DonFrolimo

škoda přepálený stopáže, jinak docela nosný drama (jak se dá všelijak hrát si na gangstera) se skvělou posmutnělou hudbou. co se týče "hvězdnýho obsazení": ed harris mě začíná přesvědčovat, jak špatnej herec to vlastně je. u oldmana je to díky bohu přesně naopak. penn průměr robinson lepší průměr.

Kdybych se snažil udělat kariéru sociologa, napsal bych práci s názvem "Nacistická symbolika v drogové subkultuře osmdesátých let" nebo "Úřední způsobilost lumpenproletariátu." Hehe. Komedie života... Komediální už moc není to, jak za nedlouho většina zúčastněných dopadla. Stojí za shlédnutí - zejména ze stran zájemců o onu šťastnou životní událost, jíž je svatba.

Temná detektivka gradující do mysteriózního horroru - nevídaná podívaná s vynikajícím obsazením (Rourke v životní roli, De Niro dost možná také), neskutečně podmanivou hudbou (táhlý, napjatý až extatický jazz) a precizní vnímavou kamerou. Černá magie, divní týpci, náboženské vyšinutí, strašidelná erotika (jojo), Harlem i cajunské horko a hlavně naprosto vše převracející finále.

Tolikeré prolínání různých subžánrů působí místy až béčkově, co však nelze filmu upřít je uhrančivá atmosféra a originální námět (příběh není pro přílišnou rozjetost dotažený v detailech - no, čert to vem). Já osobně se nechal unášet stylovým retro lookem a nespustil oči z Jennifer Connelly. Rozhodně stojí za shlédnutí, minimálně pro srovnání s pozdějšími filmy s podobnými zápletkami.

Příliš mnoho nadsázky, příliš mnoho berliček, příliš mnoho stopáže, příliš mnoho konverzačních přestřelek, příliš mnoho předvádění. Příliš mnoho já už nevím čeho. Po prvních deseti minutách, jsem měl pocit, že Tarantino natočil zase jednou víc než koukatelný film. Po půl hodině jsem si řekl, no bude to jako Hanebný parchanti nebo Jackie Brown nebo spíš něco na způsob jejich hybridu (Django jako plod hříšné lásky Bera a Jackie hehe) - prostě stylizovaný žánrový mišlink, nic extra, ale vcelku dobrý film. Vlastně na to koukáte jen pro někdy více někdy méně fungující tarantinovský humor, sérii bizarních přehrávek starých klišé, no proč ne (tady je to scéna s kuklami - pobaví na tu chvilku, nic víc). Po hodině jsem si říkal, no bude to slabší, nicméně zatím se to drží jeho laťky. V půlce, která se tak nějak kryje s příchodem DiCapria na scénu to však začíná jít opravdu z kopce (ne že by hrál tak hrozně). A jakmile umře jediná inteligentní postava (jediná opravdová postava s charakterem, ne figurína jako všichni ostatní včetně Djanga), ztrácí to všechno poslední špetku šarmu a vtipu, který tam ještě zbyl. Upřímně, očekával jsem, že blaxploitation western bude pěkná píčovina, kdyby však Tarantina nějaký dramaturgický anděl strážný klepnul přes prsty, kdykoli má potřebu se jen předvádět a díky tomu to zkrátil alespoň o hodinu, možná by to byla dobrá komedie. Tak někdy příště Quentine.

Nemůžu si pomoc, ale Scorsese prostě nezabíjí v krimidramatech tak jak ve filmech, kde má zločin a násilí víc symbolickej význam (Taxikář, Poslední pokušení, Ostrov). Je mu vidět do karet - hlavně jak moc se snaží aby byl uvěřitelnej, ale zbytečně si to komplikuje podsouváním nějakýho posleství, který mu naopak tolik de tam, kde ho otevřeně hlásá (opět viz výše). Čistou gangsterku prostě nedokáže dotáhnout k takový bravurnosti. Skrytá identita doplácí na zbytečnou překombinovanost, která ústí v jakejsi pokus o morální ponaučení (každej kdo se namočí to jednou schytá - hmm moudro). Potom je to taky zbytečně dlouhý, ne že by se člověk nudil, ale správná gangsterka funguje pro to, že si zachovává "drsňáckej" střih - když se něco dá říct jednim slovem tak to tak má bejt. Bohužel ve filmu se namlátí dost prázdný slámy - a to i přes to, že občas de o zdařilou konverzačku. Jenže to je právě to, co já u gangsterky mít nemusim - tam je člověk posranej z toho jednoho slova ve správnou chvíli, nepotřebuje vidět jak se Matt "líphrajuprdelí" Damon snaží bejt charismatickej ve výtahu. I když v tomhle případě jeho totální herecká neschopnost - pro kterou ho nesnášim - zabodovala ve prospěch role hlavního sráče. Naštěstí nějaký herecký výkony se tam shlídnout daj, Di Caprio je v dobrý formě a Nicholson zdá se ještě z formy nevypadnul.

Gibsonovy filmy sou stylově přímočarý, dějově primitivní (což nemusí bejt nutně na škodu - zvlášť ne při jeho obsesi pro patos) a nezřídka i tematicky prostoduchý. Apocalypto je ušetřený většiny velkejch přešlapů na úplnym začátku a konci, celej takzvanej oblouk je stupidní mizerie, kde by za každej záběr zasloužil režisér kopnout do koulí za to, že przní námět s tak fantastickejma možnostma a nezmůže se na víc než na "zajatci dou do města" --> "zatmění" (?!!) --> "zdrhačka" a to v tak ubohym podání, že by to líp naučil i ten největší blbec v prváku famu. Všechno co je na tomhle filmu špatně je zpackaná režijní práce. Tam kde má gradovat zápletka (pominuli teda jak už řečeno úplnej závěr, kterej to jakžtakž zachraňuje) film ostudně nudí. Škoda. Škoda o to víc, že Gibson i tady ve světlejch chvilkách ukázal, že něco málo umí. Promarněná šance. Natočit to Herzog nebo Joffé, byla by to nesporně pecka.

Precizně vyostřené drama, nabroušené ovšem bez zbytečně rozmáchlých a rychlých gest. Polanski je i ke stáru brilantní v pomalé a rafinované výstavbě napětí. Postup odhalování tajemství mi - k mému potěšení - připomínal jeho majstrštyk Chinatown. McGregora jsem párkrát postřehnul od doby charismatického feťáka v Trainspotting, tady mi opět dokázal, že umí táhnout. Brosnan je přesný jako vždy. Díky nim je to opravdu britské. Zásadní pro mě bylo i fantastické využití zdánlivě suchého tématu - inu spisovatelský chlebíček může být pěkně tvrdý komisárek. To bychom měli tři hvězdy (režie, obsazení, téma/scénář), do počtu přidávám úchvatnou hudbu a perfektní vizuální dojem, kam patří i obrazy z vily na pláži.

Forsyth si vždy uměl vybírat výrazné a strhující náměty. Odessa file potom patří spolu se Šakalem k těm nejlépe zfilmovaným. Filmaři se zjevně snažili o vysokou míru autenticity (poradce dělal sám Wiesenthal), což se projevilo obsazením rodilých mluvčí za příslušné postavy. Někde je snad toporná angličtina až trochu úsměvná, na druhou stranu tahle snaha po přesném vyjadřování je typická i ve výstavbě napětí, které ani tak netěží z úchvatných momentů jako právě z postupného rozvíjení nebezpečné hry s nacisty. A tím je ten film opravdu dobrý, protože v tom připomíná Forsythův faktografický a přitom velmi živý styl vyprávění. A na závěr stejně rafinovaně přichází pointa, která zesiluje vysvětlení předchozích motivací, aniž byste něco tušili. Mladému Voigtovi rovněž sluší ten zápal pro opravdovost a upřímnost, aniž by musel pateticky pózovat. Prostě sedmdesátkový thriller jak má být.

Brando je borec a jeho šarmantně nespoutaný Val Hadí Kůže Xavier je kráčející majestát - tam kde z něj promlouvá Williams to dokáže uhrát a neztratit nic z té vznešené hrubosti - dokáže to spojit okázalým pomalým přednesem, který zní stejně přemýšlivě jako vyzývavě (vtipné je pustit si film s malým zrychlením - u něj není poznat:)). Tam kde vůbec promlouvá předloha je její poetičnost a zároveň tragičnost dobře zvládnutá, někdy je to ale díky tomu příliš divadelní hra, než film, který může a měl by užívat jiné prostředky. Kdyby šlo o natočenou divadelní inscenaci se stejnými herci, nejspíš bych to ocenil mnohem víc.