sirrgulo

Agora mě jen utvrdila, že je možná lepší nebýt nijak nábožensky založený. Několikrát v životě se mi do mysli vloudila myšlenka, že by bylo fajn nenarodit se do rodiny a společnosti plné atejistů. Vždy jsem si řkal, že přeci něčemu musím věřit. Nemyslím, že ve své podstatě je víra špatná věc, to si netroufám tvrdit. Lhal bych. Ale jak snímek (i celé dějiny) moc dobře ukazuje, dá se opravdu jednoduše zvrhnout k fanatismu a výklad písma svatého může jeden obratný řečník snadno překroutit, jak se mu nejlépe hodí. Chytrý člověk, který by zasloužil uznání, je tak vytlačen na kraj společnosti nebo dokonce sprostě zavražděň ve jménu božím. Pochybuji, že tak to během své oběti a přikování na kříž Ježíš vážně chtěl. Takže nakonec klobouk dolů, že si pan režisér troufl a podal nám opravdu povedený obraz fanatického zneužívání víry. Navíc jeho křesťané už jen svým vzhledem opravdu hodně připomínají muslimy. Už jen za to zaslouží plné hodnocení, ke kterému navíc mílovými kroky dopomáhá opět skvělá Rachel Weisz.

Ví moc dobře jak přežít. Život ho naučil. Bílý ho naučili. Ví, že když bude muset je schopný zmáčknout spoušť. Dokonce rychleji než ostatní. No, alespoň rychleji, než ty na které dosud narazil. Má své zásady, díky kterým pořád chodí po světě. Má své mindráky a důvody proč se do ničeho nemotat. Jenže, na každého jednou dojde, i nejzásodovější člověk se může jednou dostat do situace, kdy poruší svá pravidla. Paul Newman je skvělý. Musím přiznat, že samotný úvod mě moc nebavil. Jak film běžel, děj se pomalu sunul kupředu, charakter Hombreho se mi odkrýval a přišlo finále, byl jsem výsostně spokojen. Co mi však přesto nedá a vážně si musím rejpnout jsou Newmanovi vlasy. Na úvod mezi koňmi jako vlasatý indián opravdu jako indián vypadá. Ostříhá se, oholí, umyje a najednou tu máme starého dobrého Newmana. Špinavého blonďáka a to pobaví.

Pilotování střemhlav letícího tanku vysícího na jediném padáku a celá řada dalších bláznivin, které snad nemohou být ani ve skutečnosti uskutečnitelné. Přesto jsou střelené kousky a dokonalé plány v podání ústřední čtyřice super a opravdu zábavné. Byl jsem zvědav na všechny členy kvarteta. Liam Neeson patří mezi mé oblíbence už hodně, hodně dlouho a v 96 hodinách dokázal, že klidně může zvládnout i další akčňák, Cooper rozhodně bodoval v Hangoveru a Copley zas zaujal v Districtu 9, nejvíc jsem se těšil na Rampage. Trošku jsem měl obav jak to zvládne, ale byl skvělý. Poprvé jsem se s ním setkal ve sportu očima vědy a hned jsem byl zvědav na jeho slamy. Ve filmu sice nic moc ze svých ufcéčkem prověřených schopností nepředvede, ale ve filmech by mohl mít solidní budoucnost.

S policejní akademií jsem vyrůstal, oblíbená komedie, oblíbené postavy. První tři díly jsou velmi dobré, i když kvalita pomalu klesá. Vím však, že dnes už bych se na ní jen těžko podíval v televizi. Důvod je prostý, změněný dabing. I když postavy mluví třeba stejní lidé a jen sem tam řeknou něco jiného. Chápu proč se uchýlit k předabování, kdysi jsem četl objasňující článek. Nic to však nemění a mé oblíbené postavy říkající něco jiného je pro mě nepřekonatelným problémem. Naštěstí mám první tři díly někde na kazetě.

Nedávno jsem viděl dokument Cassius Clay z roku 1970, který se mi opravdu moc líbil. Ali v něm vtípkuje a nadává soupeřům což je vážně sranda. Mé dobré mínění o něm se však po shlédnutí Thrilleru hodně změnilo. Ali je označován jako nejlepší boxer všech dob, říkal o Frazierovi opravdu neuvěřitelné, kruté a hnusné věci. Nedal si říct až do konce třetího zápasu, kde se mu konečně otevřeli oči zalepené a zaslepené slávou a vlastním egem. Nevděčnej, namyšlenej frajírek, takový podle mě byl. K tomu ale zároveň tak trošku loutka v rukou muslimů. I to nám dokument ve stručnosti odhaluje. Vždy se mi líbil Aliho styl i prořízlá pusa, ale po dnešku a shlédnutí jeho rivality a soubojů s Frazierem? Jsou rázem fuč. Tohohle boxera jsem vážně přestal uznávat. Kvůli tomu jaký byl, ne proto co uměl.

Snímek bych přirovnal k deviantovi. Tvůrci se rozhodli, podobně jako deviant, znásilnit. Jenže zatím co, člověk za svou úchylku nemůže a potýká se s vnitřním bojem a je svým způsobem nemocný. Lidé zodpovědní za legii nemocní nejsou, nebo alespoň si to myslím. Příběh, který asi s historickou přesností má společné velké kulové, jen jí znásilňuje a za další oběť si vyhlédne i Artušovskou legendu, bych nazval opravdu politování hodným. Hned jak jsem viděl Kingsleyho bylo mi vše jasné a to mi uteklo úvodních pár minut. Netvrdím, ať podobné snímky nevznikají, mám rád dobrodružství, kde se hrdinové ohání meči, ale probůh, když už se rozhodnu něco takového natočit, vymyslím si alespoň trošku vlastního a né jména, která mě osobně už lezou na nervy, když je zaslechnu v podobném snímku. Inu hodně jsem film možná pomluvil, ale on si to vážně zaslouží. Jinak se jedná o celkem slušný snímek i solidní dobrodružství s pohodovými hrdiny, který ze všeho nejvíce připomíná lepší televizní seriál točící se okolo poloboha nebo vřeštící bojovnice.

Jo jo, před dvěma lety ještě netušili, že LeBron opustí Cleveland, a tak vznikl tento parádní dokument. Dnes je LeBron v domovském Ohiu za zrádce, samozvaného krále a zbabělce, který prchl v domnění, že ho jiní dostanou k vytouženému titulu zatím co sám slibovaný úspěch nedokázal nakonec do Ohia přinést. Jeho dresy jsou páleny, ale to každý fanoušek nba dobře ví. Přesto si nemůžu odpustit a musím to zmínit. Dokument je super a hlavně v druhé části ukazuje, že to nebylo jen sedm let, kterými LeBron připoutal pozornost ke Clevelandu a zmohl tak celé město a proslavil ho ve světě. Ale ve státech Ohio a Akron proslavil mnohem, mnohem dříve. Hlavní hvězda celého snímku je jasná, ale i přesto se nezapomíná na ostatní kluky a trenéra. Tam ale byla chemie, kdyby taková vznikla i v Clevelandu, nemusel se stěhovat do Miami. Snad se mu teď konečně začnou prsty zahalovat prsteny šampiona a s Wadem a Boshem to dotáhnou daleko.

Ale, ale HBO vskutku produkuje skvělé snímky. Válku, jsem takto podanou už dlouho neviděl. Moc podobné snímky sice nesleduji, ale komentáře o naturalismu mě lákaly. Nemohl jsem si poté film nechat ujít. Už od začátku mě přímo omračovala atmosféra druhé světové války. Vskutku stačí málo. Špinavé obličeje vojáků jdoucích na smrt a mlha co se dá krájet. Celý snímek mě udržel v podivném napětí, se kterým jsem se dlouho nesetkal. Pořád jsem čekal, kdy některá z postav zařve. A vskutku spousta se jich na plátně moc dlouho neohřála. A k hlavnímu hrdinovi? Inu já jsem mu docela fandil. Válka je nesmyslná a lidský život pomíjivý, nedivím se, že pro záchranu vlastního krku byl schopen udělat cokoliv. Kdo ví, co bysme dělali na jeho místě my. Ehm, nejspíš chytli kulku do hlavy a nebo šlápli na minu a umírali s nohou někde deset metrů daleko od zbytku těla, zavěšenou za šlachu někde na stromě.

Hra je super, dostala se mi do rukou a vskutku se mezi ostatními nextgen tituly neztratí, nabízí skvěle vykreslené postavy ve 3D prostředí a vzdává holt legendě, jenže nehodnotím hru, které bych pět hvězdiček dal bez rozmýšlení. Popravdě, přišlo mi, že ve světě Street Fighteru je možný jen jediný děj. Padouch se snaží získat moc. Tentokrát Seth. A zas je tu Ryu a Ken, oba mají své problémy, jenže Ryu se opět pere sám se sebou. S vnitřním já. No a na to jsem si musel říkat. Nebylo to tu už ve filmu z roku devětadevadesátého? Ano něco dost podobného. Je však pravda, že animace je hezká a Sethův proslov o moci, síle a válce má vskutku něco do sebe.

Zas se vše točí kolem Ryu a Kena a dalšího šílence, který se snaží zneužít jejich schopnosti. Ryu bojuje s temnou sílou, která ho pohlucuje stejně jako ovládla Akumu. No není to špatné, ale akce je méně a když na ni konečně přijde, je zas moc zdlouhavá (hlavně v závěru), ale není vůbec záživná. To je samé Hadoken a rozbíjení ciferníků kladným hrdinům ale po ostatních technikách jako by se slehla zem. Zatímco Ryu se potýká s vnitřním bojem. No ale Sakura a její hraní videohry v nemocnici bylo super.