Vše o mé matce

Podle množství cen, které Vše o mé matce dostalo, i podle zdejších komentářů, jsem čekal něco, co mě fakt posadí na zadek, což se bohužel úplně nestalo. Přesto patří Almodóvarovi veliký obdiv za to, že v jeho filmu řeší muž převlečený za ženskou své rodinné problémy a přitom to vůbec nepůsobí směšně. (26.06.2008)

Pedro točí filmy zaplněné "podivnými" lidmi. Prostitutky, travestité, HIV pozitivní, lesbičky... Přesto a pro mnohé jistě překvapivě to není jakýsi podivný výstřední svět nenormálních lidí, ale právě naopak, svět v němž se odehrávají příběhy svým způsobem archetypální a hluboce lidské. Almodóvar rozumí ženám a ženskému světu jako málokterý jiný režisér. Naopak nepřekvapí, že v jeho filmech takřka úplně chybí muži, respektive hrají role pouhých statistů, neboť mužský svět je Pedrovi evidentně něčím zcela cizím. Není to ovšem chyba nebo nevýhoda (tedy alespoň ve filmu ne) je to především velmi osobní výpověď... Samozřejmě by se dalo dlouho debatovat o zákonitostech vývojové psychologie, o absenci mužských vzorů, o tom, jestli Pedro vnímá ženský svět jako úplný, nebo naopak jako svět, v němž něco důležitého zcela absentuje, nebo třeba o tom, nakolik je Almodóvarův svět reálným světem a nakolik je naopak zidealizovanou pohádkovou vizí. Každopádně soudím, že stojí za to nechat se do tohoto světa vtáhnout, rozhodně totiž neublíží... 95% (27.06.2009)

"Ta žena je jeho otec...". O filmu takřka všeříkající věta. Skvěle zrežírovaná i velmi slušně zahraná spletitá sonda do světa pohlavně obojetných, přemalovaných stvoření, míchaná se srdcervoucím příběhem o znovu nalezeném otci, s mými emocemi prostě nepohla. Prostředí, do kterého se Manuela vydává ulevit své duši, je natolik bizarní, že veškerá emotivní vážnost chvílemi dosti pokulhává. Jednoduše řečeno. Zmalovaná umělá žena, která je vlastně muž, plačící nad fotkou osmnáctiletého synka, kterého nikdy před tím neviděl(a) a jehož existence mu (jí) byla před pár dny velkou neznámou, mi jako vyústění zdlouhavého příběhu, s dosti ukvapeným začátkem, kterému se dokonce nevyhýbá ani kýčovité předpovězení děje (Estébanův první "střet" s autem) připadalo velmi podivné. Ostatně jako celá cesta zoufalé matky, která, ač osudem svého syna těžce zkoušená, z toho nakonec vyvázne ze všech nejlíp. Opět zjednodušeně. Rychle pozbyla, rychle nabyla. Zde hojně zmiňovaný pohled do ženské duše (ano Rosa či samotná Manuela), jsem si více užil v jiných snímcích než je tento. Zde se řeší v podstatě problémy z telenovely. Kdo, kde, s kým... (04.01.2015)

Fanoušci hnutí LGBT budou v sedmém nebi. Almodóvar tam narval úplně všechno, co na konci 90. let pobíhalo po ulicích. Nejhorší jsou však ochutnávky ze španělského alternativního divadla, které nemají daleko k naplnění skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví s trvalými následky. Vše tak zachraňuje účast čarokrásné Penélope Cruz. (24.01.2023)

70% - Skvělé herecké výkony a Almodóvarova řemeslná zručnost jsou hlavními klady tohoto posmutnělého filmu. Vzhledem k jeho vážné povaze mě ale naivně laskavý svět, do kterého je depresivní příběh zasazen, příliš nepřesvědčil. Vše o mé matce pro mě není ani tak o kvalitě, jako o vkusu. A na můj vkus se film drží příliš při zemi, co se týče hloubky, do které se rozhodl vypustit sondu (do psychiky žen, matek…). Částečně to dohání za vlasy přitaženým prostředím, a to mě připravovalo o dojetí v místech, kde se autoři očividně snažili o citové zemětřesení. Hlavně mi však unikla ona myšlenka o matkách a mateřství… Patrně si pod těmito pojmy představuji něco jiného, než co mi scénář nabídl. Podivný, a v mnoha ohledech neuvěřitelný film o ženách (s minimální účastí mužů), je přesto poutavý od začátku do konce, a celá ta kritika je pouze vysvětlení, proč nedávám plný počet tak kvalitnímu snímku. (15.07.2007)