Isard

Podařený italský eurospy, kterému toho není moc co vytknout. Mínusem jsou jen jalové akční scény, ale ty vlastně nejsou zase tak podstatné, protože tu máme příběh, který sice nepřekvapí (ovládnutí světa a tak), ale je vyprávěný přehledně a vcelku slušně plyne. Film je spíš lehký sixties thriller než barvitá divočina, takže z Istanbulu uvidíme spíše běžné ulice než typické pasti na turisty, ale atmosféra by se dala krájet. Giorgio Ardisson navíc své přezdívce italského Seana Conneryho vcelku dostojí.

Po Gray Manovi jsem od Netlixu v tomhle žánru nic moc nečekal, ale docela jsem se bavil. Jistě, nejde o žádný vynikající opus, ale příběh má zajímavou premisu, docela ubíhá, a dokonce dokáže překvapit, jedno zajímavé prostředí střídá druhé, pár gadgetů by se určitě dobře vyjímalo i v bondovkách, soundtrack není špatný, ani akce neurazila. Morální poselství, že se to s tou revolucí nemá přehánět bych taky přičetl k dobru. Jinak samozřejmě, nějaká ta žánrová klišé (nadešel čas, aby se zase vrátil Austin Powers a tentokrát si vzal za cíl tyhle spy-fi technothrillery). Přesto si dovolím kacířskou myšlenku, že kdybych měl srovnávat s aktuální Mission: Impossible, nejsem si jistý, kdo by u mě vyhrál.

Povedený film, který krásně proplouvá žánry (chvíli sledujete heist a voilà, máme tu eurospy). Příběh o loupeži velkého diamatu rozhodně není špatný, a navíc je to celé pastva pro oči a pohlazení pro duši. Rozpočet je využit uvážlivě, takže film vypadá dobře, střídají se v něm různá prostředí (aniž by filmaři opustili Itálii), večery jsou tu opravdu stylové (frekvence bílých smokingů je vysoká) a atmosféra skvělá. Lupičské aktivity jsou dostatečně napínavé a ta jedna pořádná akční scéna je v rámci žánru výborná. A k tomu všemu nám hraje podařený soundtrack. Tahle filmová loupež diamantu je skutečně klenot.

Skvělá komedie, která si dělá legraci z Diabolika, ale při tom docela stojí na vlastních nohou. Zápletka – zavraždit všechny osoby, které se jmenují Dupont – za moc nestojí, ale můžeme sledovat dlouhou sérii originálních a vtipných vražd. Film občas sklouzává ke grotesce, ale ono to nakonec nevadí, celý Dorellik je tak pitomý, až je to vlastně dobré, prostě hodina a půl jednoduché legrace v krásném prostředí Riviéry.

Zatímco první dobrodružství agenta Roberta Kenta příjemně překvapilo, druhé se zase tak nepovedlo. Příběh opět není špatný, jen je k uzoufání špatně podaný, příliš mnoho klišé a náhod, ačkoli neschází ani dobré nápady. Film navíc vypadá laciněji, takže vidíme klasický trademark italských eurospy – příliš mnoho času v nudných interiérech. Nicméně tvůrci zřejmě šetřili na finále v Thajsku, které špatný dojem mírně napraví. Tohle je film, ze kterého je cítit, že mohl být mnohem lepší.

Až netypicky podařený italský eurospy. První z dobrodružství agenta Roberta Kenta (který má sice pracovat pro CIA, ale současně zazní, že jeho kolega 007 je na misi Goldfinger…) zaujme řadou věcí. Předně tu máme příběh, který má sice pár chybiček, ale jako celek drží pohromadě. Pod různými žánrovými klišé dokonce najdeme poměrně racionální zápletku. Film navíc docela dobře vypadá – žádné posedávání ve vybydlených interiérech, ale dosytnosti si užijeme ulic Říma – těch známých i neznámých – ale i italský venkov. Dobrý dojem by mohly kazit jen zoufalé akční scény (tradiční honičku v autech filmaři dokonce hanebně zjednodušili), ale tenhle film je vlastně ani moc nepotřebuje. A to už je u italského eurospy co říct!

Jak tento italský eurospy hodnotit? Příběh není nijak oslnivý, ale přece jen v něm o něco víc než jen cesta od jedné rvačky ke druhé. Trošku překvapí i hlavní hrdina – samozřejmě se ohání pěstmi, flirtuje, žertuje, ale překvapivě často mluví o cti a morálce. Filmu to nijakou zvláštní kvalitu nepřidává, ale na poměry žánru jde o zajímavé osvěžení. A když už jsem zmínil to ohánění se pěstmi – s akcí to film vyloženě nepřehání, ale určitě patří k tomu mírně lepšímu. Na italský eurospy navíc film nevypadá lacině, užijeme si něco málo exotiky, a i když většinu času nakonec stejně strávíme v interiérech, aspoň nevypadají zoufale lacině. A nakonec asi zbývá dodat, že i soundtrack je takový…mírně lepší. Ve výsledku je nakonec těch „mírně lepších“ stránek filmu dost na to, abychom dostali poměrně slušný eurospy, který neselhává v tom podstatném – servíruje nenáročnou zábavu.

Ze dvou filmů o Rudých rtech (viz Bésame monstruo (1969) je podle mě tenhle ten lepší. Určitě to není příběhem, ten se spíš nějak tak potácí. Ale potácí se v krásných kulisách – od nádherně popartových, přes hororové po exotické. A tento mix si zaslouží pochvalu, protože podobně se míchají i žánry, hudba, logika, postavy, kvalita humoru, prostě úplně všechno. Objektivně ale musím pochválit duo ústředních hrdinek/agentek/vyšetřovatelek. V tomto filmu jsou docela ostře vyprofilované, někdy se handrkují, jindy perfektně spolupracují. Takže sice nic převratného, ale pro fandu sixties kuriozit určitě paráda.

Další (nebo snad první?) z dobrodružství Diany a Reginy. Je to krásně eklektický film, jeden z těch, které mohly dávat smysl jen v 60. letech. Nejdřív musí rozluštit tajemný vzkaz, než se vůbec dostanou k případu a pak už se děj jen tak valí… Zaujme soundtrack, který dělá kulisu sledu scén (nejsem si jistý, jestli použít slovo příběh), které spolu často soutěží v bizarnosti. Mám obavu, že humor v tomto filmu funguje jen ten nezamýšlený a pokud dojde k akční scéně, tak je docela zoufalá. Nicméně jde o dílo se zvláštní atmosférou (které by ale prospěla ještě hromada peněz), které nejednou přinese potěchu oku.

Pěkná kombinace detektivky, ranného eurospye a dobrodružného filmu. Pátrání soukromého detektiva po tom, kdo vraždí muže z dávné fotografie sice diváka asi nepohltí, ale ani neurazí. Jenže tenhle film není nutné vidět kvůli příběhu. Prvním ohromným plusem je prostředí – především ulice Kapského Města jsou parádní kulisou, ale užijeme si i jihoafrický…venkov (lahůdkou jsou záběry města ze Stolové hory). Druhé plus je skvělá hudba, která se celým filmem prolíná. Neschází nicméně ani žánrové propriety, a kromě zástupu pěkných hereček si zaslouží zmínku i akční scény. Obzvláštní hold patří tvůrcům za podařené podmořské scény, které u spousty tehdejších filmů byly spolehlivým zabijákem napětí, ale tady jsou pastvou pro oči a trochu toho napětí také vyloudí. Ve výsledku tedy krásné, docela povedené dílo.