BrMikes

„Tak ten grand jsme nedostali."  Výborný úvod do divadelního světa v Dejvicích. Už na začátku se zde jasně objevují jasná pozitiva, která pak provází celý seriál. Hudba, absurdní scénář plný drobných příběhů a často absurdních gagů a hlavně jasné profilování všech "skutečných" charakterů na základě fantastických hereckých výkonů. Zmínit by se asi hlavně měl dechberoucí Plesl, po celý seriál překvapivě výrazná Holcová a Novotný, jenž se zde hned v úvodu v jednom z mých nejoblíbenějších, výrazně absurdních a lehce šokujících vtipu jasně ukazuje jako velký nosník humoru prvních tří dílů (snad proto, že z Dejvic odcházel). Suma sumárum ideální start.

Tento film má všechno co potřebuje. Robina Williamse a obecně skupinu skvělých herců, kteří se převtělili do sympatických a naprosto realistických postav, scénář, který má originální zápletku a je plný silných myšlenek i emocí, kouzelné prostředí podpořené kamerou, v závěru srdcervoucí hudbu, humor a samozřejmě nějakou tu poezii. A tohle všechno vytváří jeden z nejlepších filmů všech dob. Přiznám se, že nikdy za celý můj život mě žádný film na první dobrou takhle nedostal, nezapsal se tak silně do mého srdce a i přes mou cynickou povahu mě téměř dohnal k slzám. K tomu všemu mi ale dost možná pomáhá fakt, že jsem studentem a film jsem tak viděl v tu nejsprávnější dobu. Suma sumárum se film dostává na vrchol seznamu filmových zážitků mého života a míří do oblíbených.

Tento film jsem dříve nedocenil. Možná proto, že jsem neviděl ani jednu bondovku, možná proto, že jsem nevěděl, kdo je Jan Kačer. Dnes mám zhlédnuto 24 z 25 filmů o agentovi 007 a do jakých rolí byl Kačer v šedesátých letech obsazován vím také velmi dobře. Snad proto mi stačila jen úvodní věta: „Ach proč já jen tak miluju zvířata." aby mi bylo jasné, že je film mnohem zábavnější než si pamatuji. A taky že jo. A Kačer na tom má lví podíl. Ovšem ocenění si zaslouží i další. Sovák, Fialová, Libíček, enormní kredit zaslouží samozřejmě pes a můj osobní favorit Otta Šimánek a jeho roztěkaná parodie na Q. Jeho scéna je pro mě asi nejvtipnější z celého filmu. A to je co říct, protože scénář je stejně jako ve většině našich filmových parodií vybroušený do nejmenších detailů. Vše podepřeno úchvatnou Vorlíčkovou režií. Suma sumárum jedna z největších ikon české parodie.

Tomuto filmu nedávám pět hvězd snad proto, že by to byl bezchybný kinematografický skvost. On to totiž není dokonalý film, (ono slyšet sedmkrát v jednom filmu Terezu vám ji dokáže docela otrávit, ač se vám líbí sebevíc) ale rozhodně je to dokonalá ukázka Suchého tvorby v první polovině šedesátých let. Ten humor, ty písně, ti herci. No zkrátka je to film, který vám předá kus pozitivní energie a uvolněné atmosféry počátků Semaforu. A za to si pět hvězd alespoň za mě zaslouží.

Tento film jsem celý viděl po delší době a musím říct, že mě překvapil. Já si ho pamatoval jako poměrně zábavnou záležitost se skvělým obsazením a povedenými písněmi. On je to ale vlastně výborný film. Vypiplaný scénář, bezchybné obsazení, dokonalé písně ale krom nich i výborná scénická hudba, povedené masky, kostýmy i dekorace, drobné vtípky všude v pozadí, jistá kamera a střih, správně westernová kolorizace, no a to vše vedeno brilantní režií Oldřicha Lipského.  Suma sumárum je toto samozřejmá a naprosto zasloužená klasika našeho filmu.

Tento film jsem viděl z donucení a dodnes toho lituji. Opravdová nuda vedle šedi opřená o nekonečné množství klišé, příšernou režii, ještě příšernější předlohu úplně o ničem, ze které tak logicky musel vzejít otřesný scénář a s tím i úplně ale jakože úplně dementní postavy, to vše podpořeno podprůměrnými hereckými výkony. Ne vážně. Kdo by věřil, že náš Hrdina má v žilách krev milovaného Ralpha Fiennese. A ten konec? Když se zdá, že by to mohlo mít aspoň originální rozřešení, sklouzne to zase k prapodivnému kýči, aby si puberťačky měly nad čím poplakat a abychom mohli dostat pár srdceryvných pokračování.  Suma sumárum film plně podporující moji nenávist k celé After značce.

Znáte takové ty filmy, kde Stevnu Segalovi někdo třeba rozbije sekačku a tak se začne tvrdě mstít? Vrcholy tohoto žánru jsou bezesporu Kill Bill a John Wick, no a jejich tatínkem je právě Belmondův Profesionál. A je to hrdý otec, který si bere z žánru to nejlepší. Má charismatického hlavního hrdinu s pořádnou motivací a hlavně s fištrónem, se kterým se mu podaří jeho pomstu dokonat, aniž by si zbytečně zašpinil ruce od krve. Tento chytrý scénář a výborná režie, podpořené Belmondovým skvělým výkonem a geniální skladbou Chi mai, tak vytváří napínavý a mimořádně emotivní zážitek a závěr filmu tak patří k těm nejosudovějším scénám, které jsem měl možnost vidět.  Suma sumárum bravo.

Tak tu máme po Andělovi Páně další "velkoformátové" pokračování televizní pohádky, taktéž uvedené 11 let po prvním dílu. Tady se ale pohádka sama snaží opravdu být filmovější ale oproti druhému Petronelovu dobrodružství je zklamáním.  První problém je už fakt, že pokračování nemá na Tajemství staré bambitky úplně ideální návaznost. Několik postav bez vysvětlení zmizelo (sice vedlejších ale i tak), změnil se celý výtvarný sloh, vizuál, hudba a hlavně celý svět, ve kterém se příběh odehrává. Zatímco před tím to byla jakási parafráze na náš svět a královský zámek stál v jeho centru, teď je to kompletně vymyšlený svět, kde je zámek přibližně hodinu cesty na zámek druhého království. Samotný scénář je pak taky o něco slabší, výrazně hloupější (sorry ale aby se princezna skutálela v sudu do jiného království, fakt nežeru) a méně vtipný (citoslovce opravdu nefungují). Konzistentní zůstala aspoň většina hereckých výkonů, ke kterým se přidalo i několik nových, v čele s šikovnou Valentýnou Bečkovou. I zde se ale najdou vyjímky. Těmi hlavními jsou Lábus s Brancuzským, u kterých mi přišlo, že zbytečně přehrávají. Třešničkou na dortu je pak zarudlý Klus zpívající před zeleným plátnem v závěrečných titulcích. Filmařsky je to ale jinak koukatelné.  Suma sumárum výrazný propad oproti jedničce.

Slovy klasika: Nápad jistě dobrý, výsledky nebyly dobré. Scénář opravdu pracuje se zajímavým námětem pohádky postavené na slovanské mytologii ale nedává moc smysl a dialogy šustí papírem tak moc, že radši postavy zbytečně často křičí a herecké výkony tomu taky moc nepomáhají. V případě dětských herců a hlavně víl jsou celkem otravné, jinde pak pouze zvláštní (Vančura, Slavíková) a někteří herci jsou tady třeba úplně zbytečně (Zedníček, Čtvrtníček), stejně jako koza nebo lektvar lásky. Nahoru to pak tahá především klan Polívkových, hlavně Chantal a Anička, zatímco Bolek taky nepodává nejlepší výkon své kariéry a pak další mužští bohové, hlavně Nový a jeho sympatický Radegast. Jedná se tak o jednu z mála postav, ke které jsem si vybudoval nějaké sympatie. U ostatních moc nefungují motivace, stejně jako v tomhle světě nefunguje logika. Například víc než vševědoucí bůh ví i babka kořenářka, mocnější než bohové jsou i děti a Smrťák se může jen tak válet v knihách a nikomu to nevadí. Obecně mi Smrťákova postava, jako čtenáři Pratchettovy Zeměplochy, dost nevyhovovala.  Ani po filmařské stránce se pak nejedná o bůhví jaký skvost. Kamera se sice sem tam o nějaké umění snaží ale moc to nefunguje. Jediná scéna, která byla nějak kinematograficky zajímavá, je příchod zimy, který vypadá jako by vypadl z nějakého mnohem lepšího filmu. Poměrně solidně pak dopadly i kostýmy a bezesporu nejlepší složkou celého filmu je hudba. Díky ní si opravdu uvědomíte, o co jsme přišli s odchodem Davida Stypky. I když texty písní se drží spíše na úrovni scénáře než hudby.  Suma sumárum nechápu jak bohové mohli dopustit něco takového na svůj účet.

Bebjakovi se letos u České televize daří. Hlavním nositelem tohoto úspěchu je fakt, že má štěstí na scénáristy, kteří dokážou vzít zahraničí trend a celý ho přetransformovat pro českého diváka. Vždyť jeho Devadesátky u nás vyvolali po poslední dekádě minulého století stejný zájem jako Stranger things v USA po osmdesátkách. A Krakonošovo tajemství je tak nějak hezky česky po svém oživení úspěšné značky. I když ne doslovným. Scénáristka a hlavně producentka Barbara Johnsonová totiž přichází s úplně novým příběhem i pojetím ale nezapomíná, kdo příběh zpracoval před ní a hází tak po divákovi narážkami, od sojky přes dýmky a lyže až po obsazení Jakuba Prachaře do záporné role (přestože ve finále je trochu nevyužité). I tak přináší příjemný pohádkovo-dobrodružný příběh, k čemuž jí stačí jen pár lokací, špetka humoru a trefné herecké obsazení. Díky tomu se tato, asi ne úplně pohádka, řadí nejen k vrcholu toho, co Johnsonová vyprodukovala, ale i k vrcholu premiérových vánočních pohádek. Člověk je jí tak ochoten odpustit i fakt, že z Krakonoše dělá v určité fázi příběhu v podstatě záporáka a že děj zřejmě protahuje víc, než by bylo třeba.  Suma sumárum příjemná vánoční pohádka, která dokazuje Bebjakovi schopnosti, pokud se mu do ruky dostane dobrý scénář.