Stanley

K Absolventovi jsem se dostal skrze film 500 dní se Summer, který na něj v důležitém bodě odkazoval. Absolvent je v jistém ohledu neobyčejné drama s několika unikátními filmovými prvky, nicméně film je to už poměrně starý (i když nestárne) a od té doby byly na podobné téma natočeny už mnohé jiné i lepší (bližší současné době a současné společnosti). Už mě navíc nějak přestávají bavit ta dramata, kde jádro příběhu tvoří střet postav, jež se chovají jak rozumu a smyslů zbavené, nezralé osobnosti - jako kdybychom toho neměli v reálném životě dost. Je pak těžké soucítit ve filmu s někým, kdo prostě jen prochází školou života a jednoduše doplácí na následky svého prostoduchého jednání. Zde je navíc těžké 30-letému Dustinovi uvěřit tuto roli 21-letého studentíka, byť vše zahrál brilantně (v první části rozpačitého a nezkušeného mladíka, v druhé pominutého jinocha nemajíce kontrolu nad svými temperamentními výbuchy a způsoby uvažování). Docela se divím zdejšímu nadmíru vysokému hodnocení. Jsem si totiž takřka jistý, že kdyby tento film vznikl až někdy v dnešní době, žádnou velkou pozornost by nevzbudil a brzy by na něj bylo zapomenuto.

Kdopak z vás se u zdejší vize budoucnosti nasmál a kohopak naopak veškerá sranda přešla? :)

Upřímně řečeno, pro mě nejzajímavější, co mi tento film přinesl, bylo vyslechnout si názory mých drahých kolegyň v práci, kterým jsem film dodal. Jedna sympatizovala s těmi mladými fešáky i s jejich matkami, druhá považovala film za blbost, protože tohle se přece "nemůže vůbec stát". No a co já? Za mě to vyřkl francouzský název filmu: Perfect Mothers :)

Ukázka ze života zvířat z národního parku Serengeti. Dokument vzhledem ke svému zaměření (o všem a o ničem) nepřináší nic odborně objevného, takže jej lze doporučit pro školy (pro mládež) nebo pro lidi, kteří neví, jak vypadají lvi, nosorožci, hroši, zebry, antilopy, pakoně ...a takových asi moc není.

No potěšpánbů, takhle jsem si tedy výpravu za bájným El Doradem nepředstavoval :(

Indiáni jihoamerického kmene Kogi v předtuše vlastního konce před hrozbou, kterou pro ně představuje naše civilizace, se rozhodli o nemožné - vystoupit z jejich dobrovolné staleté izolace a sdělit nám něco pro nás "bělochy" prakticky nesdělitelného - a naházet tím perly sviním ;) Že je to jako postavit apoštoly před Sanhedrin je asi každému jasné, nicméně možná naše ochota a schopnost učit se od "primitivních domorodců předkolumbovské kultury" porozumění sobě sama a vlastnímu údělu na Zemi ještě není tak úplně beznadějná...

Kieth Merrill dobře ví, jak natočit dokument tak, aby uměl oslovit široké vrstvy diváků a zároveň žádnou z nich nenudil, což není zdaleka jednoduché. Stejně tak dobře ví, jak a čím vyplnit omezenou minutáž IMAX formátu, aniž by měl divák pocit, že je výsledek nuceně zkomprimovaný nebo se z toho důvodu nestačí zaměřit na nic zajímavého do hloubky. Sledujeme cesty dvou medicinemanů - jeden zástupce původního obyvatelstva, potomek Inků, druhý "západní" věděc - kteří se vypraví do povodí Amazonie kvůli hledání léčivých rostlin, jež je možno najít pouze v určitých oblastech rozlehlých amazonských pralesů. Kromě ohromně rozmanité fauny a flóry se seznámíme s několika kmeny domorodců zapadlých v dosud netknutých koutech pralesů a se dozvíme něco o historii objevování Amazonie. Trochu mě zarazilo, že všechny obrázky zprvu z And včetně jejich obyvatel, pak povodí amazonské divočiny a zvířat včetně šelem a predátorů, jsou natolik hezké a vlídné, přívětivé, atraktivní, hýřící mnoha barvami, svěžestí a čistotou, až vypadají skoro naaranžovaně a vyumělkovaně, jako když pozorujete zvířata v kleci či ryby v akváriu a v případě tamějších původních obyvatel Potěmkinovy vesnice, přestože všechny záběry pochopitelně vznikaly přímo v džungli a v horách. Divocí panteři jen roztomile neškodně vrčí jako přerostlé kočičky usmívající se do kamery, piraně se vesele prohání ve vodě mezi bezstarostně se koupajícími zvířaty i lidmi, všichni domorodci, z nichž někteří vypadají skutečně výstředně a nezasaženě jakýmkoli modelem civilizovaného chování, jsou nadmíru přátelští, pokojní a ke všem včetně cizinců, s nimiž se bezpochyby příliš často nesetkávají, velice mírumilovní a jen čekají, kdy se můžou se všemi obejmout a poplácat po zádech... Takže ve výsledku nemáte pocit, že sleduje vizitku divoké, zrádné i když nádherné džungle, jako spíše narafičeného safari, jinými slovy přednáší nám jen jednu tvář divočiny. Další, co mi chybí, je, že zde nepadne ani zmínka o tom, jaké zkáze oblastem Amazonie hrozí z důvodu neutuchajícího bezohledného mýcení zalesněných oblastí. Přesto všechno se jedná o jeden z povedenějších IMAX dokumentů, který je kromě poutavého naučného obsahu, mnoha úchvatných přírodních záběrů z And a Amazonie a velmi pěkné doprovodné hudby obohacen i o drobnou dějovou linii.

Možná jeden z nejzajímavějších a nejzásadnějších "indiánských" dokumentů vůbec, známý jinak také pod názvem Gramatika štěstí. Nejen že odhaluje tajemství kultury a jazyka jednoho z domorodých amazonských etnik, ale nastiňuje samotnou podstatu lidského myšlení a vztahování se ke světu, které je neoddělitelně spjato právě s (mateřským) jazykem. Nemůže samozřejmě chybět ani zobrazení kontrastu indiánské kultury a mentality s tou naší. Film vznikl především díky bohatým výsledkům dlouholetého výzkumu bývalého misionáře a profesora lingvistiky Daniela Everetta, který se na základě svých poznatků dostal do křížku s konzervativními generativisty v čele s Noamem Chomskym. Vidíme tak ve filmu i klasický střet zastánců různých vědeckých teorií, kdy se místo vzájemné pokorné spolupráce v zájmu skutečného poznání jen přetlačují vědecky nabubřelá ega.

Spíše než s nepřekonatelným Přeletem nad kukaččím hnízdem jsem zpozoroval jisté podobnosti s knihou či filmem "Veronika se rozhodla zemřít" (P. Coelho). Avšak zde je vše ještě tvrdší a bezútěšnější, až mi z toho vysychalo v krku. Mnoho myšlenek, nad kterými se zde nelze nepozastavit, však není nijak nových a každý, kdo je trochu přemýšlivý, je jistě už mnohdy sám řešil. Co je na tomto filmu však nové, je jeho osobité zpracování a jakási těžko vyjádřitelná, lehce mysteriózní, přitažlivá atmosféra.

Film obsahující množství zásadních myšlenek týkajících se samé podstaty lidství. Jenže podává je tak dětinskou formou, zabalené v pouťových cukrkandlových šustivých obalech, že se z nich dospělému divákovi při ochutnávání samou lepkavostí upatlávají prsty, přeslazeností překrucuje jazyk a přebarveností převalují oči v sloup. "...A pak přijde něco jako smrt a oddělí tě od tělesné schránky... Ale tvá milovaná je stále s tebou... Je to zázrak... Dojdeš až do nebe a vrátíš se živý..."