jenina

http://www.youtube.com/watch?v=iD4UawK_k90

http://www.youtube.com/watch?v=W6CtqyctLlY

Ledové ostří

Cutting Edge, The

Drama / Komedie / Romantický / Sportovní

USA, 1992, 97 min

Režie: Paul Michael Glaser

Scénář: Tony Gilroy

Kamera: Elliot Davis

Hrají: D. B. Sweeney, Moira Kelly, John Ritter, Markie Post, Roy Dotrice, Terry O'Quinn, Dwier Brown, Barry Flatman, Michael Hogan, Roger Periard, Justin Burnette

Tenhle film mě svého času hodně bavil. Nenáročné, svižné, zábavné.

Krátký film o zabíjení

Polsko, 1987, 84 min

Režie: Krzysztof Kieslowski

Scénář: Krzysztof Kieslowski

Kamera: Slawomir Idziak

Hudba: Zbigniew Preisner

Hrají:

Miroslaw Baka, Krzysztof Globisz, Jan Tesarz, Zbigniew Zapasiewicz, Artur Barciś, Krystyna Janda, Olgierd Lukaszewicz

Temné, pochmurné, depresivní. Strašně syrové a surové. Nevím, k čemu a jestli vůbec jsem měla zaujmout  nějaký postoj, režišér se rozhodně nesnížil k nějaké explicitě. Těžko se totiž rozhodnout, kdo byl víc nesympatický, jestli oběť nebo vrah.

Nevím ani, jak bych měla hlasovat pro trest smrti v nějakém referendu, nevím, jestli je správná odpověď ano nebo ne. Ta záměrná truchlivost ulic, ten úplný nihilismus, ta depresivnost ve tvářích lidí.

Nikdy ještě nebyl vymyšlen takhle smutný svět s takhle smutnými lidmi.  Udělat ošklivým dokonce i podmanivý magický Krakov, to se jen tak nepovede. Samozřejmě, všechna města mají svá škaredá zákoutí. Ale jenom škaredá neměl ani ten "socialistický" Krakov.

(MMCH - udělat politickou agitku i z takového filmu - a tvrdit, že je to typické socialistické prostředí škaredé Varšavy - to dokážou snad jen opravdu velmi zapouzdření lidé -  s velmi schematickým myšlením. Řekla bych, že Kieslowski určitě neměl v plánu tvořit nějaké typicky socialistické prostředí, to už by byl zcela zbytečný přesah).

Zasáhlo mě zoufalství mladého obhájce po odsouzení vraha k trestu smrti. Trpí pocitem viny a ptá se vrchního soudce, zda by mělo význam, kdyby obhajobu vedl někdo zkušenější. Odpověď  zní, že žádný.  "Vaše řeč byla asi nejlepším projevem proti trestu smrti, jaký jsem za ta léta slyšel. Rozsudek musel být takový, neudělal jste žádnou chybu, ani jako právník, ani jako člověk."

Obhájce se trápí. Jaká je souvislost mezi tím, co se stalo, a tím, že ve chvíli, kdy si kluk v bufetu na krakovském předměstí omotával ruce provazem, a chystal se k vraždě, že v tu chvíli v tom bufetu byl i obhájce?  Mohl tomu zabránit?  Nese zodpovědnost? Nezvládl svou roli ani tehdy před rokem, ani u soudu?

Pláč obhájce na závěr filmu je katarzí, je očistou a nesmírně osvobozující.

Tenhle zápisek je pahýl, výraz půjčen ve Vikipedii, a čeká na zelené šlahounky.  Na ČT2 mi totiž znovu dávají další zákusek, Krále rybáře se sexy Jeffem Bridgesem a srdce beroucím Robinem Williamsem. Já musela být dneska hodná.

Shlédla jsem kousíček filmu Halloweenská noc. Usoudila jsem, že pro mě filmy jako je tento nebo jiný, např. Texaský masakr motorovou pilou, prostě nejsou. V okamžiku, kdy chlap "ochránce" zaleze blaženě do baráku, před sebou vidinu obrazovky nějakého žroutu času a vymývače mozku, ke kterému si určitě nasadí sluchátka na uši, ano, v tu chvíli, kdy divák slyší děsně úchylné funění, a partnerka toho pohodlného blba, nejspíš křehká blondýnka, ve tmě, sama, s tím funěním, uklízí panoptikální halloweenskou výzdobu zahrady, aby maminu nekleplo, až se dostaví na návštěvu, tak to je ten okamžik, kdy já vypínám televizi. Stačilo by mi, kdyby mi někdo stručně řekl jednou holou větou, jestli to funící cosi, co číhalo v zahradě, tu slečinku sežralo nebo něco takového. Ale já tuším, já tuším... Pro mě prosím raději tohle.

Desatero přikázání Ten Commandments, The

Drama / Dobrodružný / Historický

USA, 1956, 220 min

Téma, které v těchto dnech řeším. O důvěře a o víře. Proto pro mě bylo tak obohacující a úlevné vidět tento film. "Jen jděte a věřte." Ráno jsem si o nutnosti důvěry četla, ale ten patřičný náboj to nemělo. Poznání vstupovalo jen do hlavy, ale ne do srdce, neprostupovalo mě. Film pro mě přišel přesně v den, kdy jsem ho potřebovala vidět. Kdy jsem potřebovala vidět tu neuvěřitelnou víru, že Bůh nás vede, a že stačí jen důvěřovat a poddat se. Jít, aniž bychom věděli, kam přesně jdeme. Co budeme jíst, jak se máme chovat, kdo nás ochrání, kdo nás napojí. A tenhle exodus podstoupit nejen sám za sebe, ale za celý "národ" egyptských otroků.

Stopáž trochu natažená, ale já jsem se nenudila.

Děkuji za všechny tyto dary., které přicházejí tehdy, kdy jsem pro ně dozrála, ve správném dávkování a tak, abych pocítila a pochopila.

Neobyčejný život Timothyho Greena Odd Life of Timothy Green, The

Komedie / Drama / Fantasy / Rodinný

USA, 2012, 100 min

Film začíná skvěle. Zatetelila jsem se rozkoší, sotva jsem spatřila ten urputný slejvák a a uprostřed toho dopuštění útulný dům. Dítě s listy na nohou mě nadchlo.  Hurááá, to bude něco jako Vian a jeho Chloé s lekníny na plicích, těšila jsem se. Čímž mé uspokojení s filmem skončilo. Film asi měl být poučením o jinakosti, o dělání chyb, o tom, že se nikdo nemá vzdávat... a všechno bylo tak strašně hloupé, vykrádající. Timothy se svou kamarádkou vzdáleně připomínaly dvojici z Mostu do země Terabithia, ale opravdu jen velmi vzdáleně. Všechno v tomhle filmu bylo jen jako. Jako vyčpělá kopie něčeho, co už tady bylo. Jako použitý čajový pytlík. Přesto byly ty dvě děti to to nejlepší z celého filmu. Zato rodiče byli neskutečně pitomí. Vždycky si vybrali tu největší kravinu, kterou mohli udělat, a udělali ji. Jasně, všichni chybujeme, ale vybrat si neomylně pokaždé ty nejvíc omezující a nejstupidnější chyby, to bylo hodně frustrující sledovat. Měla jsem být zřejmě přesvědčena, že jsou to ti nejvíc milující rodiče. Nejvíc chápající. Že všichni okolo jsou ještě horší. Otec, trenér, sestra. Možná ano. Ale upřímně jsem těmhle "správnňáckým" rodičům přála, že jim Timothy zmizel někam do ztracena. "Nevadilo by, kdyby měl tajemství, jen kdyby se o ně podělil." Pravila kvočnovitá maminka. A když tohle všechno dovykládali adopční komisi, světě div se, oni jim přidělili další děťátko, protože ti dva troubové slíbili, že budou dělat nové chyby.

Lepší už to nebude

As Good as It Gets

Tak dobre, ako sa len dá

Komedie / Drama / Romantický

USA, 1997, 139 min

Režie:

James L. Brooks

Scénář:

Mark Andrus, James L. Brooks

Kamera:

John Bailey

Hudba:

Hans Zimmer

Hrají:

Jack Nicholson, Helen Hunt, Greg Kinnear, Cuba Gooding Jr., Shirley Knight, Skeet Ulrich, Yeardley Smith, Lupe Ontiveros, Leslie Stefanson, Shane Black, Jamie Kennedy, Lawrence Kasdan, Julie Benz, Kathryn Morris, Harold Ramis, Kaitlin Hopkins, Matt Malloy, Missi Pyle, Peter Jacobson, Lisa Edelstein, Randall Batinkoff, Jesse James

Tenhle film patří k těm, které si mohu pouštět pořád dokola a pokaždé mě bude bavit. Jack Nicholson je odpudivý, dojemný, zlý, laskavý, vtipný...  cítívám pokaždé lítost nad osamělostí tohoto člověka. Prostě - správný mix sentimentu a srandy. Helen Hunt tady ještě není ta vyzáblá anorektická vyzuna, ale sluší jí to. A tihle dva dohromady berou za srdce.

Trhliny

Cracks

Trhliny

(festivalový název)

Drama / Thriller

Velká Británie / Irsko, 2009, 100 min

Režie:

Jordan Scott

Kamera:

John Mathieson

Hudba:

Javier Navarrete

Hrají:

Eva Green, Juno Temple, María Valverde, Imogen Poots, Ellie Nunn, Sinéad Cusack, Adele McCann, Zoe Carroll, Clemmie Dugdale

Křehkost, líbeznost, zrůdnost, děsivost, láska, vášeň, nenávist.... všechno to, co se děje v uzavřeném společenství dívek a žen. Opět výborná Eva Green. Svět zcela mimo svět. Nereálný, a přitom tak moc existující. Paradoxy.

Na člověka padne tíha.

Vybavily se mi verše mého milovaného básníka Seiferta z Písně o Viktorce:

První sny dívek, které jsou

zamilovány nejdříve jen do lásky,

bývají jako tolik věcí na světě

tajemnější než tajemsví zpovědní.

Nikdo se o nich nedozví,

protože nejsou ještě vymyšlena slova

tak cudná a tak vášnivá zároveň.

Jojo, ona ta Viktorka byla také šílená. A věčně budou tato témata provokovat znovu a znovu.

Perfect Sense

Dokonalý smysl

Velká Británie / Švédsko / Dánsko / Irsko, 2011, 92 min

Režie:

David Mackenzie

Scénář:

Kim Fupz Aakeson

Kamera:

Giles Nuttgens

Hudba:

Max Richter

Hrají:

Ewan McGregor, Eva Green, Connie Nielsen, Ewen Bremner, Stephen Dillane, Denis Lawson, Richard Mack

Katastrofické filmy nemusím. Pověrčivě si myslím, že to, co si lidé vymyslí, to se prostě stane. Protože takovou sílu má myslenka.

Filmy o epidemiích nemusím dvojnásob. Protože tahle myšlenka už byla vymyšlena a stala se skutečnou.

Co mě zaujalo: Hudba Maxe Richtera - (mimo jiné autor písně On the Nature of Daylight, která byla použita ve filmu Martina Scorseseho Prokletý ostrov. ) Přikládám ji jako video.

Zaujala Eva Green ve své umírněné podobě. Ale pořád stejně krásná.

Využití pro mě neobvyklých prostředků, hrdinové ohluchnou, a nastane ticho, děsivé ticho, které jako by na člověka nalehlo jako nekonečná tíha a současně prázdnota. Takhle na mě odjakživa působí úplné ticho, a úplná tma. Jakoby nastala najednou nicota. A ve filmu jako bychom tu nicotu hmatali.

Jedna linie filmu - milostný příběh. Když tenhle příběh je pohlcen druhou linií, tou katastrofickou, najednou není nic důležitějšího než ta katastrofa. Protože všechno ostatní jsou jen lidské bláhové hrátky, hry lásky šálivé, abych použila slovo básníka.

Pomalý závěr filmů a ta nádherná hudba. Ááááááách.

Černá labuť Black Swan 2010

Režie: Darren Aronofsky
Hudba: Clint Mansell

Hrají: Natalie Portman, Mila Kunis, Vincent Cassel, Barbara Hershey, Winona Ryder, Kristina Anapau, Toby Hemingway, Sebastian Stan, Ksenia Solo, Janet Montgomery, Mark Margolis

Oscar 1 : Herečka HR - Natalie Portman + 4 nominace: Nejlepší film, Režie, Kamera, Střih ... ... ... .. Zlatý Lev - výběr

Tenhle film vás pohltí, chytne na začátku a nepustí do konce. Labutí jezero je moje milovaná dětská představa o kráse a lásce. Přijmout pohled režiséra Darrena Aronofskeho, to je jako náhle dospět. Člověk ve filmu při pohledu do šatny baletek skoro cítí pach pudru, rtěnek, hebkost šál. Co může mít baletka ve své růžové ložnici na nočním stolku jiného, než točící se půvabnou baletku v hrací krabičce? A pak je divák přinucen se podívat do obrovského odlidštěného sálu, kde jak natažené figurky na klíček křehce a svůdně tančí anonymní davy sboristů i sólistů. Ano, balet se nejeví jako příliš laskavé zaměstnání. Tragika toho, že na výsluní je člověk tak krátce, že ten pocit dokonalosti trvá vteřinu, dvě, a pak přijde pád a touha po sebezničení. Bolest, rivalita, žárlivost, závist, zranění, duševní vypětí. Síla zaujetí hlavní hrdinky, baletky Niny, je ohromující bez ohledu na to, kam to zaujetí je schopno baletku dovést. Není to něžné, není to pohádkové, není to okouzlující, ale každopádně to nechává hluboký dojem.

Natalie Portman je v roli úžasná, přesvědčivá, její přechody od líbeznosti k šílenství jsou děsivé. Vztah mezi matkou a dcerou je rovněž tragický, jak už dokáží vztahy matek a dcer být. Myslela jsem na svou vnučku, jak onehdy zase snila, že by chtěla být baletkou. A já jsem po shlédnutí filmu ráda, že jí nebude.

Film přináší ztrátu iluzí, mizí staré sny a objevují se nové.

Mimochodem, vedoucí baletu v podání Vincenta Cassela je neuvěřitelně sexy a chlapácký. Aspoň tady jsem si trochu vylepšila názor na balet.

Hanebný pancharti -Inglourious Basterds 2009

Režie: Quentin Tarantino

Hrají: Brad Pitt, Mélanie Laurent, Christoph Waltz, Eli Roth, Michael Fassbender, Diane Kruger, Daniel Brühl, Til Schweiger, Gedeon Burkhard, Jacky Ido, B. J. Novak, Omar Doom, August Diehl, Denis Menochet, Sylvester Groth, Martin Wuttke, Mike Myers, Julie Dreyfus, Richard Sammel, Alexander Fehling, Rod Taylor, Sönke Möhring, Samm Levine

Porušení všech tabu, hlavní hrdinka zahyne, a přesto je divák spokojený. Nádherné kino lehne popelem, a divák je spokojený. Hlavní padouch přežije, i když s hákovým křížem na čele, a divák je spokojený. Filmařské schválnosti. Pomalá kamera, koukáš se škvírami, přes mlhu, opar, malými průzory... Kladní hrdinové jsou - jak to říct - no, pancharti, a nevzbuzují žádné přehnané sympatie. Indiánské skalpování skopčáků je jedna z těch divností. Nůž k vyrývání hákového kříže do čela skopčáků, který vypadá jako meč rytířů. Paralela na úžasně silné scény z jiných filmů, francouzský farmář jako z amerického západu, který si nechá přinést vodu svou krásnou dcerou, a pak se velice pomalu tou vodu omývá, zatímco po serpentinách se blíží kolona desperádů - v tomto případě německých lovců židů.
Galantní uhlazený a dvorný hlavní padouch, který si pochutnává na mléce, na palačinkách se šlehačkou, který si vychutnává situace a své protivníky, přičemž šponuje jejich nervy do obrátek, a taky nervy diváků, aniž by zvýšil hlas. Tahle uhlazenost je možná děsivější, než "zabijácký medvědí žid s baseballovou pálkou".

Americký přístup k válce pobaví. Ti, co mají ovlivnit dějiny, a zabít hned čtyři nejdůležitější vůdce válečného Německa, jsou neskutečně amatérští. Na svůj úkol se připravují jako dítě bez občanky, které se chce dostat do kina pro dospělé. "No a ty jsi třetí nejlepší v italštině, ty budeš dělat pomocníka kameramana." "Ale já neumím vůbec italsky." "No, vždyť říkám, jsi třetí nejlepší."

"Co to děláte," vříská hlavní padouch, poté, co mu zavraždili jeho kumpána, "velitel se mi zaručil za život tohoto muže. To si odskáčete." Brad Pitt v klidu, jakoby ho skopčácká umanutost a důraz "na čest" pobavily: "HMmm, to jo, asi dostanu sprdunk, ale to už jsem dostal hodněkrát."

Cítím tu zaujatost obrazem, jako by každý dílek filmu mohl být výstavní uměleckou fotografií.

Cítím, jak se tvůrce baví. A Tarantino to umí, bavit se a bavit současně i diváky.

Oscar 1 : Herec VR - Christoph Waltz + 7 nominací: Nejlepší film, Režie, Kamera, Střih, Zvuk, Zvukové efekty, Scénář

Dům duchů

House of the Spirits, The

Dom duchov

Drama / Romantický

Portugalsko / Německo / Dánsko / USA, 1993, 140 min

Režie:

Bille August

Kamera:

Jörgen Persson

 Knižní předloha spisovatelky Isabel Allende patří mezi moje knihy kultovní a milované. Rovněž mezi mé oblíbené herečky patří Meryl Streep. Ovšem jak už to bývá, křehkost a kouzlo knihy jsem ve filmu nepoznala, a obstárlá Meryl Streepová jako mladinká nevěsta mě zaskočila a neměla pro mě ani náznak té mystiky a krásy, kterou má hlavní hrdinka ságy. A hlavně - neměla zelené vlasy. :-)))

Takže si jdu knihu raději znovu přečíst.

Warrior 2011

USA, 2011, 140 min

Režie: Gavin O'Connor
Hudba: Mark Isham

Hrají: Tom Hardy, Joel Edgerton, Nick Nolte, Jennifer Morrison, Noah Emmerich, Kevin Dunn, Denzel Whitaker, Frank Grillo, Gavin O'Connor, Jeff Hochendoner, Maximiliano Hernández, Vanessa Martinez, Kurt Angle, Jake McLaughlin

Myslím si o sobě,  že filmy se sportovní tématikou nemusím. Taky se domnívám, že si ošklivím box a jiné druhy zápasnických sportů. Že mi neimponují drsní nabušení chlapáci s kérkami na obrovským svalech.

Ovšem film Warrior mi opět dokázal, že se neznám. Prostě ti "zlí" chlapáci s bezbranným chlapeckým úsměvem na mě působí podprahově. To je to věčné dilema, proč jsou ženy tak přitahovány „zlými" muži". Je to proto, že když jsou náhodou hodní, tak vám to podlomí kolena. A syn, který se tak dojemně stará o bezmocného opilého otce, přestože k němu předtím byl odmítavý a zlý, tak ten vám ta kolena podlomit musí. 

A navíc: přežila jsem všechny ty záběry z ringu bez vyděšeného kníkání.

Pro Nicka Nolteho mám slabost. Je charismatický i v roli neúspěšného násilnického otce a manžela. Pittsburgh mě okouzlil jako město. Prostě jsem na to industriální panoráma zatížená. Užívala jsem si rivalitu mezi dvěma bratry a soupeření o lásku otce. Užívala jsem si drama rozhodování mezi matkou a otcem. Zda opustit. Následovat. Zůstat. Odpustit. Užívala jsem si všechny ty archetypální záležitosti. Hodný syn, zlý syn. Napravený syn. Hodný otec. Starostlivý otec. Otec obětující se. Skvělý pan učitel. Všechny ty scény jako z filmu „Panu učiteli s láskou". Žena, která nakonec pochopí. Klišé? K čertu s klišé. Prostě to působí. A v tom drsném světě dvojnásob. Dívejte se, bude se vám to líbit.