Yahey

Dobře napsaný příběh o hledání vlastní pravdy a svobody navzdory tlaku židovské tradice, o pochopení a respektu, který může zůstat, i když se lidé rozdělí, protože zjistí, že "ani jednomu se po tom druhém nestýská".

Koukatelná, příjemná komedie.

Rozpačité.

Pěkné barevné obrázky s naprosto nepřesvědčivým příběhem. Kdyby bylo vyprávění autentické (a proč by nemohlo?, stačilo by to lépe napsat, nápad nebyl špatný), mohl to být parádní film. Konec v sobě určitou smysluplnost má. Dojde k proměně vypravěče skrze projekci do vyprávěného - jakási narativní terapie - takže se mi to vytáhlo na tři hvězdičky, jinak by to bylo mnohem slabší. Přesycené barvy se vlastně snaží vykompenzovat vnitřní chudobu vyprávění. Je to jako když někdo vypráví něco banálního, až trochu smutně prázdného, ale ten někdo je hezká slečna s výstřihem v růžovém tričku, a za ní trčí tádžmahál. Někdo se nechá svést (a mám pro to pochopení!), někoho to znechutí a někdo se nad tím smutně pousměje. Ach to promrhané bohatství - je cítit, jak vysoko by tento film mohl vzlétnout!. Odtud ta hořkost. Jen když už je to o síle vyprávění, fantazii a vizualitě, mělo by být alespoň CO vyprávět. Krásné tělo bez duše. Film, který se snaží být poctou fantazii je vlastně zcela bez fantazie. Od diváka vyžaduje, aby se své fantazie vzdal, dokonce ji potlačil, a nechal se pasivně unášet bez myšlenek volným pádem.

Takový vylhaný pokus o retro, místy vlažně vtipný. Problém není v tom, zda reálie sedí nebo nesedí, jasně, že jde o určitou nadsázku. Problém je úplně někde jinde. Seriál je bohužel vystavěn na nudných, nezajímavých a nepřesvědčivých charakterech hlavních dvou hrdinů, což vedlejší postavy prostě nezachrání. Česká televize vyrobila seriál, který neurazí a hlavně má mít VYSOKOU SLEDOVANOST, bohužel však také ničím nezaujme, je to jen vata na vyplnění času. Chyba je ve špatně vystavěném příběhu a nevěrohodných dialozích, což žádné dobové kulisy, ani dobří herci ve vedlejších rolích nezachrání. S přibývajícím časem sledování převládá nuda a sračkovitost, nejsem schopen se u něho dál bavit.

Geniální, pravdivé, silné, očišťující, ucelené, promyšlené, s překvapivou pointou.

Mimořádně vtipná jízda, v níž nikdy netušíte, co šíleného vás ještě čeká v příští vteřině. Perfektní scénář.

Nadhistorická freska zasazená do reálií Goyovy doby. Jeho poselství, jak ho chápu: Sebeupřímnější víra v jakékoli ideály (katolické, protestantské, židovské či revolučně-osvícenecké) je nakonec vždy zdrojem násilí pacháného na lidech, záminkou ke konfliktu a agresi. Zlo a krutost leží na dně jakékoli ideologie. Příběh by se mohl odehrávat o tisíc let dříve či později. Lidé se nemění. Zde sledujeme příběh očima malíře Francesca Goy. O něho tu však ve skutečnosti nejde. On je jen citlivým okem své doby, které pravdivě a bez přetvářky (španělská královna) zaznamenává, co vidí (navíc mistrně, viz. srovnání s královou hrou na housle). Stejně tak Miloš Forman. Lidé jsou filmem na sentimentální úrovni zklamáni, neboť očekávali v Goyovi portrét hrdiny, jakýsi vzpomínkový medailonek o "velikánovi". (Nechápu, proč lidé očekávají, že se musí jednat o monumentální historické drama? Jen proto, že je příběh zasazen do minulosti? Pak jsou po právu zklamáni - pro svou domýšlivou naivitu a pro nepochopení nadhistorické a nad-individuální abstrakce, s níž Forman pracuje! Komicky povýšení soudci tohoto filmu jsou jako španělská královna, která pohlédla na svůj portrét a raději odešla. Nechtěla pravdu, chtěla oslavu svého narcistního sebeobrazu. Byla však natolik chytrá, že se nesnažila Goyovi ukázat "své umění" jako její manžel.) Tento film "hrdinu" nemá. To je ona děsivá prázdnota filmu! Divák nemá, s kým se identifikovat. (Pokud nepočítáme tatínka nebohé Inéz, který "nemá smysl pro humor" a který nechá Javieru Bardemovi zavěšenému do kozelce podepsat prohlášení, že je "parchantem zplozeným z šimpanze a orangutana". Právě tato oportunistická "opice" schovávající se za pompézní ideály nazve Goyu úplatnou děvkou, která vyhoví komukoliv, kdo zaplatí. -- Co je morálnější? Forman ponechává diváka dobrat se vlastnímu soudu. -- Chce-li soudit. ) Jako celek film funguje zdánlivě "nedokonale", resp. proti našim očekáváním tradiční výstavby dramatu. Je úsporný. Je přesný v detailu (blýsknoucí se do špičky zabroušené zuby Natalie Portmanové, když pohlédne do očí anglickému zachraniteli rodné země - kolikátému v řadě?). Není řečeno více, než je nezbytně nutné. Ale proč? Protože jen mistr si může dovolit naléhavou, ostrou skicu. Navíc rozpůlenou na dvě poloviny rovnice, oddělené 15ti lety. Je to jakési hybridní torzo - ale dostačující, abychom viděli a pochopili. Srovnávání s předchozími Formanovými díly není na místě a zavání tím, že si z věčně nového a svěžího tvůrce v nejlepší kondici chceme udělat (nám dopředu již vždy známý - a nás samé na piedestal soudce - stavící) "fetiš". Vynikající, svěží a neoposlouchaná hudba Orchestroviče Varhana, jemuž dal Forman šanci. Mé hodnocení stouplo až s časovým odstupem a opětovným shlédnutím. Současně však chápu, že tento film není pro každého a chápu důvody, pro něž se nikdy nevyšvihne nad 80%. Je čímsi neuspokojivý. Vyžaduje dotvoření sebe sama v mysli diváka, podobně jako malba pozvolna vystupující z šerosvitu. Ještě něco: řekl, jsem, že tento film nemá hrdinu. Ale má ho. Je jím obyčejný, bezmocný, trpící člověk, zde možná trochu neobratně symbolizovaný postavou Inés v několika podobách. Zestárne (rozuměj - je umučena) dříve, než si ji stačíme zamilovat, abychom s ní - z hlediska příběhu "funkčně" - soucítili, báli se o ni (jako se o ní bál její otec) - a vnořili tak duši v lázeň očistné katarze. Musíme se spokojit s Torzem pro náš sentiment; nikoliv však pro našeho ducha. Ale ani Goya nemaloval jinak! Odvrátil zrak od jednotlivce směrem k proudu doby. V ní se všechny tváře neustále proměňují, přitom jedna tvář stále zůstává. Tvář nevinné trpící ženy // děvky. Oběti všeho bezpráví spáchaného ve jménu ideologie a dogmatismu.

Více v podrobné eseji na mém blogu: http://ografologii.blogspot.com/2008/07/blade-runner.html

Symbolicko-psychologická interpretace Nekonečného příběhu na mém blogu: http://ografologii.blogspot.com/2008/05/michael-ende-nekonecny-pribeh.html