Anianna

Vztahový horor po Česku by těžko zahrála lépe jiná dvojice než Vránová Javorský.

Dokument o třech ženách, Slovence, Belgičance a Francouzce, které našly domov na Valašsku. Mluví o svém životě, srovnávají. Zvláště Carol z Belgie si pochvaluje přírodu a možnost chodit na louku nebo do lesa, protože v Belgii jsou louky i lesy soukromé. My Češi si tyto věci neuvědomujeme, jsou pro nás samozřejmé. Takže je moc dobře, když nám někdo připomene, že se vlastně máme v lecčems fajn. Líbilo se mi, jak všechny tři ženy přistupují k životnímu prostředí, jakým vzorem pro své okolí v tomto směřování jsou.

Erika Svatá je krásná a svatá. Tak zajímavý typ, že na seriál koukám, i když zápletka postrádá logiku, jako právě v této epizodě. A napětí, bylo-li tam vůbec přítomno, se rozpustilo v moři reklam, které se vyplavovaly každých 10 minut. Chválím hudbu. Mozartovo Requiem versus ponurá krimi hudba připomínající spíše zvuky strojů.

Pokud má opravdu Rebecca takový hlas, tak smekám. Nevím, zda to opravdu zpívá ona. Tak jako tak paráda!!!

Forenzní věda mě zajímá. Oproti našemu málo medializovanému seriálu Expertiza s forenzní genetičkou Halinou Šimkovou je tento německý dokument ale celkem nudný. Vysvětluje, jak se zachází se stopami zajištěnými na místě zločinu. Dokument pracuje především s mluveným slovem odborníků. Chybí výrazové prostředky, které by film učinily fakt zajímavým. Třeba nějaká animace se u populárně vědeckých dokumentů už dávno zabydlela, tady jen posloucháte monotónní výklad.

Anny K. si vážím jako ženy, která dokázala využít popularitu k propagaci prevence vážných onemocnění u žen. Jsem ráda, že je jednou z ikon KS. U 3. série Ikon se mi líbí to sezení na zahradě, pohoda a dobře vybraná hudba.

I po čtyřiceti letech má film svou emoční sílu. Dokonale ilustruje dobu sice po válce, ale přesto (nebo proto) dobu plnou krutostí. Kvalitě filmu prospěla sehraná trojice Svoboda, Smutný, Brejchová. A pokud tihle lidé pracují s tak výborně napsaným scénářem, pak snímek nemůže dopadnout špatně. Hudba se mi líbila, ale dodávala filmu atmosféru thrilleru nebo alespoň drsné krimi a v některých scénách až moc akcentovala.

Údolí Loiry. Zámky na Loiře, středověká města, chrámy, lesy, pole se slunečnicemi... paráda!

No, tak jsem čekala trochu víc. 10 000 kroků denně, v mém případě celých 7,5 km nedávám. To bych musela obětovat jeden dokument denně. Nicméně to stojí za úvahu.

Ze zamýšlených 3* zvyšuji díky emotivnímu závěru epizody. Oba průvodci ztišili hlas a já jsem si připomněla nedávnou návštěvu kostnice v Kutné Hoře. Taky jsem jen šeptala, protože ta tíha smrti vám sevře hrdlo. A hudba Michala Rataje s dokumentem velmi dobře souzněla.