Poslední recenze (5)
Šprtky to chtěj taky (2019)
Totální odpad, nic než další trapná LGBT+-*: propaganda, maskovaná za studentskou komedii. Teda spíš "komedii", vtip tam není za celou dobu ani jeden. Zbytečně ztracená hodina a půl, plná hnusných lidí a podivných existencí, které by se v reálu na jednom místě sešly maximálně na psychiatrii.
Avatar: The Way of Water (2022)
Základní věci jsou jasně dané, na tom se od prvního dílu nic nezměnilo. Lidi jsou zlí ropáci, kteří zničí všechno na co přijdou, zelenomodří ekošmoulové, napojení na celoplanetární vědomí, jsou ti dobří a správně uvědomělí. Takže v tomhle směru se žádné překvapení nekoná. Co mě však překvapilo velmi nemile byl příšerný bokeh efekt, který mi doslova rval oči celé nesnesitelně dlouhé více než tři hodiny. Opravdu někomu vyhovuje, že hloubka ostrosti je ve většině scén cca 20 cm a zbytek obrazu je jen rozmazaný barevný flek? Mně teda opravdu ne a 3D projekce tomu ještě přidala na ohavnosti. Samozřejmě se najde několik nádherných scén, kde tuhle zrůdnost neaplikovali a v těch nemnoha chvílích je to krásné pokoukání. Kdyby to celé bylo o hodinu kratší a režisér si odpustil trapné pokusy o "umění" mohl to být fajn zážitek, takhle bohužel sotva průměr.
Duna (2021)
Táhne se to jako smrad, hudba místo podkreslení děje spíš ruší, herci jsou nesympatičtí až hrůza, takže si k nim nejde vybudovat žádný vztah. Jako fanda knižní předlohy jsem se hodně těšil, ale je to pro mě jedno velké zklamání od začátku do konce. Natočit na základě jednoho z nejlepších sci-fi všech dob takovouhle zoufalost je neuvšřitelné (ne)umění.