Davered

Chladne a bez emoci, coz ale tomuto bezutesnemu a nadcasovemu tematu svedci. Zvlastni zminku zaslouzi vytecna hudba (Stan Getz na saxofonu, ale i choral "Va, pensiero" z Verdiho Nabucca, jenz stylove podkresluje jednu z vrazd).

Fanouskum filmu bagatelizujicich znasilneni (a ze jich tu je evidentne cela rada) bych doporucil anglicky FORTEL A JAK HO ZISKAT, ten byl aspon vcelku vtipny a ne az tak urazlivy.

Kdo ceka hektolitry krve a hollywoodskou primocarost, bude bezpochyby zklaman. Tady jde v prve rade o drama satiricky nahlizejici na nesvary soucasneho Mexika (neschopna policie, homofobie, opustene poulicni deti atd.), rodinciny stravovaci navyky jsou v onom kontextu v podstate az druhorade a nahlizene jako samozrejmost, ne jako nejaka extremni uchylka. Spravedlivejsi hodnoceni by melo byt nekde mezi modrymi a cervenymi cisly. Z podobneho ranku lze take doporucit novejsi TIGERS ARE NOT AFRAID.

Nejvic zaujala zvukova stranka--krome vsudypritomneho hudebniho doprovodu napriklad foukani skla, ktere evokuje milostne vzdechy. Po obrazove strance misty okouzlujici a poeticke, ale prevazne fadni. Zajimave je, ze uz tady lze videt pocatky automatizace a mechanizace tovarni vyroby.

Prilis malo opery, prilis mnoho natahovanych vrazednych scen. Hrozive stupidni zalezitost, ktera i tak ma nekolik vizualne pusobivych okamziku a opernim fanouskum dava sanci otestovat pamet (krome Macbetha zazni kraticke uryvky ze tri dalsich slavnych oper).

Az prilis prkenne divadelni. Navic o svem tematu to nerika nic zvlast originalniho nebo zajimaveho. Z komornich filmu muz-zena je podstatne pusobivejsi KOCKA s duem Gabin-Signoret.

Baroko s prvky Bollywoodu i Beyonce. Spousta napadu, invence, a hlavne uzasna Danielle de Niese, jejiz arie "Se pieta di me non senti" je opravdu jedinecna. Ctyri hodiny Handelovych da capo arii jsou na jeden poslech ovsem docela velke sousto.

Kombinace Wagner-Netrebko zni skutecne bizarne, ale vysledek je hudebne opravdu vyborny. Horsi uz je to po strance vizualni--k Wagnerovi, a Lohengrinovi predevsim, proste patri takova starobyla pohadkovost, kterou zdejsi nevzhledne kostymy evokujici misty 19. stoleti, misty wehrmacht, ani zdaleka nenavozuji. S kulisami to neni o moc lepsi, navic jeviste pusobi dost stisnene, coz se projevuje na ponekud komicke chuzi vojenskych siku v prvnim dejstvi. Hlasovy projev Netrebko je vyborny, s jeji nemcinou a predevsim hereckym vykonem uz to je horsi. Beczalovi titulni role padne primo na telo. Celkove silny dojem, ale s mnozstvim pih na krase.

Hodinu prakticky dokonala hyperaktivni komedie, ale jakmile se zacne vtipkovat o znasilneni, zacina velke trapno. Film sve doby a mista, jenz i pres sve veskere kvality dnes uz nabira ponekud horkou prichut.

Mohlo to byt temer dokonale zpracovani Pucciniho posledni opery, ovsem Marco Berti je dost rozpacity v roli prince, predevsim ve slavne arii "Nessun dorma"--jeho zaverecne "Vincero" je tak kratke, ze se publiku ani moc nechtelo tleskat.