Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Dokumentární
  • Animovaný

Recenze (276)

plakát

Anežka boží (1985) 

Velmi zajímavý námět tohoto filmu bohužel pohřbívá amatérské scénáristické zpracování. Jako kdyby autor nevěděl nic o církevním prostřední ani psychiatrii, což přitom tvoří základní kulisy dění příběhu. Některé zdejší scény (např. osobní konfrontace matky představené s doktorkou, "terapeutické" scény s hypnózou apod.) vyloženě tlučou do očí zoufalou formální nevěrohodností a film tak úrovní svého pojetí připomíná bulvární příběh z ženského časopisu. Ovšem přes tento handicap jde o podnětný snímek přivádějící k zamyšlení, který divákovi klade více otázek, než kolik přináší odpovědí. A na rozdíl od mnoha jiných filmů z církevního prostředí se vůči církvi nebo vůči světskému životu nestaví kriticky ani s obdivem, ale poctivě se zaměřuje jen na příběhy konkrétních postav a na mysteriózní problematiku pointy zápletky – co se vlastně přihodilo Anežce, jak přišla k těhotenství a co se s dítětem stalo? Co z jejích prožitků jsou její traumatické halucinace, co mystické vize, co reálné prožitky? Jakou roli v tom všem hrála matka představená, ostatní sestry a propletený osobní životní příběh dr. Livingstonové?...

plakát

Nemusíte to nazývat náboženstvím... (2005) 

Kvalitní krátký dokument představující osobnost Přemysla Pittra. Množství použitých dobových materiálů a výpovědí pamětníků dodává filmu rozměr hodnotné autentické výpovědi o životě tohoto neobyčejného muže, který má na kontě desítky zachráněných dětí zejména z období poválečných let.

plakát

El sexo de los ángeles (2012) 

Film o trojici nešťastníků zmítaných vášněmi a emocemi by zřejmě vyhrál soutěž o největší počet hereckých scén s postavami se ztrápeným kukuč (psí oči) jedněch vůči druhým ve všech možných kombinacích. Místy až komické zvraty nakonec ústí do kuriózního spletence, který kupodivu připomíná pohádkový konec - v reálu by však to skutečné vztahové drama teprve začalo. Má to něco do sebe, nechybí tomu správná chemie mezi protagonisty a relativně věrohodná psychologie postav. Možná že pro současný trend nestandardních vztahových modelů to lze pojmout i za určitý reprezentativní edukační materiál :)

plakát

Věčně mladá (2015) 

Další z mnoha filmových variací na téma dlouhého či věčného života a s tím spjatých řešení specifických problémů a záležitostí. Bezpochyby zaujme pozornost hlavní postava Adaline - ta v průběhu svého dlouhého života nasbírala úctyhodné množství znalostí a dovedností, avšak z životní moudrosti stále nic moc nepobrala, takže divák by ji rád nechal nestárnoucí ještě aspoň dalších 200 let.

plakát

Pasažéři (2016) 

Učebnicová ukázka hollywodské popcornovky. Právě takovéto filmy, jejichž zápletku tvoří řešení v podstatě puberťáckých záležitostí (erotično, hledání sebe sama, vztahové trable, směřování života, užívání "food, fun, friends"…), modelově prozrazují duševní úroveň mainstremového amerického publika, které zastydlo ve fázi dospívání. V podstatě jde o vesmírnou Modrou lagunu pro současnou generaci s pár lacinými pokusy o určitou filosofickou a psychologickou rovinu. Ne že by pohled na dva hlavní hezounky nebyl líbivý, ale těžko se lze bránit pocitu zklamání z nevyužitého potenciálu jinak nadějného námětu v netradiční scenérii.

plakát

Amazonský kód (2012) (TV film) 

Možná jeden z nejzajímavějších a nejzásadnějších "indiánských" dokumentů vůbec, známý jinak také pod názvem Gramatika štěstí. Nejen že odhaluje tajemství kultury a jazyka jednoho z domorodých amazonských etnik, ale nastiňuje samotnou podstatu lidského myšlení a vztahování se ke světu, které je neoddělitelně spjato právě s (mateřským) jazykem. Nemůže samozřejmě chybět ani zobrazení kontrastu indiánské kultury a mentality s tou naší. Film vznikl především díky bohatým výsledkům dlouholetého výzkumu bývalého misionáře a profesora lingvistiky Daniela Everetta, který se na základě svých poznatků dostal do křížku s konzervativními generativisty v čele s Noamem Chomskym. Vidíme tak ve filmu i klasický střet zastánců různých vědeckých teorií, kdy se místo vzájemné pokorné spolupráce v zájmu skutečného poznání jen přetlačují vědecky nabubřelá ega.

plakát

Ranhojič (2013) 

Velmi rozporuplný snímek pohybující se na pomezí orientální pohádky a dobrodružného historického dramatu, který však ani v jednom z žánrů není poctivý. Sympatické je vykreslení středověké špíny i tmářské mentality lidí vytvářející na pohled autentičtější dobovou atmosféru než většina ostatní současné filmové tvorby, která nám prezentuje kulisy dávných dob v podobě pohledných herců s namydlenými tvářičkami oblečenými v navoněných historických kostýmech. Věrohodnost celého příběhu je spíše k pousmání, množství historických i logických nesmyslů tluče do očí a film tak vyvolává pocity frustrace z promrhaného potenciálu. Na poli fantasy pohádky typu Barona Prášila zase film nefunguje z důvodu zasazení příběhu do skutečných reálií, s výskytem historických postav a jeho celkovou snahou tvářit se vážně. Přesto všechno jde v určitém smyslu o sympatické dílko, které nám dá zažít barvité dobrodružství, romantiku s příchutí historie i filosofický a duchovní přesah - především díky postavě lékaře a mudrce Avicenny (Ibn Síná) v podání Bena Kingsleyho - ten už poněkolikáté na plátně věrohodně ztvárňuje postavu pocházející z arabského světa. Rozhodně stojí za pozornost seznámit se s odkazem této velmi zajímavé osobnosti, která ovlivnila nejen arabský svět, ale i náš vlastní západní dějinný filosofický vývoj na celá staletí dopředu: https://www.databazeknih.cz/autori/ibn-sina-8759

plakát

Železná srdce (2014) 

Namakaná frajeřina pro pubertální klučíky. Film se snaží hrát na vážnou notu a snaží se vyvolávat dojem seriózního válečného dramatu, ale celé je to jen jako nafouknutá pouťová taškařice. Míra plytkosti a nedůvěryhodnosti stoupá s každou minutou filmu a výslednou absurdnost korunuje závěrečná scéna útoku desítek zcela neschopných německých pěšáků na nepojízdný tank nesmrtelných amerických hrdinů. Za pozornost stojí alespoň obstojná technická stránka filmu, např. tanková bitka 4x Sherman vs. 1x Tiger - něco podobného je ve filmové tvorbě poměrně vzácné.

plakát

Humr (2015) 

Kuriózní ujetina, která operuje se zajímavým námětem, ale svým zpracováním je utopená ve změti přiškrcených fantasmagorismů a neschopnosti udržet konzistentnost. Žánrová nezařaditelnost nemusí být nijak na škodu, jenže tady není vůbec zřejmé, na co se tu vlastně hraje a jak k tomu z pozice diváka přistoupit. Přitom třeba komedie by z toho mohla být velmi dobrá.

plakát

Moudrost traumatu (2021) 

Pro toho, kdo o tematice duševního traumatu už aspoň trochu něco ví, nepředstavuje dokument nic objevného. Film přitom spíše než důkladným pojednáním o samotném tématu prezentuje především Dr. Gabora Matého a působí jako výkladní skříň jeho praktik, metod, poznatků, názorů a především jeho osobnosti. Vytváří tak dojem, jako kdyby byl Dr. Maté jediným odborníkem zabývajícím se touto problematikou. Vzhledem k tomuto pojetí je skoro až s podivem, že se film nejmenuje The Wisdom of Maté. Kromě povrchního nastínění samotné problematiky se však film odvažuje nahlédnout na celou věc také globálněji - systemicky, holisticky, celospolečensky. V tomto spektru pak vyznívá jako kritika odlidštěnosti celé naší (tj. západní, nyní již globalizované) kultury - kritika společnosti nemocné zvráceným kapitalismem, materialismem, konzumerismem, institucionalismem... Představuje náš svět jako monstrózní produkt kolektivního traumatu, svět, kde masová deprivace se stala normou a kde epidemie duševních poruch nabobtnává do nekontrolovatelných a navíc i nereflektovaných rozměrů. Prezentují se zde i určité projekty snažící se jít proti trendům doby, kdy nejpostiženější jedince místo společenské ostrakizace se snaží léčit a opečovat jejich nenaplněné bazální potřeby. Nicméně sám Dr. Maté střízlivě uznává, že na poli globálních standardů se v tomto ohledu ničeho výrazně nového směrem ke "zcitlivění" naší společnosti nejspíš nedožije.