Recenze (310)
Největší představení na světě (1952)
Samotné dílo nemůže být vzdálenější svému názvu.
Samson & Dalila (1949)
ZLATÝ hřeb celého klasického hollywoodu.
Desatero přikázání (1956)
Matrix 50. let 20. století.
Ferrari (2023)
Místy stejně homolkovské jako Ridleyho Gucci, jinak je to ale jěště více zdrcující, než Mannovo narativy o zlodějíčcích, co můžou prchnout na každém rohu. Enzo totiž prchnout nemůže.
Miami Vice (2006)
Můj Heat (můj 6. nejoblíbenější Mann). Tedy film, který nemám od Manna nejraději, ale pouštím si ho pořád dokola.
Ze srdce... (1998)
ČSFD hantýrkou totální odpal. A je to jediný film v celé databázi, který si toto označení zaslouží.
Veřejní nepřátelé (2009)
Mann pokračuje v digitální velemalbě z Miami Vice (2006) a jde ještě dál díky historickému kontextu (skutečnost i filmy) a nalezení perfektních hereckých tváří (Depp a Cotillard) na ztělesnění jeho chladné melancholie. Máloco mě takhle emočně rozbourá.
Duch úlu (1973)
Zabloudění dětské mysli v medových barvách.
Ronnie O'Sullivan: The Edge of Everything (2023)
"Its mustard, innit?" Další dodatek do sports cinema kánonu.
Zvláštní dny (1995)
V kontextu Vetřelců a Avatara je myslím naprosto příznačné, že nejlepší film Jamese Camerona režírovala žena.