elessar04

Život je jako horská dráha. Jednou jste nahoře, jednou dole. Jednou jste smutní, pak jste veselí. Tento krásný monolog vyřkl Papa při překrásném smyčcovém a klavírním provedení If You Have Ghosts. A je to pravda! Koncerty Ghost mě vždy nabily pozitivní energií. To platí i o jejich hudbě. Ghost jsou v mém životě více než třetinu mého dosavadního života a znamenají pro mě více, než si dokáže kdokoliv představit. Když mi bylo ouvej, byla tu vždy jejich hudba, která mi posloužila jako lék. S nimi byl každý smutný okamžik veselým. Veselý je i film Rite Here Rite Now. Před sedmi/osmi lety, když jsem s Ghost začal, bych si nikdy neuměl ani představit, že je uvidím někdy naživo (a to hned na všech čtyřech koncertech, co u nás měli), natož že jsi zajdu do kina na jejich film! 20. 6. 2024 se tak stalo! Film nemůžu prostě hodnotit objektivně, to v mém případě snad pochopí každý… pominu-li některé technické nedostatky (občas rozostřený obraz - to se dá vzhledem k tomu, že se jedná o záznam koncertu a na pódiu se neustále něco děje, pochopit) - kterých bylo jen pomálu - jedná se o skvělý film s humorem Tobiasovi takřka vlastním (animace Mary On A Cross byla boží, scénka s krucifixem taktéž a záběr? - prostě blbina). Pro mě jeden z největších zážitků, co jsem v kině kdy měl. Ukápla slza, odzpíval jsem si celý koncert… no co dodat, asi jen toto: IF YOU HAVE GHOST, YOU HAVE EVERYTHING!

Překrásné podobenství o překonání ztráty blízké osoby, o bolesti života, o lásce a vlastně o životě samotném. Středobodem všeho je Přízrak putující časem a prostorem.Filmový poetický jinotaj se vstřícně pomalou kamerou volící především středovou kompozici a velmi dlouhé záběry (především celky) má obdobný problém jako McQueenův Hlad, totiž že občas skutečně chybí nůžky a jsou potřeba. To tento krásný film nejvíce sráží. Některé sekvence jsou místy zbytečně zdlouhavé (některé však i - za mě - úplně zbytečné - např. monolog muže o symfoniích a budoucnosti). Celý film skvěle doplňuje velice emotivní hudba. Velmi oceňuji obrazové vyprávění - vypráví se především obrazem, ne mluveným slovem, což dnes skoro vůbec není.Přes všechny svém chyby je Přízrak nádherným filmovým zážitkem. Je to velmi složitý film, který na první dobrou prostě asi nejde… Opětovné zhlédnutí pomůže odhalit další jinotaje a další významy.

Může mi prosím někdo vysvětlit, jak to ten Spielberg udělal?Vše začíná nálezem nepoškozených vojenských letadel z druhé světové války, následuje svědectví staříka, kterému v noci zazpívalo slunce, vše pokračuje masivním blackoutem v Indianapolis. Roy je kvůli těmto výpadkům povolán do práce. Na železničním přejezdu však bude svědkem něčeho neuvěřitelného. Vše naznačuje, že jedinou stopou k vysvětlení je mystická hora…Po Čelistech přišlo na řadu sci-fi, které si z předchůdce opět bere děsivou atmosféru (při scéně únosu jsem se skutečně bál) a vstřícnou kameru.V dnes již legendárníím sci-fi filmu exceluje kromě geniální hudby mistra Johna Williamse (pětitónová ústřední linka zní prostě, jak to říci…, mimozemsky) a Spielbergovy režie i Richard Dreyfuss. Legendu doplnila další legenda a to samotný François Truffaut.S čím jsem měl trochu problém, byla expozice děje. Vše mi přišlo z počátku hodně zmatené. Dramaturgicky bych i ocenil například dohrání situace s manželkou, na tu se tak trochu zapomnělo.Film nabral ty pravé grády právě s blízkým setkáním třetího druhu na železničním přejezdu, což je prostě zvukový, ale i obrazový orgasmus. Povinné sci-fi! Skvělý reprezentant svého žánru a hlavně toho, že vše jde dělat i komorní cestou ;)

Druhý celovečerní Vláčilův film pokračuje v autorově zcela typické vizuální stylizaci, avšak s tím rozdílem (Skleněná oblaka/Holubice), že obrazová stránka není postavena nad stránku dramatickou. Tedy, vizuál a dějová výstavba jsou si rovny 1:1. Kamery se tentokrát ujal Rudolf Milič, který pevně následoval Vláčilovy vize, a vzniklo opět dílo obrazově-monumentální. Často se využívá jízdy a dalších kamerových pohybů. Záběry převládají spíše delší. Často se pracuje s plány, středovou kompozicí a světlem (!). Tempo snímku je pomalejší, což ale napomáhá typicky Vláčilovské filmové atmosféře, která je v tomto snímku naprosto mimořádná. Střihovou strukturu místy nabourává (v dobrém slova smyslu) vnitrozáběrová montáž. Již od první minuty jsem věděl, že tenhle film se mi bude líbit. Úchvatný celek s Kristovou sochou a práce s horizontem, do toho vynikající a odvážná Liškova hudba… co víc si přát. Když už jsem u té hudby, je nutno u ní chvíli zůstat. Hudba v Pasti není pouze ilustrací, ale je i nosným prvkem děje, na níž - co si budeme povídat - stojí skoro celý film. Liška se nebál experimentovat: hraje si se zvuky, ale i zpěvem (ženské aaah a následné mužské popěvky). Hudba atypická pro historický film dělá z Ďáblovy pasti mnohem víc - navíc zvukové experimentování se všemožnými efekty je také dalším velkým plusem. Literární scénář už v době svého vzniku byl označován za průměrný. Kdyby tento film natočil někdo jiný, neměl by takové kvality, jaké má. Dobře, sem tam je nějaká ta ideová schránka (ale je rok 1961/1960) , ten šílený happyend na konci je trochu "blbost", romantická část je absolutně zbytečná (co si budeme - závěrečná třetina trochu pokulhává), ale hodnotím celek, ne jen jeho výsek… Vcelku totiž Vláčil vytvořil neskutečně kvalitní snímek (z dostupného scenáristického materiálu) a mrzí mě, že nebyly naplněny všechny jeho vize (několik sekvencí z technického scénáře ve filmu chybí). Neumím si ani představit, jak by film - který už tak je skvělý - mohl vypadat, kdyby vše bylo tak, jak si p. Vláčil přál (bylo by to možná ještě skvělejší…). Na závěr bych chtěl ještě zmínit naprosto brilantní herecké výkony pánů Macháčka, Řandy a Vejražky. Macháčkův kněz je jednou z nejlépe zahraných rolí v dějinách naší kinematografie (to se doopravdy nebojím říci). Nejslabším článkem (jak psaly i soudobé kritiky) je Vít Olmer (sorry, ale hned ten jeho úvod ve filmu je šílený). Ďáblovou pastí udělal Vláčil další kvalitativní skok  (ať je to práce s hercem nebo režie a obrazové vyprávění obecně) kupředu, aby pak mohl na filmová plátna poslat NEJLEPŠÍ NÁŠ FILM VŠECH DOB a to Marketu Lazarovou! (Ohromná škoda, že tento film je tak trochu zapomenut díky jeho dvěma následovníkům - tématicky vlastně podobným snímkům - "Markétce" a "Včelám" - jelikož se jedná tak trochu o skrytý klenot té naší audiovizuální kotlinky.)

Celovečerní a zároveň barrandovská Vláčilova prvotina pokračuje  ve stejných kolejích, které nastavil již v Armádním filmu. Navazuje tak na poetiku dokumentárně-hraného debutu Skleněná oblaka (a vlastně celé Vláčilovy tvorby). Drží se především lyrična a dramatická část jde lehce na úkor vizuálního sdělení stranou. Vláčil se ukazuje, jak se již ukázal tehdy, jako režisér-malíř, jehož estetika dodnes zůstává (a navždy zůstane) nepřekonaná.S Čuříkem tak stvořili skutečně překrásné vizuální dílo, z něhož každé okénko lze vzít a udělat z něj fotografii.Nyní uvedu nejpůsobivější záběry: perfektní jízdy v NDR a na pláži, sledování pracovního postupu malíře, tíživá atmosféra RTG vyšetření (aneb dokonalá práce se světlem), úžasný záběr s deštníkem, záběr „kterak se Satan pokusil chytit holubici“ anebo (stejně jako v Nati a jiných filmech) záběr s úhlopříčkou atd.Ve filmu jsou věci, které se vytknout dají, přesto si myslím, že jde o skvělý studijní materiál (především) pro současné kameramany (či režiséry), jimž velmi často chybí nějaké originální vizuální řešení. Vše podtrhuje klasicky výborná Liškova hudba (jedná se o první spolupráci těchto dvou mistrů).Film byl ve své době (a je i dnes) naprosto originálním zjevením, které bylo často přirovnáváno k Jasného Touze (přitom se jedná o zcela odlišné „materiály“). Již tehdy muselo být jasné, že František Vláčil je úplně jiný filmař, než kterýkoliv z jeho současníků a nástupců.Celovečerní filmová báseň, která by měla být povinná pro všechny kameramany. Skvělý celovečerní debut!

Mandy, přítelkyně dobré duše dřevorubce, bude unesena a pak před zraky svého přítele Reda brutálně upálena. Red se pomstí celé sektě. Následuje brutální krvavá jízda!Co jsem to viděl prosím vás? Já sám vlastně nevím. Dvouhodinová psychedelická obrazová báseň kombinovaná různými hypnotickými psychedelickými animacemi a výrazovými prostředky. V centru dění tohoto uměleckého čehosi je šílený Nicolas Cage, jehož výkon je bestiálně typicky přehnaně geniální. Tohle je přesně ten typ filmu, kde je jeho přehnané herectví žádané.Gradingová barevná šílenost. Místy krásné, místy vyloženě hnus (ten šum byl příšerný). Drogové sekvence úžasné. Problém všeho? MOC TMY. Kvůli nadmíře tmy film připomíná místy nezdařený počin Vetřelci vs. Predátor 2, tzn. že z většiny scén je těžké odhalit, co se v nich vlastně děje.Obrazově je skoro vše perfektní. Prostě psychedelická barevná jízda. Scénář - klasická pomsta doplněná o brutální krvavý biják. Cage a proti němu "IGGY POP". No, ujetina.Film má brutálně pomalé tempo. Minimum slov. Vypráví se obrazem. První hodina je totálně o ničem. Ve druhé je zase jen krvavá řežba. Po celou dobu kromě skvělé obrazové hypnózy můžeme vnímat perfektní hudbu, která je dalším vypravěčem.Shrnuto: film s obrovskou stylizací, který si tak trochu/více hraje na něco, co fakt není. Rozhodně to není Osvícení. Já vlastně ani nevím, co tohle má být. Audiovizuálně je to zážitek, ale prostě nevím, jsem zmatený a nevím, co k této šílenosti dál říct…

Paul Matthews je uznávaný univerzitní profesor. Stane se světovým fenoménem, jelikož se začne zjevovat lidem po celém světě ve snech, v nichž nic nedělá. Kam až tento fenomén může zajít? Jak tato nežádoucí popularita ovlivní Paulův osobní život?A24 je za mě jedna z nejvýznamnějších produkčních společností současnosti - spolupracuje s nezávislými tvůrci, jimž pomáhá proniknout do toho největšího podhoubí amerického filmu.V hlavní roli exceluje herec, kterého za mě spoustu lidí zbytečně odsuzuje, Nicolas Cage. Film patřil zcela jemu! Už od začátku si vás podmaní. Jeho partii velmi dobře sehrála Julianne Nicholson.Technická stránka je absolutně bez diskuse perfektní! Zajímavé obrazové ztvárnění snových sekvencí, pružný střih, výborné hrátky s kamerou a s barvami. Mimořádná režie a perfektní scénář, který místy připomíná vztahovku Woody Allena.Skvělý film a jednoznačně jeden z nejzajímavějších filmových počinů roku 2023, který má tak trochu opět problém s koncem.

Alvin Straight je stařík, který se se svou sekačkou vydává na velmi dlouho cestu do Wisconsinu, aby se po deseti letech setkal se svým bratrem, který prodělal mrtvici. Cesta je plná nástrah. Podaří se Alvinovi zvládnout jeho poslední cestu?Naprosto atypický film z dílny svérázného Davida Lynche. Krásný jednoduchý příběh s úžasným protagonistou a přenádherným poetickým obrazovým vyprávěním. Nádherná melodická linka. Sympatické postavy.Typ filmu, který v dnešních těžkých časech prostě chybí!Proč neustále točíme pesimistické filmy? Není na čase někdy natočit něco milého? Něco jako Příběh Alvina Straighta?Ve své podstatě nemám co vytknout. Možná jen trochu dohrát očekávaný konec.Shrnutí: přenádherný film, který nenudí, ale příjemně zahřeje srdce svou jednoduchostí a filosofií.

Amy Winehouse byla a bude největší a nejlepší zpěvačkou 21. století! Za tímhle si stojím. Její kariéru zničily nejméně čtyři věci - alkohol, kokot Blake, drogy a kariéra. Zemřela, když jí bylo 27 let. Svět tehdy přišel o jeden z největších hlasů.Nyní k Back to Black. Pro ty, co viděli úžasný dokument Amy (já jsem jedním z těch, kteří tento film viděli; úplně mě zlomil…), tak je asi tento film ničím nepřekvapí, ale i přesto mě velmi potěšil.Mám radost, že jsem po delší době viděl Eddieho Marsana a Lesley Manville - byli skvělí! Skvělá ale také byla - pro mě neznámá herečka - Marisa Abela, která napodobila Amy úplně bravurně (včetně její nezaměnitelné komunikace). Nutno zmínit i O'Connella, tomu role sedla skvěle. Herecky perfektní.Filmově to bylo také moc povedené. Výborná kamera. Dobře fungující střih (dobrá, závěrečný záběr před titulky - ten s ptáčkem - byl možná trochu matoucí), skvělý make-up a kostýmy. Ano, možná i souhlasím, že výprava nebyla tak monumentální, jak by si někteří představovali (spoustu koncertů), ale proč?! Mně se ta civilnost naopak velmi líbila! Kromě (nepočítám nyní Amyny písně) těchto zmíněných věcí je skvělý i výběr hudby. Závěrečná songa od Nicka Cava byla vskutku nádherná. Ano, asi to není nijak překvapující film o nějaké celebritě. On ani nemá být, ale když jej srovnám s letošním filmem o nejznámějším rastafarianovi na světě, dopadl mnohem lépe! Díky své civilnosti je skvělou sondou do duše křehké a smutné duše úžasné Amy Winehouse. Hlavně je oslavou její skvělé hudby a toho, co tu zanechala. Velké překvapení, protože jsem od filmu nic nečekal!

Žena má vagínu a muž má penis.