Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Dokumentární
  • Animovaný

Recenze (273)

plakát

Věčně mladá (2015) 

Další z mnoha filmových variací na téma dlouhého či věčného života a s tím spjatých řešení specifických problémů a záležitostí. Bezpochyby zaujme pozornost hlavní postava Adaline - ta v průběhu svého dlouhého života nasbírala úctyhodné množství znalostí a dovedností, avšak z životní moudrosti stále nic moc nepobrala, takže divák by ji rád nechal nestárnoucí ještě aspoň dalších 200 let.

plakát

Pasažéři (2016) 

Učebnicová ukázka hollywodské popcornovky. Právě takovéto filmy, jejichž zápletku tvoří řešení v podstatě puberťáckých záležitostí (erotično, hledání sebe sama, vztahové trable, směřování života, užívání "food, fun, friends"…), modelově prozrazují duševní úroveň mainstremového amerického publika, které zastydlo v zacyklené fázi dospívání. V podstatě jde o vesmírnou Modrou lagunu pro současnou generaci s pár pokusy o určitou filosofickou a psychologickou rovinu. Ne že by pohled na dva hlavní hezounky nebyl líbivý, ale těžko se lze bránit pocitu zklamání z nevyužitého potenciálu jinak nadějného námětu v netradiční scenérii.

plakát

Amazonský kód (2012) (TV film) 

Možná jeden z nejzajímavějších a nejzásadnějších "indiánských" dokumentů vůbec, známý jinak také pod názvem Gramatika štěstí. Nejen že odhaluje tajemství kultury a jazyka jednoho z domorodých amazonských etnik, ale nastiňuje samotnou podstatu lidského myšlení a vztahování se ke světu, které je neoddělitelně spjato právě s (mateřským) jazykem. Nemůže samozřejmě chybět ani zobrazení kontrastu indiánské kultury a mentality s tou naší. Film vznikl především díky bohatým výsledkům dlouholetého výzkumu bývalého misionáře a profesora lingvistiky Daniela Everetta, který se na základě svých poznatků dostal do křížku s konzervativními generativisty v čele s Noamem Chomskym. Vidíme tak ve filmu i klasický střet zastánců různých vědeckých teorií, kdy se místo vzájemné pokorné spolupráce v zájmu skutečného poznání jen přetlačují vědecky nabubřelá ega.

plakát

Ranhojič (2013) 

Velmi rozporuplný snímek pohybující se na pomezí orientální pohádky a dobrodružného historického dramatu, který však ani v jednom z žánrů není poctivý. Sympatické je vykreslení středověké špíny i tmářské mentality lidí vytvářející na pohled autentičtější dobovou atmosféru než většina ostatní současné filmové tvorby, která nám prezentuje kulisy dávných dob v podobě pohledných herců s namydlenými tvářičkami oblečenými v navoněných historických kostýmech. Věrohodnost celého příběhu je spíše k pousmání, množství historických i logických nesmyslů tluče do očí a film tak vzbuzuje pocity frustrace z promrhaného potenciálu. Na poli fantasy pohádky typu Barona Prášila zase film nefunguje z důvodu zasazení příběhu do skutečných reálií, s výskytem historických postav a jeho celkovou snahou tvářit se vážně. Přesto všechno jde v určitém smyslu o sympatické dílko, které nám dá zažít barvité dobrodružství, romantiku s příchutí historie i filosofický a duchovní přesah - především díky postavě lékaře a mudrce Avicenny (Ibn Síná) v podání Bena Kingsleyho - ten už poněkolikáté na plátně věrohodně ztvárňuje postavu pocházející z arabského světa. Rozhodně stojí za pozornost seznámit se s odkazem této velmi zajímavé osobnosti, která ovlivnila nejen arabský svět, ale i náš vlastní západní dějinný filosofický vývoj na celá staletí dopředu: https://www.databazeknih.cz/autori/ibn-sina-8759

plakát

Železná srdce (2014) 

Namakaná frajeřina pro pubertální klučíky. Film se snaží hrát na vážnou notu a snaží se vyvolávat dojem seriózního válečného dramatu, ale celé je to jen jako nafouknutá pouťová taškařice. Míra plytkosti a nedůvěryhodnosti stoupá s každou minutou filmu a výslednou absurdnost korunuje závěrečná scéna útoku desítek zcela neschopných německých pěšáků na nepojízdný tank nesmrtelných amerických hrdinů. Za pozornost stojí alespoň obstojná technická stránka filmu, např. tanková bitka 4x Sherman vs. 1x Tiger - něco podobného je ve filmové tvorbě poměrně vzácné.

plakát

Humr (2015) 

Kuriózní ujetina, která operuje se zajímavým námětem, ale svým zpracováním je utopená ve změti přiškrcených fantasmagorismů, které zazdívají jakoukoli formu konzistentnosti. Žánrová nezařaditelnost nemusí být nijak na škodu, jenže tady není vůbec zřejmé, na co se tu vlastně hraje a jak k tomu z pozice diváka přistoupit. Přitom třeba komedie by z toho mohla být velmi dobrá.

plakát

Moudrost traumatu (2021) 

Pro toho, kdo o tematice duševního traumatu už aspoň trochu něco ví, nepředstavuje dokument nic objevného. Film přitom spíše než důkladným pojednáním o samotném tématu prezentuje především Dr. Gabora Matého a působí jako výkladní skříň jeho praktik, metod, poznatků, názorů a především jeho osobnosti. Vytváří tak dojem, jako kdyby byl Dr. Maté jediným odborníkem zabývajícím se touto problematikou. Vzhledem k tomuto pojetí je skoro až s podivem, že se film nejmenuje The Wisdom of Maté. Kromě povrchního nastínění samotné problematiky se však film odvažuje nahlédnout na celou věc také globálněji - systemicky, holisticky, celospolečensky. V tomto spektru pak vyznívá jako kritika odlidštěnosti celé naší (tj. západní, nyní již globalizované) kultury - kritika společnosti nemocné zvráceným kapitalismem, materialismem, konzumerismem, institucionalismem... Představuje náš svět jako monstrózní produkt kolektivního traumatu, svět, kde masová deprivace se stala normou a kde epidemie duševních poruch nabobtnává do nekontrolovatelných a navíc i nereflektovaných rozměrů. Prezentují se zde i určité projekty snažící se jít proti trendům doby, kdy nejpostiženější jedince místo společenské ostrakizace se snaží léčit a opečovat jejich nenaplněné bazální potřeby. Nicméně sám Dr. Maté střízlivě uznává, že na poli globálních standardů se v tomto ohledu ničeho výrazně nového směrem ke "zcitlivění" naší společnosti nejspíš nedožije.

plakát

Stopy života - Na plný úvazek (2014) (epizoda) 

Nadějný námět v totálně amatérském zpracování, které devalvuje jakoukoli míru příběhové důvěryhodnosti a divácké koukatelnosti. Těžko věřit, v čem všem můžou figurovat "áčkoví" herci, kteří tak zaprodávají své tváře materiálu s kvalitami příspěvku z časopisu Chvilka pro tebe.

plakát

Pěna dní (2013) 

Tento zvláštní, žánrově těžko zařaditelný snímek točil Gondry očividně spíše pro sebe než pro diváky. Cílí na ryze osobnostně kompatibilní spektrum diváků, které může velmi oslovit, potěšit jejich smysly a především duši. Ty ostatní však nemilosrdně hází přes palubu a nabídne jim tak zážitek, které dnešní mladá generace označuje jako "wtf" (jak je vidět i z mnohých zdejších komentářů). K mému vlastnímu překvapení a navzdory mé velké snaze najít pozitivní vztah k tomuto filmu - k jeho obsahu, jeho pojetí, jeho charakteristice, jeho postavám či jeho poselství - jsem se ocitl v té druhé divácké kategorii. I když mám určité fantazie o tom, proč tento film vznikl a o co mu jde, míjí mne asi tak daleko jako kultura řetězců rychlého občerstvení.

plakát

Biblické příběhy: Ježíš (1999) (TV film) 

Tento film se zřejmě snaží přiblížit klasický ježíšovský příběh a křesťanskou zvěst mladé generaci. Mnohé zdejší prvky se nesou v jakémsi teenagerovském a moderním duchu, který však trpí infantilismem a primitivismem - ať už jde o vykreslení a chování některých (většiny!) postav, pojetí podstaty problémů lidstva či dětinské nastínění křesťanských idejí. Ježíš je zde vykreslen v lidštější podobě, jeho vlastní osobnost se v průběhu dění vyvíjí, což představuje vítané občerstvení vůči jinak zažitému klišé Ježíše jako dokonalého, nadpozemského Boha. Mnohé postavy svým zjevem a chováním působí vyloženě nesympaticky a těžko k nim získat vřelý vztah - ať už jde o zabedněné a neschopné apoštoly, ufňukanou a přestárlou Marii nebo nevzhlednou a výstřední Máří Magdalskou. V tomto smyslu to zachraňuje snad jen věrohodný Pilát v podání Garyho Oldmana. Za zmínku stojí docela důmyslné pokoušení a zpochybňování Ježíšova úsilí Satanem, jenže ta jeho podoba (Satan v moderním sáčku a nagelovanými vlasy) je prostě mimo. Odkazy na budoucí události páchání zvěrstev středověkou církví a nekončícího vzájemného lidského zabíjení není vyloženě špatný nápad, jenže co s tím má společného zrovna 1. svět. válka, to těžko chápat. Úroveň biblické a historické autentičnosti raději bez komentáře. Obávám se, že celkově se jedná spíše o filmový průser, který vybrané tematice nadělává víc škody než užitku.