Bluemasej

Dogma 95 zní jako šílený počin šíleného člověka, ale na plátně tyhle filmy fungují úžasně, mimo Idioty od strůjce manifestu je Rodinná oslava film u kterého vám bude bušit srdce 2x rychleji.

Je více býti člověkem a nebo Američanem? Americký sen je iluzí, vidinami, lží děděnou napříč generacemi. Film krásně, satiricky ilustruje svět ega ve kterém žijeme my všichni, ale především se v něm rohní USA a smolní jedinci bez sebereflexe, kteří se trápí ve zlaté horečce. Snad jen stopáž filmu je zbytečně dlouhá a Hoffman naprostý revolucionář.

Metla "lepších" českých komedií, které se stanou buď legendárními, jako Pelíšky a nebo skončí v propadlišti dějin (Přišla v noci).  Festivalový film v hlavní soutěži bez politicko-historických psychoanalytických diagnóz, prostě slivovice s mrtvým prasetem.

Alternativní kafkaland v jednom Gordickém uzlu, který Soderbergh rozseknul, avšak nejdřív si jej sám uvázal. Umělecky funkční film s perfektním soundtrackem z úplně jiného filmu. Tenhle film bude publikum rozdělovat na dvě strany.

Na tenhle pohled věci, který zase posouvá o kousek dál naše vnímání rasové korektnosti ve světě kultury jsme potřebovali. Protože už dlouho se nám rozpadá náš ostrůvek jménem hyperkorektnost, který paradoxně bojující proti rasismu je sám rasistický. Ale to je v pořádku, protože když chceme v něčem udělat revoluci, musíme to násilně přehnat, abychom se následně shodli na jádru věci. A teď je ten čas, abychom se přenesli přes tenhle prvopočátek revoluce a ustálili jsme se na jádru věci ve smyslu žít přirozeně a tudíž sami sebe trochu zesměšnit.  Měli bychom vnímat přesah tohodle filmu a ne jen užívat si černobílou komedii.

Jako bych ani neměl na výběr dát filmu jiné hodnocení, ale nejlepší film Yorgose to být nemůže. Každý z jeho děl nese interpretaci nekonečné šachovnice, ale Chudáčci jsou poměrně jasní, pro širší publikum a neuvěřitelně explicitní - snad se Akademie probere a rozdá pár řeckých cen...

Film velkých proslovů, tak velkých že jednotlivě dostali Oscara. Ale tím projevy neobměkčuji, jsou parádně zahrané a napsané, jen jich je moc. Např. v Zahradní slavnosti (i přesto že je to divadelní hra) čekáme na takhle velký proslov celé představení a stojí to za to. V Network na ně nemáme připravenou půdu a jsou plivány do tmy.  Avšak je to ode mě jen malé gesto stížnosti na takhle velký počin a na svůj rok vzniku dokonce i ledoborec diletantství.

Neuvěřitelně jedinečný počin po vizuální stránce, který není ani tak animovaný, ale kreslený. Detailně vykreslené scény když je dění melodramatické a při duševním klidu rozostřenější impresionismus. To vše je vyváženo prostředím a soundtrackem, který vtahuje a vtahuje tak moc, že veškeré obecenstvo !veškeré! odcházelo z kina až po titulcích. Jediné téma je podle mě už lehce omyté a film do posledního dojetí připomíná a nebo možná je Italskou Malénou ve folklorním pojetí východní Evropy.

Měl jsem vysoké očekávání a ve výsledku je to kýčovité, lehce předvídatelné klišé s kapkou Talentu od Ripleyho. Nicméně režijní práce je opět skvělá, herecké výkony úžasné a záběry originálně krásné.

Je tohle sen či noční můra, přeci když ve snění umřeme či umíráme, tak se probudíme. Je tedy tohle ještě dál -> vědomí -> podvědomí -> nevědomí -> Lynch