UncleG

Osm hodin patetický nudy. Jak říkal Earl: Nejhorší Kung-fu film, jakej jsem kdy viděl....

Chápu, že někomu vadí Jirka Mádl s tím jeho vošoustím ksichtem (Sorry, Jiří, jinak se to prostě nazvat nedá). Chápu, že někomu vadí Boleček, co hraje už jen tak na čtvrt svýho alkoholem nasáklýho zadku a jakoby se neustále rozhlížel, jestli už mu nesou honorář. Chápu, že někomu vadí Epstein, kterej snad v životě nenapsal dobrej scénář. Já mám ale pocit, že se Svatojánskej věnec tak nějak divně poved. Bavila mě derivující princezna, bavili mě tři potrhlí nápadníci (obzvlášť schizofrenik, co byl z jedný strany Burianův polní maršálek a z druhý strany Karel Gott), bavil mě Vondráčkův pocitvej komoří ... I ten Liška, kterej byl tentokrát trochu mimo svůj typecast koktajícího pablba. Hovadina s morem na konci se sice vůbec nehodila do jinak veselý a bezstarostný pohádky, ale jak říkám: Vánoce mi nezkazíte!

"Nechtěl nikomu ublížit. Jen shodou okolností zavraždil čtyři lidi." ... Takhle by možná mohl znít podtitul velice černé komedie, kterou by natočili bratří Coenové. Bohužel The Square bratří Edgertonů není černá komedie a tak série neuvěřitelných "blbých" náhod dělá z původně zmýšleného temného thrilleru spíš nereálnou, úsměvnou báchorku. Tenhle háček zabalenej v australským knedlíku jsem bohužel nebyl schopen spolknout. I když vím, že Edgertonovic udička určitě nezůstala prázdná...

Existujou životní příběhy, nad kterejma člověk jenom užasle kroutí hlavou. Ale v momentě, kdy někdo chce takovej příběh zfilmovat, zjistí, že to najednou nejde. A z úžasný látky vznikle takovej nějakej podivně neuchopitelnej slepenec. V první půlce prožijeme uspěchanej a neuvěřitelnej přerod z vypatlanýho grázla na uvědomělého křesťana... A druhá půlka kulometnýho kazatele se bohužel zredukovala na nesouvislou změť časovejch a prostorovejch skoků, v nichž se dokola děje pořád úplně to samý. Myslím, že tenhle film by mohl sloužit jako odstrašující příklad na filmovejch školách - aby se budoucím režižérům demonstrovalo, jak nemá vypadat dramatická stavba.

(Spoiler ahead!) Přiznávám, že tenhle film dokážu sledovat vždycky tak nejvýš "na půl zadku", protože chemická vazba mezi ústředními aktéry jakoby postrádala valenční elektron. Ale jestli jsem to ve své roztěkanosti dobře pochopil, tak pan Thomas Crown štípnul obraz, aby jej druhý den tajně vrátil a mohl tak policii několik týdnů tahat za nos. Inu, zvláštní motivace špičkového lupiče... Hm...

Obsahově docela v pohodě večerňajz. Ale po výtvarné stránce neskutečně protivná záležitost. Stylizace postaviček nepřekonatelně odpudivá, bez smyslu pro proporci nebo prostor, backgroundy odfláklé, barevnost ušmudlané nic aneb "šudly-mudly pastelka". Navíc všechny postavy nepřetržitě otvírají huby plný tisíce malinkejch zubů, což je divácky příjemný asi jako si brousit oční bulvy šmirglpapírem. A Jarda Dušek s tím svým unylým voiceoverem tomu taky zrovna nepomoh... Adolfe Borne, vraťte se zpátky... Prosím.

Nemůžu si pomoct, celá tahle Stínohra mi přišla neskutečně krolomně vykonstruovaná až vylhaná. Jakoby autoři lhali nejen divákům, ale i sami sobě. Už jenom samotná otázka: proč točit Noir z padsátek? Politicky thrillerová nadstavba je totiž těžce nefunkční. Takže 50s Noir zřejmě proto, aby tam všichni mohli pobíhat v pláštích a kloboucích a aby tam mohly jezdit nablejskaný Tatraplány. Aby ta česká padesátá zkrátka vypadala jako Amerika ve čtyřicátých. Což je sice úplně mimo... Ale je to cool. A taky můžeme stáhnout barevnost někam mezi "odstíny šedi a průjem", jakoby jediná sytá bava v padesátých letech byla červená. Což je cool. Přes všechny sepetičky čistě na oko je ale moje divácká zkušenost s tímhle filmem stejná jako zapadnout po pás do tmelu a sto minut se odtud hrabat ven. Unylé, těžkopádné a bez spádu a celé tak okatě vycucané z prstu, jenom pro ten Cool-efekt. Což není cool. Sorry. Ale pokus byl...

Na Káťu a Škubánka, Maxipsa Fíka nebo Macha a Šebestovou se bez duševní újmy můze podívat divák pokročilého věku, aniž by se musel cítit trapně. Jsou to seriály, které mají vtip, švih a nápad. Tady u Berty si ale dospělí na svoje nepřijdou. Berta a Ufo je večerníček zaměřený na těžce předškolní publikum, tak trochu unylý a bez vtipu. Svou podivnou "ulítlostí" se snaží čerpat z takzvaně bezbřehé dětské fantazie. A v tom právě vidím nejtěžší průser celýho seriálu. Továrna na hračky je místo, kde všichni jezdí na skulzavkách nebo galaxie mléčná dráha je plná mlíka a cukrovinky se těží ve vesmíru. Čokoláda se do dortu přidává až po upečení, takže bílý dort pak krásně znědne... Zkrátka a dobře, ve světě hunsně žlutý berty a divnýho modrýho přizdisráče je všechno tak fantazijně surreálné, že na to děti koukaj jako vejři na tank. A to je prostě strašně nebezpečný. Protože se to celý tváří strašně didakticky, ale zároveň je tam všechno špatně, obráceně nebo jinak. Kdyby byla cílovka někde kolem deseti let, nebo se to alespoň odehrávalo na planetě Huí-Ťap-ťap, neřeknu ani bž ... Ale takhle se nemůžu zbavit pocitu, že nejmenší publikum by prostě nemělo být mateno. Dále jen několik poznámek: *)Výtvarno mě těžce neoslovilo, nicméně je vidět, že je večerňajz propracovanější než většina současné produkce. Výtvarnice tedy odvedla alespoň poctivý kus práce. *)Nechápu, proč je hlavní postava od hlavy až po pr...(ehm)... žlutá, zatímco ostatní mají běžný tělový odstín. Znamená to snad, že hlavní hrdinka trpí jaterní disfunkcí? *) A za třetí už mě nic nenapadá...

Průměrné televizní pohádkové béčko, které se vyznačuje především extrémně protivným, zbabělým, nedomrlým a přestárlým princem. Kterýžto by víc než lásku a testy charakteru potřeboval rozdupat na kaši stádem bizonů. Slečna princezna, která nezpívá altem, sopránem ani basem, je celkem sympaťanda a svůj herecký part zvládla s přehledem. Zatímco zbytek ansáblu často solidně šmíroval, někdy až na hranici s ochotničením. Jednoznačně oceňuju snahu přijít z kavčích hor s "jinou/fantasy" pohádkou, než jsou obvyklé papundeklové kraviny pod taktovkou Jirky Chalupy nebo obligátní "strachoviny". Za celým projektem je cítit snaha a snad i autorské nadšení, ale nezbývá než zkoušet to dál. Protože tohle se prostě v mnoha směrech šeredně nepovedlo. Možná bych tomu i ty tři hvězdice ze soucitu napařil, ale to by na konci nesměl zanít odporný závěrečný song, zpívaný tou nekrutopřísnější ostavštinou. Pyčo.

Obsah 100 minut v Palermu krátce a stručně: V nepravidelných intervalech je mnoho osob zastřeleno v autě. A tyto násilné scény jsou prokládány bezútěšným plkáním Lino Ventury o tom, že když v Itálii nejsou vhodné zákony, nedá se s mafií bojovat. Ponaučením z filmu tedy budiž skutečnost, že ať se snažíte, jak se snažíte, s Mafií nic nesvedete. Čili zas tak objevný to jako úplně není... Trochu přihlouple pak působí didaktické "vysvětlovací" scény, v nichž moudrý generál rozpráví svým podřízeným všeliká univerzální moudra, jakoby snad to byli děti školou povinné. Vrcholem humoru je pak scéna, kde se snad nějaký plukovník protiteroristické armádní jednotky ptá: "A řekněte nám, co je to vlastně prefekt...?" Všichni v místnosti poslouchají jak napjatý skauti u táboráku ... A generál odpovídá: "Víte, mládenci, prefekt je osoba, které stát vložil do rukou moc, aby ho zastupoval v boji se zločinem..." ... Žjóóóva!