vaja

Atmosféru má Rude Boy bezvadnou. Na songy z nejrůznějších koncertů The Clash se taky dobře dívá. Ale jinak se tady vůbec nic neděje. Vlastně ano - máme možnost vidět každodenní život jednoho anglického ztroskotance, čili chlast, kocovina a pindy o ničem.

Už to, že z aktuálního alba Westa všichni euforicky učůrávají mělo předznamenat okázalost videa. Nějaký výbuch, odhalená hruď největšího macha a zachránce pod sluncem, zjemnění baletkama a citlivou hrou na klavír. Otvírá se mi kudla v kapse, když čtu, že to má být protipól hoperským money&bitchez videím. Žranice v hangáru, opelichaná sexy "holka od Viktorky" a jakože mytologické prvky (no jo, Avatar a Clash Of The Titans teď frčí...) Tohle že není alibismus?! Nevidím v tom umění natočit předražený delší videoklip, a.k.a. "koncepční film doprovázející album". Největší hudebně-filmové WTF loňska.

Nekonfliktní, ničím nevybočující, klidný, neohromující, a já nevím co ještě... Normální a trochu zívací film.

John Malkovich někam jde, John Malkovich si shání kluky do postele, John Malkovich říká věci o Kubrickovi, John Malkovich brečí, John Malkovich sjednává natáčení, John Malkovich chlastá vodku, John Malkovich rozebírá Johna Malkoviche. Malkovich, Malkovich, Malkovich... A nic.

Sbohem, Bafano neví, jestli má být politickou agitkou, životopisem Mandely nebo příběhem dozorce a jeho činů, které se promítají do jeho rodiny. Tato neujasněnost je hlavní problém snímku. Film se snaží pokrýt všechny zmíněné dějové linie, ale ve výsledku působí všechno nedotaženě. Druhá velká chyba je obsazení Diane Kruger, která by se teda (ruku na srdce) měla zabývat něčím jiným, než herectvím. Její hraní je jeden velký dvouhodinový afekt. Bohužel ale je Diane živoucím důkazem mnohdy kruté pravdy, že s pěkným obličejem se zvládne všechno. Lehký nadprůměr.

Určitě budou na Screaming Masterpiece jako puci koukat děcka, co z islandské současné hudební scény znají maximálně Björk a možná někdy zaslechli slovní spojení Sigur Rós... Informační hodnotu snímek určitě má, ale hodně povrchní, neutříděnou. Převážně tady jde o velmi stručné představení jednotlivých kapel a ve zkratce nastíní vývoj hudebních tradic a vlivů. Pokud se ale člověk orientuje aspoň trochu v tamějších muzikantech, je tenhle dokument až na pár světlých záblesků v podstatě ztráta času.

Děj je spíš v pozadí, na prvním místě je tu dokonalá akce. Pokud u toho vypnete, dočkáte se už od začátku takové jízdy, že nebudete stačit koukat. Clive Owen je neskutečně hláškující drsňák, který během filmu vystřídá hooodně pistolí, popř. si vystačí s mrkví a zanechává za sebou hromady mrtvol. Monica Bellucci je tam jasná ozdoba. Film je dlouhý tak akorát, takže nehrozí, že začne nudit. Oddychovka.

Necelé dvě hodiny sledovat sebedestruktivní počínání dvou feťáků se dá vydržet. Ale necelé dvě hodiny poslouchat uječenou Nancy, jejíž hlas se podobal umrčenému a rozmazlenému spratkovi, bylo moc i na mě. To se pak není čemu divit, že Sid v podání Gary Oldmana (btw jeho herectví tady klobuk dolů!) jednal tak, jak jednal... Nicméně, film, který si vezme za úkol zobrazit drsné punkové prostředí let sedmdesátých, a přitom nemá vůbec "koule", to je chyba naprosto fatální!

Hmmmm... typický seriálový odvar. Sem tam nějaká povedená scénka (Homer na bourací kouli, Homer a psí spřežení), ale hlavně hodně nadnesená a přehnaná vata všude okolo. Jsem teda dost zvědavá na video filmy Futuramy - snad se víc povedly.

Když někdo stihne do šestadvaceti let vydat tři alba, zároveň je takový introvert, že není schopen veřejně vystupovat, vypadá jak Jim Morrison a ještě se zvládne předávkovat antidepresivy, nelze se divit, že toho o něm jeho známí, ani samotné příbuzenstvo mnoho neví. Nick Drake světu zanechal tři výborné folkové kousky a já žasnu nad tím, že se byl schopen na deskách takto odhalit. Téměř padesátiminutový dokument, kterému vládne hlavně skvěle vyprávějící Nickova sestra je adekvátní pocta polozapomenutému kultovnímu umělci.