Wallas

Jako takový malý bonbónek to Lynchovi fandy určitě potěší, ale spíš to připomíná animované vložky od Gilliama...

Až po odchodu z kina jsem si řikal, že to nebylo zas tak špatné, ale sledování samo bylo mírně iritující.

"Vy lidi od IT jste tak strašně ovlivnitelní!" - "To teda ne!" - Ale jo." - "No jo, máš pravdu." Tak hlasitě a vytrvale jsem se už opravdu dlouho nesmál.

Úvodní seminář samotný bych hodnotil dost vysoko, ale hra za moc nestála. I mistr tesař se někdy utne.

Sestřih z některých kousků z Ali G Show. Není to zas tak špatné. Pokud nemáte přístup k Ali G show, tak se to dá i doporučit.

Původně jsem chtěl dát hvězdičky jenom tři, protože mě vůbec nechytla atmosféra filmu, kterou režisér zrušil ještě dříve, než ji pořádně začal budovat a to úvodními záběry na projíždějící auta a paneláky, to vše z roku 1960 a pak se to neúspěšně snažil nahradit záběrem plakátu s ríšskou orlicí. Nicméně jestli na tomto filmu něco stojí za to, tak je to impozantní závěr - scéna ve sklepě a následná smrt dr. Brauna, to je prostě ukončení, na které se nezapomíná.

Převzaté motivy z jiných děl (vytáhnutí meče "vyvoleným", dětský hrdina který objevuje svět zesnulého příbuzného o kterém nevěděl, záporňák jehož jméno se nesmí vyslovit (OMG!!!)) jsou opravdu do očí bijící - takže Besson překvapil pouze a jen animovaným zpracováním, protože předvídatelný příběh třikrát recyklovaný jinde opravdu nezaujme.

Patetické, kýčovité a předvídatelné. Jo a taky hodně barevné. Je tu i pár vtipů "pro znalce" a pár momentů, kdy vám přeběhne mráz po zádech. Ale nic extra.

Ze začátku to vypadá na solidní samurajovinu, konec už sebeparoduje nejen film samotný, ale i žánr. Krev, balet, zpomalené záběry, skoro stejné jako 300.

Ač používá podobné formální prvky, Babel je zcela jiný než jeho dva starší bratři. Předkládají se nám tu příběhy o porozumění, respektive neporozumění a vlastní důležitosti neviděné ostatními. Má svou hloubku a nesouhlasím s názory, že japonská větev tam nepatří - patří tam stejně moc jako ta mexická, pokud se berou zbylé dvě jako stěžejní pro příběh. Žádná linie příliš nenudí a přináší několik témat k zamyšlení.