DonPedro

Pár utahaných a statických soubojů, pár pokusů o vtip, pár začínajících hvězd. Ve většině "kolíkových" scén má Kristy Swanson problém trefit se alespoň přibližně tím směrem, kde jí upíři nastavují svoji hruď a když už to vyjde, činí tak s hbitostí a šarmem limitně se blížícím nule. To málo, co jsem viděl z původního seriálu na mě udělalo rozhodně lepší dojem.

Striptýzový otvírák podbarvený magickým hudebním motivem Petra Hapky, obskurní seznam odborných poradců, výstup Jany Kratochvílové s Kotvou a Juračkou za zády, pátrání po záběrech s Jiřím Hrzánem – to vše alespoň trochu mírní hodně rozpačitý dojem z celkově chabého filmu.

Chápu, že cílovou skupinou asi nebyl bílý čtyřicátník, co má na zádech vytetovanou první sloku ze Stairway to Heaven. Přesto - MTV, která tuhle odmocninu z Carmen vyprodukovala prokázala medvědí službu nejen Bizetovi ale i sama sobě. Hip-hop zůstal ušetřen – takhle naondulovaná forma není ani hodna toho jména.

Vtipně animovaná brutalita – sázka na jistotu. Nicolas Cage umlácen kýtami Johna Travolty ! Harrison Ford staví ptačí budku ze zbytků Samuela L. Jacksona ! Dvoumetrákový Marlon Brando v ringu ! Pozorovat, jak jedna celebrita škrtí druhou vlastními střevy možná není k popukání, ale jako osvěžení v průběhu večera – proč ne. A komu to nesedí, může si třeba tipnout vítěze. Good night, good fight.

Zajímavá variace na klasické téma, která je bohužel v obsahu, formě i hudební složce příliš přeplácaná na to, aby držela pohromadě.

Hodně dlouhých sto minut – vlastně stodvacet, protože bez dvou resuscitačních přestávek bych se tímhle filmem asi neprokousal. Daleko horší je, že ve mně nevyvolal vůbec žádný pocit – dokonce ani tu avizovanou nostalgii.

Upřímně řečeno – většina slabých míst má svůj původ už v předloze, protože Časožrouti rozhodně nepatří k tomu nejlepšímu, co mistrovi vypadlo z psacího stroje. Holland coby scénárista měl hodně lehkou úlohu, díky délce nemusel skoro vůbec škrtat a dialogy opsal téměř do puntíku. Výsledku pomáhá povedený hudební motiv a škodí laciné triky – když už se autoři nedokázali z nízkého rozpočtu nějak chytře vylhat, nemuseli tu hrůzu alespoň ukazovat v detailu.

Rozpustit už tak docela řídké Švandrlíkovy předlohy do jedenáctidílného seriálu, byl nápad za milion (ostrejch). Nekonečným opakováním skoro stejných situací se humor rozředil do homeopatické hustoty, postavy vykastrované na jednu dokola omílanou vlastnost výsledku nepřidají a herci jsou bez šance cokoli zachránit. Zvlášť Radek Holub si zadělal na problém – pro toho, kdo vydržel do konce, bude asi každá jeho další role nasáklá Kefalínem. A nejsmutnější na tom všem je, jak Herz v rozhovorech naznačuje, že s negativními reakcemi vlastně počítal, protože komunistům se Černí baroni prostě líbit nemůžou :-(

Sir Anthony Hopkins se potřeboval trochu protáhnout. Nenapadá mě jiný důvod, proč se herecká legenda ztrapňuje ve filmu, kterému svou účastí víc škodí než pomáhá. Přes drobné výhrady k ostatním zúčastněným je to totiž právě on, kdo úspěšně sabotuje nejméně dvě strany akčně-komediálního čtyřúhelníku hrdina – padouch – hlášky - akce.

Forma a'la Rašomón, kdy je průběh jediného dne postupně zobrazen pohledem čtyř zúčastněných postav je beze zbytku využitá - po kapkách dodávané nové informace udržují napětí i u scén, které se opakují. Navíc Beeson dokáže dělat slušné dusno i v okamžicích, kdy se vlastně nic moc neděje, kamera to opepří několika drobnými vychytávkami a jistým hercům to tentokrát nezkazí ani dabing v čele s Borisem Rösnerem. Povedený film, který se vyplatí skousnout na jeden tříhodinový zátah.