triatlet

Parádní oslava 10. výročí vysílání ČT art. Skvělý scénář, bravurní Markéta Matulová. Navíc zážitek umocnil přímý přenos.

„Ne, byla to vražda,“ reaguje Olga Scheinpflugová (Hana Maciuchová) na nacistického pohlavára, který se v úvodu filmu vysmívá, že Čapek spáchal zbaběle sebevraždu. Životopisné drama zachycuje situaci ve 2. polovině 30. let. Divák se seznamuje s redaktory Lidových novin, s pátečníky. Prostřednictvím flasbacků postava Karla Čapka (Josef Abrhám) vzpomíná na filozofické debaty s Tomášem Garrigue Masarykem (Svatopluk Beneš), ale i na dávnou lásku Věru Hrůzovou (Libuše Šafránková). Ačkoli ve filmovém zpracování převládá dramatická složka, občas probleskne i vtip – například při dialogu Karla s Olgou, která stála u zrodu hry Matka. „Doufám, že mi to nechceš proclívat,“ reaguje Olga v pařížské restauraci, když Karel namítne, že si nápad přivezla z Prahy. Tvůrci odkazují na dramata Matka a Bílá nemoc. A divák zalituje, že ukázky, v nichž hraje Jan Kačer Galéna, nebo Jana Štěpánková matku (její otec hrál ve 30. letech ve hře Matka otce) vznikly jen pro potřeby filmu. Režisér Štěpán Skalský navodil ponurou atmosféru i prostřednictvím přírody: bouře odpovídá situaci ve 30. letech (kontrastní jsou vzpomínky na bezstarostné dětské hrátky u potoka); symbolem zla je havran, který přilétá místo vysněného ledňáčka. Závěrečný obraz na stopy ve sněhu je aluzí na povídku Šlépěj. Skalského snímek vzniklý na sklonku normalizace je nadčasový a vzdává hold Karlu Čapkovi.

Díky tomuto dílu jsem objevil Banners 🎶 :-)

Jsem zvědavý, jestli nastavenou laťku udrželi tvůrci i v dalších dílech. Dramatická situace je jednoznačná, ale přiměřeně ji odlehčují humorné situace. Herce jsem nevnímal, že by odříkávali dialogy, ale že dali postavám život. Respekt před oběma kluky. Scénárista využil odlišnosti - super nápad. Vše podtrhuje parádní rodinný song. Hlas Marty Dancingerové mi připomínal hlas Marty Issové, takže jediný rušivý moment, že jsem si představoval v roli Terezy Martu Issocou :-)

Vánoční koncerty Petra Bendeho jsem zažil 2x živě (v Jihlavě a v Polné) a rád si dám repete. Petr Bende dokáže zaujmout texty, hudbou, aranžmá, skromným vystupováním. To zprostředkovává i záznam z Mahenova divadla.

Pagnolův provensálský svět je plný vlídnosti, harmonie, kouzla.

První sérii jsem sledoval s nadšením a k pokračování jsem přistupoval s obavami. Ovšem osudy jednotlivých postav ve druhé sérii autoři podali ještě poutavěji než v první. A ten závěr!

Rodinný velkofilm, který umožní přístupnou formou seznámit i mladší diváky s holokaustem. Jak příběh dopadne, to je asi jasné. Přistoupil jsem na dobrodružnou linku a společně s Brunem jsem se vydal na výpravu. James Horner hudebním podkresem vystihl jednotlivé situace. V Šamuelovi jsem trochu viděl Felixe. Některé pasáže připomínají Merleho, v jiných Kohouta.

Výborné herecké obsazení. // "Pro pár špinavých zlaťáků, pro falešnou slávu. Jak může člověk zradit člověka."

Fotbal, tanec, láska, hrdinství, válka. Marcus H. Rosenmüller mohl nosný příběh Berta Trautmanna zpracovat jako líbivou romanci, anebo mohl naplnit pravidlo, že v dobrém filmu někdo zemře... Zatímco Margaret v Bertově pokoji nepřekvapí, tak závěr je dechberoucí.