Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Dobrodružný
  • Krimi
  • Komedie

Recenze (176)

plakát

Gentlemani (2024) (seriál) 

Guy Ritchie je můj nejoblíbenější filmař, takže když jsme se dozvěděl, že bude dělat seriál ze „světa“ svého filmu Gentlemani, měl jsme trošku strach. Ale víte co? Ani si nevzpomenu, kdy jsem se u televize takhle bavil! Seriál Gentlemani má hodně zajímavý děj – nový vévoda zjišťuje, že jeho panství vydělává jen díky tomu, že se na něm skrývá obří pěstírna trávy, jedna z mnoha, které provozuje vlivný gang… A dál už se to říct nedá, protože následuje šílená jízda přesně v Ritchieho stylu. Jenže to, co z Gentlemanů dělá skvělé dílo, není jen děj samotný, ale povaha antologie, kterou seriál má. V každém díle poznáváme některou postavu či postavičku, takže celý ten svět je nádherně zabydlený a náramně…svérázný. Humor, akce, napětí v tom nejvíc nejlepším mixu.

plakát

Nick Carter va tout casser (1964) 

Nádherná kombinace šestákové detektivky a eurospy – přijíždí detektiv v baloňáku s trilby na hlavě, ale s kufrem špionských udělátek v ruce. Detektiv sice nese proslulé jméno Nick Carter, nicméně hned na začátku se dozvíme, že šestákový Nick Carter (který jak všichni víme navštívil rovněž Prahu, aby se utkal s masožravou kytkou) byl jeho otec. Což je důležité, protože když někoho hraje Eddie Constantine, na jméně (např. Lemmy Caution) nezáleží, stejně skončí jako…Eddie. A o to je vše lehčí. Eddie tudíž může pokračovat ve své roli starosvětského frajera a při tom se cítit dobře v době, kdy profesoři s krásnými dcerami (tedy v tomto případě vnučkou) vynalézají ve svém sklepě převratné mcguffiny. Celé se to proto nebere nijak vážně. Detektivní linka vcelku drží pohromadě a je proložena dostatkem rvaček, které mají jediný cíl – pobavit. Eddie všechno navíc suše glosuje, a tak nakonec asi jedinou slabinou filmu je, že komický párek jeho zaměstnanců není využitý více.

plakát

F.B.I. operazione Baalbeck (1964) 

Příjemný film, ve kterém se libanonská policie snaží odhalit organizaci pašeráků zbraní za pomoci tajemného Agenta. Jako diváci tedy sledujeme hemžení různých postav a nezbývá nám než hádat, kdo je kdo. Střídají se tak před námi různá prostředí a pořád se něco děje, a to takřka bez akčních scén (naštěstí, vzhledem k jejich „kvalitě“). Ve výsledku nejde o nijak ohromující film, ale má skvělou atmosféru a je napínavý od začátku do konce. Co asi tak chtít víc?

plakát

Argylle: Tajný agent (2024) 

Mám rád špionské filmy (ostatně Elly si na začátku čte jednu z mých nejoblíbenějších knih) a kočky, takže za mě skvělá oddychovka. Lehce ironický hold žánru, ve kterém nesmí chybět zvraty, různé identity a rychlá akce. Jasně, je to přepálené, ale na straně druhé špionským filmům hrozí, že po No Time to Die, a hlavně sedmé Mission: Impossible jim hrozí náraz do žánrové zdi (podobně jako po konci Studené války), takže kromě skutečných příběhů přišel čas možná na nějaký oddych. Nadto jsme spokojený se stylizací, podařeným soundtrackem a líbivým výběrem lokací.

plakát

Slow Horses - Season 3 (2023) (série) 

Nějak mi dochází hvězdičky, první série mě nadchla, druhá ještě víc a třetí – ta je překonala obě. Zase tu máme jiný příběh, ale pořád je to šachová partie, která ale nenudí, protože se pořád něco děje, protože třetí série je asi zatím ta nejakčnější, a tak nějak nejrychlejší. Při tom se však paradoxně podíváme do vyšších pater, jak MI5, tak politiky. Docela mě bavilo utahování si ze „soukromého sektoru“ i z „lad culture“. A samozřejmě tu máme skvělého Oldmana, který si pořád užívá (a cituje sám sebe), prima soundtrack, spoustu skvělých pohledů do londýnských ulic a tak by se ještě dalo pokračovat do nekonečna…

plakát

Intrigo a Los Angeles (1964) 

A máme tu další příklad „přechodového“ filmu. Tvůrci možná chtěli točit atmosférický noir, ale pak si všimli, že do světa vtrhli Bondem inspirovaní superagenti a snažili se na tuto vlnu naskočit. A sem tam se jim to také daří, máme tu nějaká ta udělátka, trošku sixties divností (no, „striptýz“ s rakví, to už je věc) a profesora co vynalezl geniální formuli. Jenže co naplat, když je tohle všechno nalepeno na kostru, která nedrží, protože je film až moc retro, takže třeba celá zápletka s cizími špiony je tu úplně nanic. Přesto se mi nechce pomlouvat, protože ve výsledku jde o film sice nepříliš povedený, ale se zajímavou atmosférou podtrženou velmi příjemným soundtrackem. Pro dlouhý večer s whisky jsou i horší volby.

plakát

The Man Outside (1967) 

Eurospy který nezapře kořeny v noirovém žánru. Neuvidíme žádné superagenty s „hračkami“, ani superpadouchy, ale dostaneme střízlivý, přesto napínavý příběh. Sledujeme tedy starého vyhozeného agenta, který se snaží očistit své jméno, a i když je děj náramně klikatý, nepostrádá logiku a vše co se děje není samoúčelné. Nicméně příběh byl zřejmě na svou dobu tak retro – tvůrci nedokázali ani náznakem „prodat“ swingující Londýn – že zjevně přistoupili k modernějšímu pojetí. Neustále tak děj sledujeme ze zvláštních úhlů, neváhají experimentovat s bourneovsky roztřesenou kamerou atp. Ve výsledku však filmu moc nepomohli, někdy méně bývá více.

plakát

Ztracené království pirátů (2021) (seriál) 

Jako dokument docela zajímavé, ale často zbytečně tendenční, postavy jsou až příliš polarizované (dobráky a padouchy poznáte hned), takže z této strany je výsledek spíše rozpačitý. Jenže ono se na to výborně kouká, lodě, kostýmy i ten "správný" soundtrack. Takže pokud vás serie nenadchne jako dokument, tak jako levnější Piráti z Karibiku bude fungovat výborně.

plakát

Asso di picche operazione controspionaggio (1965) 

Podařený italský eurospy, kterému toho není moc co vytknout. Mínusem jsou jen jalové akční scény, ale ty vlastně nejsou zase tak podstatné, protože tu máme příběh, který sice nepřekvapí (ovládnutí světa a tak), ale je vyprávěný přehledně a vcelku slušně plyne. Film je spíš lehký sixties thriller než barvitá divočina, takže z Istanbulu uvidíme spíše běžné ulice než typické pasti na turisty, ale atmosféra by se dala krájet. Giorgio Ardisson navíc své přezdívce italského Seana Conneryho vcelku dostojí.

plakát

Rachel Stoneová: Sázka na Srdce (2023) 

Po Gray Manovi jsem od Netlixu v tomhle žánru nic moc nečekal, ale docela jsem se bavil. Jistě, nejde o žádný vynikající opus, ale příběh má zajímavou premisu, docela ubíhá, a dokonce dokáže překvapit, jedno zajímavé prostředí střídá druhé, pár gadgetů by se určitě dobře vyjímalo i v bondovkách, soundtrack není špatný, ani akce neurazila. Morální poselství, že se to s tou revolucí nemá přehánět bych taky přičetl k dobru. Jinak samozřejmě, nějaká ta žánrová klišé (nadešel čas, aby se zase vrátil Austin Powers a tentokrát si vzal za cíl tyhle spy-fi technothrillery). Přesto si dovolím kacířskou myšlenku, že kdybych měl srovnávat s aktuální Mission: Impossible, nejsem si jistý, kdo by u mě vyhrál.