratinká sprchová scéna a sem tam nějaká polonahá studentka. Výsledný dojem je lehce nestandartní slasher se zajímavým příběhem, dobrými herci, ale pomalejším rozjezdem a nedostatečným gore. Takže u mě za tři hvězdy.

Třetí dobrodružství neohroženého Deathstalkera - dobyvatele hradů, dívčích klínů a kata zlých čarodějů. Tradičně se mění režisér i představitel hlavního hrdiny. Tentokrát dobrodružství začíná v jedné vesničce, kde Stalker okouzluje svými schopnostmi místní ženštiny a kam zároveň vtrhává družina zlého čaroděje Troxartase, aby získala jednu ze tří částí magického kamene. Část kamene je v rukou princezny Carissy a kouzelníka Niciase, kteří se ve vesničce také momentálně nacházejí. Za pomoci těchto dvou se Stalker vydavá na nebezpečnou cestu ke ztacenému městu pokladů, ovšem v zádech s družinou zabijáků a pod stálým dohledem čar Troxartase. Na cestě ho opět čeká spousta soubojů, krásných ženštin a samozřejmě tradiční záchrana princezny. Děj se nijak nevymyká standardu série. Příběh je celkem slušný, ovšem postrádá jakékoliv krvavé scény a s nahotou to také není slavné. Hlavní hrdina opět hláškuje a kosí nepřátele jak jsme zvyklí, ale postrádá většinu svých negativních vlastností (hlavně nešmátrá po ženských), což je škoda. Největší prostor dostává humor a důvtip hlavního hrdiny, bizarnosti se až na družinu mrtvých vojáků takřka nekonají, což k výše zmíněnému důrazu na vtip až tak nevadí. Výprava snímku je opět perfektní a s lehce pozměněným hudebním doprovodem dochucuje velmi chutný béčkový koktejl, kterému dávám s klidným svědomím čytři hvězdy.

Další filmová adaptace z pera Markýze de Sade, tentokrát od Jesse Franca, který se romány Markýze ve své tvorbě inspiruje velmi často. Příběh diváka přivádí na předměstí Berlína, kde v domě na okraji jezera žije, dle vlastního mínění, nedoceněný spisovatel se svou nevlastní dcerou Eugénií. Čekání na docenění vlastního díla si krátí psaním esejí, kritik a studiem erotické literatury různých kultur. Eugenie jej bezmezně obdivuje a často do otčímovy práce nahlíží. Jednou však objeví spis, který ji přivede na cestu zvrácených fantazií, které v ní její neméně zvrácený otčím podporuje. Spolu tvoří maniakální dvojici, která objevuje krůček po krůčku "svatý grál" nadvlády člověka nad člověkem v podobě sadistických, sexuálních vražd. Do cesty se jim ovšem připlétá jejich společný známý z jednoho večírku, spisovatel Atila. Snímek i přes kratší stopáž zavání občas nudou. Herecké výkony jsou naopak perefektní, ať se jedná o ústřední dvojici maniaků či jednu z obětí, kterou ztvárnila Alice Arno, známá z adaptace Justine de Sade z roku 1972 nebo pozorovatele v podání samotného autora Jesse Franca. Dílko samozřejmě disponuje velkou porcí převážně ženské nahoty, spojené většinou s bolestí či s extází z jejího působení vytipované oběti. Celé dílko nádherně dokresluje vkusně zvolená hudba a záběry na pošmourný potemnělý Berlín. Hodnotím třemi poctivými hvězdami.

Po shlédnutí třetího neméně krvavého dobrodružství vraždících loutek, jsem byl nucen přehodnotit druhý díl, který zatím v sérii Puppet Mastera považuji za nejlepší a s klidným svědomím jsem jej ohodnotil plným počtem. Ale vraťme se k Tulounově pomstě, která se časově odehrává ještě před prvním dílem v nacismem zmítaném Německu. Vlastní příběh začíná v domě mistra loutkáře, kam zavítá německý poručík, který následně na mistrův um upozorní gestapo a doktora Hesse, se kterým velení gestapa spolupracuje na experimentech s oživováním mrtvých vojáků. Postup, kterým se pokoušejí Tulounovo tajemství získat, mistra loutkáře donutí ze svých loutek udělat vraždící monstra. Dílko je opět béčko jak řemen se vším všudy, včetně slušné porce bradavek i krvavých mordů, které bohužel nedosahují kvality druhého dílu. Divák se má ovšem šanci dozvědět zase něco více z Tulounova příběhu, včetně tvorby jeho loutek, z nichž některé mistr tvoří divákovi přímo před očima. Nakonec se zde objevuje stará známá pětice loutek z prvního dílu, kterou obohacuje šestiruký kovboj. Trikové efekty i hudba jsou zachovány ve své kvalitě z předchozích dílů. Nedostatečnost mordů a gore lehce vynahrazují dobré herecké výkony, hlavně představitele majora gestapa Krause, který je padouch jak má být. Výsledný dojem je důstojné pokračování série krvavého divadýlka, které sice nedosahuje kvalit druhého dílu, ale s přehledem dosáhne na čtyři hvězdy.

Druhé, krvavé a jednoznačně vydařenější dobrodružství loutek z rukou mistra Tulouna. Divák je opět pozván do hotelu Bodega Bay, kam přijíždí výzkumný tým paranormálních jevů, aby odhalil záhadné vraždy, které se zde odehrály. Ihned v úvodu je zmínka o skupince okultistů, kteří to schytali v prvním díle - snímek časově i dějově navazuje na první krvavou lázeň loutkového divadýlka. Po zapojení důmyslné techniky k monitorování paranormálních jevů, které neunikne naprosto nic, je jeden ze členů týmu v pánu. Všem je jasné, že na cestě za odhalením tajemství masakrů, je čeká nerovný boj o holý život. Navíc se v hotelu objevuje podezřelá postava, která tvrdí, že hotel vlastní. Onou postavou není nikdo jiný než Andre Tuloun, kterého loutky přivedly zpátky do světa živých. Jak je již výše zmíněno, dvojka předchozí dílko s přehledem převyšuje, loutky dostávají daleko více prostoru a jejich vražedné akce jsou daleko rafinovanější a jejich řádění se neodehrává pouze v hotelu, ale i v jeho okolí. Tulounův příběh je více rozpracován a divákovi jsou objasněny nové skutečnosti. Divák se kromě nějaké té decentní ženské nahoty dočká i větší porce vražedného řádění a zdařilého gore, což má na svědomí kromě starých známých také nový přírůstek v řadách dřevěných maniaků - Ohnivec vybavený plamenometem. Paradní pojetí loutek a efektů s nimi spojených přechází z prvního dílu i do pokračování spolu s vynikajícím hudebním doprovodem. Dvojka je navíc mnohem béčkovitější, takže srdíčko diváka jen zaplesá, hlavně u makabrózního závěru snímku. Mě plesalo na plný počet.

Lehce nadprůměrný a zároveň první zářez mistra loutkáře - Andre Tulouna. Snímek přivádí diváka do hotelu Bodega Bay v roce 1939, kde mistr loutkář dokončuje jednu ze svých loutek a pomocí prastarého rituálu jí vdechuje život. Stejně to předtím učinil několika dalším loutkám, které uschovává do skrýše ve svém hotelovém pokoji před nezvanými hosty. Vzhledem k výše zmíněnému datu se lze domnívat, že nezvaní hosté jsou přisluhovači hákového kříže. Po této úvodní sekvenci snímek nabízí kratší exkurzi do života čtyř kouzelníků, jak se sami lidově nazývají, a následně jejich pátrání po Toulonově tajemství v hotelu Bodega Bay, kam je přivádí jejich starý společný známý. Ovšem některá tajemství by měla zůstat raději skryta, protože cena za jejich odhalení bývá často nejvyšší, jakou může člověk zaplatit. Optimální stopáž díky zajímavému příběhu uplyne bez větších náznaků nudy. Herecké obsazení samozřejmě odpovídá béčkovému ladění snímku, i když některé herecké výkony nejsou zdaleka nejhorší. Silnými stránkami dílka jsou velmi zdařilá hudba a samotné ztvárnění vražedných loutek a trikových efektů s nimi spojených. Loutky jsou skvěle vybavené k zabíjení. Tunelář se svou vrtačkou s oblibou vrtá lidem díry do hlav, Čepelkář se specializuje na lidská hrdla, Špendlíková hlavička disponuje díky svým obřím rukoum velkou silou, takže jí nečiní žádný problém proměnit věci ve svém okolí, i když jsou větší než on, ve smrtící zbraň. Pijavicovka chrlí ze svého chřtánu slizké pijavice, které na lidském těle dokážou své. Pětici vrahů doplňuje Kašpárek, který je mozkem celého vražedného loutkového divadýlka. Samotné vraždy jsou ztvárněny celkem dobře, sem tam i za doprovodu nějakého zdařilého gore, kterého by ovšem mohlo být daleko více. Tvůrci také mohli více zapracovat na atmosféře snímku, jejíž potenciál je dle mého názoru nevyužit. Výsledný dojem je příjemné hororové béčko, které nabízí fanouškům žánru hodinku a půl dobré béčkové zábavy. Já se bavil na tři silné hvězdy.