Anglicankaaa

Konkurs je velmi zajímavým materiálem pro studium tehdejší doby, potažmo Semaforu. Bylo hezké sledovat slečny, jak se snažily vydat ze sebe maximum (některým to zpívalo více, jiným moc ne), a taky se mi líbil krátký záznam zkoušky Jonáše a tignltanglu. A musím ještě zmínit, že Jiří Šlitr hrál na klavír úžasně. Poslouchat ho byl zážitek největší.

Slabé čtyři hvězdičky. Nápad celkem neokoukaný, co se kdramat týče (ale zas tolik jsem jich taky neviděla), ale bylo to takové, no nevím. Je více než jasné, že Gwi-ju po Da-hae jede, nicméně zájem úměrný tomu jeho ze strany Da-hae moc nevidím. Přijde mi, že všechno dělá trochu nuceně. Mojí největší favoritkou z celého seriálu byla I-na a jsem ráda, že si našla kamarády. Jinak u seriálu jako celku mně vyhovovalo, že má "jen" 12 dílů (ne 16, jak je tomu u kdramat zvykem), protože jinak už bych to asi zabalila a nedokoukala. Celkové hodnocení je tak 3-4 hvězdičky, viděla jsem i horší dílka.

Suchý, Šlitr, Milič, Roháč, Svitáček - nejlepší televizní písničky. Tenkrát to uměli. A Jiří Šlitr je ve svých úlohách excelentní.

Jiří Šlitr jako osvětlovač nezklamal (ostatně jako vždy).

Opět se Oldřichu Lipskému podařilo zachytit krásu staré Prahy (jako u Adély). Skvělá komedie, úžasné herecké obsazení a hudba, ta je jedním slovem dechberoucí. Přijde to jenom mně, nebo napadlo i někoho dalšího, že jak na začátku filmu mají pánové Sovák s Lipským na hlavě slamák a buřinku, že to může být nějaká narážka na pány Suchého a Šlitra (ti je přece taky nosili)? Nebo to je jen náhoda.

Musím říct, že tohle je asi nejlepší kdrama, které jsem zatím viděla. Absolutně nechápu, jak jsem to sfoukla skoro na jeden zátah (bylo to zhruba půl na půl, dívala jsem se dva dny), nicméně nelituju. Teď nechcu znít nějak špatně, ale když se děj odehrával v Severní Koreji, líbilo se mi to víc (je pravda, že to vykreslili celkem idylicky, ve skutečnosti by Se-ri asi hned zastřelili), ale na jihu to byla taky pecka. Jak se loučili na hranici (ať už při cestě na jih či na sever) byly asi nejlepší scény. A úplně nejlepší na tom je, že hlavní protagonisté se vzali i ve skutečnosti.

Kdyby tisíc klarinetů je charakteristický film. Děj je celkem jednoduchý (méně je někdy více), ale Šlitrova hudba je natolik dokonalá, že nejde jinak, než hodnotit plným počtem. Dostat do jednoho filmu tolik pěveckých (Matuška, Gott, Pilarová, Hegerová,...) a hereckých (Brejchová, Brodský,...) hvězd, je (aspoň podle mě) kumšt, a jednotlivá čísla, která v kasárnách nacvičovali, jsou taky úžasná. Za mě nejlepší z celého filmu je sám autor hudby Jiří Šlitr. "A jo. To je chyba!"

Pozor, recenze může obsahovat malé spoilery. Nějak jsem zase začala sledovat korejské seriály (měla jsem necelý rok pauzu), a jak vím, že to bývá v podstatě to samé různě nastavované a různě obměňované, tady tomu však tolik nebylo. Zajímavý nápad s tím, že už jsou manželé, ale začínají si být odcizení (posléze se to spravuje), je celkem originální. Jsou tam klišé  (osobně mně klišé zas tak nevadí), ale dobře zakomponovaná. Opět skvělé herecké výkony, Soo-hyeon Kim hrál výborně. Konec byl také dost dobrý, takže jsem spokojená.

Jako první musím uvést, že herecké výkony jsou úžasné. Zajímavý příběh, když už (pozor malý spoiler) si člověk myslí, že už to bude ok, tak není. Velmi i napínavé a opět díl končí v nejzajímavějším. Jenom konec celého seriálu mohl být ještě kapínek lepší (v popisu je psáno romantický, ne?).

Moc pěkný dokument. Sice z dvojice S+Š mám radši Jiřího Šlitra, ale ráda jsem se na dokument podívala (koneckonců o něm se tam taky dost mluvilo). Řeknu vám, myslela jsem si, že Karel Gott už někdy viděl (resp. slyšel) Šlitrovu verzi písničky Oči sněhem zaváté, ale podle výrazu evidentně ne. Nicméně, jak jsem už říkala, dokument velmi povedený, dozvěděla jsem se zase něco nového ze života pana Suchého.