Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (315)

plakát

Počátek (2010) 

Hodně dlouho jsem se zhlédnutím Počátku otálela, páč jsem zapřísáhlým odpůrcem digitálních efektů, které jsou často nepřirozené, okaté a divácký zážitek kazící. Inception je víc než schopný thriller. Konečně film, který nám ukázal, jak se má s digitálními efekty nakládat - vyloženě neruší a v rámci fikčního světa působí přirozeně. Jednu věc ale nepochopím: jak tohle mohli pochopit Amíci v kinech??

plakát

V záběru (1997) 

Výborná myšlenka. Ale vystačí si s ní celý film? Teď už vím, že ne, přesto jde o kouzelnou záležitost. Co mě zklamalo byl konec, který mi připadal nehodnověrný, umělý a přilepený a film jím dost utrpěl. Přesto jde o zajímavou sondu do světa "voieristů" - pozorujícího, pozorovaného, nás diváků, kteří pozorují pozorování pozorovaných pozorovateli...

plakát

Čas sluhů (1989) 

Tři hvězdičky, ovšem s vědomím toho, že film jako celek se mi hrubě nelíbil - a to naprosto ze stejného důvodu, proč nemůžu vystát žádné české filmy. Ze způsobu, jakým jsou zobrazeny vztahy mezi hrdiny, mi běhá mráz po zádech. Copak ostatní diváci skutečně mají chuť dívat se na ty zlé, neustále hádající se a nešťastné lidi?

plakát

Dívka na motocyklu (1968) 

Neustále vytlemená Marianne na mě občas působila dost nehodnověrným, ba iritujícím dojmem. Ovšem nejvíc mě zklamal konec, který byl předvídatelný hodně dlouho dopředu - ono kdyby to dopadlo jinak, byl by film prakticky vo ničem, potřebovalo to "silné" (a dost prvoplánové) zakončení. A taky ta zadní projekce měla svoje silný limity, ještě že to vynahradily pěkné surrealistické sekvence. Fajn pro ty, kteří si chtějí vychutnat tělo Marianne Faithfull v době, kdy to dělal i Mick Jagger.

plakát

Charlie je můj miláček (1966) 

Hodnocení: jako film to není úplně dokonalé, ale koncepce je v celku zajímavá a snaží se tam o zajímavé momenty (co se týče střihu, ale i zvídavé ruční kamery). Dejme tomu tři hvězdičky. Ovšem hodnota tohohle dokumentu je hlavně historická, jak bych tak řekla, protože je to úplně první film, který o Rolling Stones vznikl, a ukazuje nám "behind the scene" koncertů v jejich začátcích. A taky je výborný tím, že se zaměřuje na jinak upozaďované členy - ryitmickou sekci (Charlie Watts se ostatně dostal až do názvu) a Briana Jonese na úkor Jaggera a Richardse, jejichž fanoušci si v snímku ovšem taky přijdou na své. Celkově: svěží černobílý dokument snažící se o nějakou invenci, na kterém nejzajímavější stále zůstává obsah. Ovšem obsah, který (na rozdíl od "rádoby - podobně koncipovného" Perného dne) těžko osloví někoho jiného, než skalní fanoušky Rolling Stones. Atraktivnost filmu ještě zvyšuje fakt, že byl od šedesátých let stopený někde v šuplíku a pořádně znovuuveden na DVD byl teprve nedávno.

plakát

Galaxie teroru (1981) 

Takový horší Vetřelec s výbornými béčkovými momenty, zvláště ti alieni vypadaj fakt zábavně. Přidávám hvězdičky za kostýmy a lodní vybavení (včetně pípajících kontrolek), za to si tenhle film fakt cením. A double doporučení pro fanoušky Twin Peaks - snad vám bude kapitánka aspoň trochu povědomá! A samozřejmě celé řádky všech těch seriálů, díky kterým vám bude připadat, že všichni ti herci jsou vám "nějací povědomí". Jděte do toho a nebudete stačit ukazovat prstem a říkat: "Hééj!" Ale i bez toho je to slušný BÉČKO.

plakát

District 9 (2009) 

Pěkně natočené sci-fi. Sympatické je, že má všivácky reálného hlavního hrdinu. Problém je v tom, že s takovým hrdinou se příliš neztotožníte, a když už se vám to podaří (a už si konečně myslíte, že konečně prošel nějakým charakterovým vývojem a můžete mu do konce filmu držet palce), udělá nějakou všivárnu, kterou mu sotva uvěříte. Což sice skvěle bojuje proti hollywoodským klišé a dělá tenhle film reálnější (spolu se snímacími a zvukovými technikami, až dokumentárně působí i počítačový emzáci), na druhou stranu se z tohohle filmu asi sotva stane srdcovka, ke které se budete vracet. A pár kytek v závěru to nespraví. Evidentně byl záměr, aby se divák spíš identifikoval s emzáky, tady ale katarze díky otevřenému závěru moc nedojde.

plakát

Mzda strachu (1977) 

Není divu, že tenhle druh střihu amíci nerozdejchali. My jsme ale evropané, tak si s ním hravě poradíme. Jinak dost dobrý snímek. Má své velmi světlé momenty, kvůli kterým určitě stojí za to.Až na ty detaily, které nedávají smysl - kvůli necitlivě zkrácené verzi. Všechno ale zachraňuje charisma Roye Schreidera.

plakát

Rolling Stones: Exile On Main Street (2010) 

Každý dokument o Stonech je dobrý, i když je ve své podstatě špatný. Tenhle příběh je zarámovaný na svém začátku a konci do "mluvících hlav" (které se sice, jak je u podobných počinů zvykem, rekrutují z řad známých osobností, jejich postřehy jsou však již tradičně spíš fanouškovské a dětinské), jejichž nadšené výkřiky naštěstí netrvaly dlouho, sleduje zrod jednoho alba Rolling Stones. Velké množství raritního archivního materiálu z pobytu Stonů ve Francii je doplňováno "náladovými" (často tost klišoidními) záběry a vtipně a citlivě začleněnými fotografiemi a podkresleno komentáři jednotlivých členů skupiny a jejich spolupracovníky. Kolem a kolem většinu času stejně mluví Keith nebo Anita. Ač obsahově je dokument bezesporu zajímavý, přinejmenším pro fanoušky, je dosti... NUDNÝ. Zkrátka postrádá jakýkoli spád (a tím vážně myslím, že postrádá spád) a ke konci už jsem vážně byla ráda, že trvá jenom hodinu.

plakát

Tahle země není pro starý (2007) 

Dát tři hvězdičky pecce od Coenů, to už mém žebříčku osobních hříchů zavání rouhačstvím. Vizuál: perfekt. Atmosféra amerického jihu: tenhle coenovský trademark jak jinak než perfekt. Napětí, násilí, moc se tam nemluví, prostor pro mozkovou aktivitu čtenáře.... Tak proč xakru dávám tomuhle Akademií uznanému a kámoši na Čsfd hvězdičkami ověnčenému snímku jenom TŘI?? Odpověď: nepochybuji o tom, že sofistikovaná hra bude lepší s každým zhlédnutím, rovněž s přečtením předlohy se mi budou otevírat další úrovně, ale když se k filmu stavím jako tlustý amík s popkornem v kině, který nemá náladu si hrát na pseudointelektuála, nebo jako prostej uživatel, který doma vrazí do přehrávače divko, tak mě film nudil. A to si filmy, na který se dívám, nesměj dovolit. NEPOCHYBUJI O TOM, že při opakovaném zhlédnutí mě Coenovský vesmír vtáhne vždy o něco hlouběji a film se pro mě stane multiúrovňovu knihou (proč by jinak byl ten humbuk okolo, že), nicméně po PRVNÍH ZHLÉDNUTÍ mi z něho bradavky zrovna dvakrát netuhly.