krvavamera

Snímek je ke zhlédnutí na UBUWEBU http://ubu.com/film/joyce_wake.html

První ne-westernový film Williama Wylera. Němý. V Hollywoodu se postupně z nejnižších pozic vypracoval až na režiséra, nejprve krátkých westernů (kterých mezi lety 1925-7 natočil 21), poté přes celovečerní westerny (8) konečně až k této romantické komedii. Jeho příštím filmem byl už snímek zvukový (Hell's Heroes, 1930) - paradoxně opět western.

První film, který Lang natočil. Psal scénáře pro společnost Ericha Pommera (DECLA-BIOSCOP) v Berlíně, ale výsledek provedený jinými režiséry nikdy nedopadl tak, jak si přál. Proto po dokončení scénáře k Halbblut trval na jeho režírování a tak začala jeho kariéra filmového režiséra.

Dlouho jsem se dloubala v nose, jak nazvat tenhle film. Nakonec jsem skončila u "prázdné" škatulky umělecký film, který, jak kdysi moudře podotkl jeden můj spolužák, "vod pohledu pozná prostě každej". Největší klad vidím ve střihu a použité hudbě, řada scén sršela nevídaným nábojem a vtipem, ale to co bylo mezi tím mi semtam zabíjelo celý film. Taky jsem dlouho váhala mezi jednou a pěti (potažmo raději hned osmi hvězdičkami), pak jsem ale došla k závěru, že ohodnotit tenhle snímek je subjektivně nemožné, protože to moje hodnocení by se měnilo nejdýl každou hodinu. Že film takhle pracuje, to je super. V různou denní dobu na něj můžou vznikat různé názory. Ještě lepší než samotný film jsou, však, propagační materiály k němu! Budu se na něj muset podívat ještě tak pětkrát. A nebo taky nikdy-

Americká produkční společnost Troma Entertainment je proslulá snímky, které pracují s explicitně zobrazovaným násilím a erotikou, přehnaně expresivní hereckou akcí, pohrávají si s žánrovými pravidly a využívají výrazové prostředky typické pro amatérskou tvorbu, čímž vzniká specifický vizuální humor. Počátky série o Toxickém mstiteli sahají do poloviny osmdesátých let, zatím poslední snímek, zmiňovaný Toxický mstitel 4, byl natočen v roce 2000 a jeho absurdní zápletka odpovídá bláznivému stylu společnosti Troma. Městečko Tromaville, ač zamořené toxickým odpadem, je vykresleno jako ráj na zemi, neboť v něm díky včasným zásahům místního superhrdiny Toxieho (Toxického mstitele) prakticky neexistuje zločin. Při výbuchu ve škole pro mentálně postižené děti však dojde k chybě v časoprostoru a do městečka se dostane ďábelský protějšek Toxického mstitele (odlišený kromě svého chování i jménem, Noxie, a lehce pozměněným kostýmem) z Tromaville-semeniště zla v paralelní dimenzi. Je nasnadě, že místní si změnu Toxieho chování nedovedou vysvětlit a zprvu ji ignorují. Stávají se tak jeho bezmocnými oběťmi, a to včetně Toxieho slepé manželky. Noxie si díky své agresivitě získává prestiž a společenské postavení. Kladný hrdina je zatím uvězněn v paralelním-zlém rozměru spolu se dvěma postiženými dětmi, pro které je díky jejich bezelstnosti místní prostředí dvojnásobně nebezpečné, neboť nedovedou včas odhalovat nástrahy nepřátelského světa a adekvátně se jim bránit. Rozvíjí se pohádkový motiv hledání cesty domů. K návratu do mateřské dimenze využívají magického prostředku, který jim jako odkaz zanechal mrtvý vědec – kouzelných střevíčků. Po sérii neúspěšných pokusů, které fungují jako neotřelé vizuální gagy (mj. se zhmotní v nebi nebo uprostřed natáčení pornofilmu) se konečně dostávají do Tromaville, aby zde svedli závěrečnou bitvu proti ďábelskému Noxiemu. Snímek se nevybíravě naváží do tělesně postižených, pohrává si s dualitou dobra a zla, perverzní sexualitou, rozbíjí klišé několika žánrů (pohádka, kung-fu filmy, filmy o superhrdinech, ale i televizní zpravodajství a další) a glosuje aktuální společenské nešvary jako je plastická chirurgie nebo fast-foody. Hojně používá intertextualitu, především prostřednictvím aluzí na Hvězdné války a Občana Kanea od Orsona Wellese, v rámci sebereflexe a parodie neváhá sáhnout dokonce k papírovým rekvizitám. Přes všechnu svou surovost vede Toxický mstitel 4 k zamyšlení nad tradičními hodnotami dobra a zla − zkrátka tím, že si dělá legraci z jejich konvenčního pojetí.