outcashed

Seriál z kotlíku Stevena Knighta společně s Tomem Hardym, který mi přijde velmi přehlížen a to neoprávněně. Temné historicko-politické drama, obsazené v době války mezi Británií a Amerikou, na mě působilo velmi přívětivě, díky své době a tehdejším formám života. Tom Hardy podal fantastický výkon v kůži Jamese Delaneyeho, vracející se z Afriky na pohřeb jeho otce. Mentální vypětí, otrlost a intriky mě vtáhli do děje opravdu rychle. Špinavost Londýna, prostituce a pach alkoholu. Kdykoliv teď uslyším opening znělku, zachvěji se a na čele mi vyrazí pot. Lepší je asi o tomto seriálu nic nevědět a ponořit se do toho na čisto. Novinky o druhé sérii mi vykouzlili úsměv na mé tváři. Doufám jen, že bude stejně temná a hrubá, jako ta první.

The Hateful Eight je z velké části individuální film. Pro někoho to může být tři hodinové čekání na rozuzlení pro předem očekáváný konec. Pro mě to byl opak. Film, jako každý od Tarantina, mě uchvátil svým natočením, soundtrackem a ikonickým obsazením herců. Například světoznámý Samuel Jackson, který se objevil už v mnoha filmech od Quentina, tak i Kurt Rusell nebo Tim Roth. Perfektní hlášky, scény i napětí, které stoupá a klesá i díky rozházenosti kapitol příběhu. Delší stopa filmu mě netrápila, protože konec a nečekané momenty děje za tu dobu stálo. Sledoval jsem film v originále i v českém dabingu a z mého osobního hlediska dabing působil poměrně dobře a slušně obsazen. Quentin Tarantino mě jednoduše ještě nezklamal a doufám, že to tak i zůstane.

Téma „Hooligans“ je vcelku omývané, alespoň co já vím. Ačkoliv, jediný snímek, který jsem měl možnost zhlédnout před Green Street byl český film Proč?, který mě svým příběhem moc neuchvátil a proto jsem se ostýchal k tomuto snímku dostat. Byl jsem ale na omylu. Z počátku mě film utvrdil o tom, že jde o nízkorozpočtový počin, postupem filmu jsem na to nebral žádné ohledy. Scénky bitek jsou natočené dobře a akčně, pozitivně to vidím i s postavami. Matt Buckner hraný Elijah Woodem mě sice nijak moc neoslovil, avšak to se nedá říct o Charliem Hunnamovi, kterého jsem do té doby neznal a postava Peta Dunhama mě příjemně překvapila. Chlapík, co stojí za svými lidmi, je osobitý, jak už jeho hláškami a řečí, tak i jeho vůdčí schopností a odhodláním. Byly sice momentky, kdy mi hlava začala lehce klimbat, ale netrvalo to nijak dlouho. Snímek byl vzhledem k rozpočtu a tématu velmi povedený a z konce mi spadla čelist až bůh ví kam.

Po delší době jsem se rozhodl dokopat k snímku Trainspotting a musím říct, že jsem lepších 90 minut ani nemohl čekat. Film plný drog, dechberoucích rozhodnutí ale i povedené srandy, při kterých mi nezůstala tvář stát. Postavy jsou geniální a neuvěřitelně rozdílné, což jak je známo, i ve světě lidi spojuje. Postava Begbieho, ztvárněná Robertem Carlylem, mě absolutně dostala svým šíleným až psychopatickým výjevem člověka, kterého bych nerad někdy potkal na nádraží. "Begbie didn't do drugs, he did people“ jak zaznělo ve filmu. Také Johnny Lee Miller splnil mé očekávání o Skotovi na heroinu, který mě chvilkama vracel do seriálu Elementary. Jde vidět, že Miller se hodí na feťáka opravdu perfektně díky svým grimasám a projevu. Rozhodně zařadím Trainspotting k mým nejoblíbenějším filmům, co jsem měl tu šanci vidět. Bohužel, dle mého skromného názoru patří tento film k těm ostatním, které si musím pustit nejméně 6krát, abych pochopil každý význam a scénu. Můžu ale s potěšením potvrdit, že to bude nejlépe strávených 9 hodin mého života.