lena60

Na břehu moře našla jsem alespoň na chvíli ztracený klid a milované ticho... Od samotného začátku jsem byla fascinována pomalým tempem jímž byl příběh vyprávěn, téměř beze slov a přesto tolik poutavě. První setkání s dílem Takešiho Kitana pro mě bylo víc než uspokojivé. Nadšení...

Zlinfest 2009: Režie: Niels Laupert. Ani se mi nechtělo věřit, že film byl natočen podle událostí, které se skutečně v oblasti bývalého východního Německa staly. Znuděnost přivedla "hrdiny" potulující se bezcílně a beze smyslu po obrovském anonymním sídlišti k nápadu zabít. Kohokoliv. Jen tak pro zábavu. Z touhy vytáhnout se před partou a dokázat jí, kdo je drsnější, silnější, brutálnější.

Zlinfest 2009: Šup s parasátkem zvaným P - Chan do masokombinátu! Není nad pořádný kus vepřového na talíři, že ano?

Zlinfest 2009: Snaha režiséra Vica Sarina natočit přirozený a upřímný příběh "ze života" měla ve výsledku poněkud opačný efekt. Záře duhy podle mě není víc než pouze dostatečně pěkně líbivý rodinný film. Vyumělkovaný. Efektní. Přebarvený. Režisérova obliba v barvách je patrná téměř z každého záběru, ale i práce s barvami musí být nenásilná a citlivá. Tu se z nich postupně staly pěsti na divákovo (uslzené?) oko.

Zlinfest 2009: Příběh amerického mladíka, který se na pouhé čtyři dny vrací z výcviku v americké vojenské základně domů k rodině, aby hned po své krátké návštěvě narukoval do války, mě nenadchl ani nezklamal. Průměrný film s typickou dávkou mně tolik protivného amerického vlastenectví.

Zlinfest 2009: Hodně tíživá, intimní zpověď režisérky Esther Rots. Útěk hlavní hrdinky z rušného velkoměsta na samotu do polorozpadlého vesnického domku. Od úplného osamění ale často není daleko k šílenství... Film jako součást psychoterapie. Někdo se z deprese vypíše. Někdo natočí film. Myslím, že Kan door huid heen je právě tenhle případ. Otázkou je, jestli je v takových případech vhodné jít s kůží na trh. Všudypřítomná atmosféra strachu. Já jsem se bála nepřetržitě po celou dobu promítání. Dlouho jsem neviděla tak depresivní a dusivý film.

Zlinfest 2009: ...aneb tři muži na cestě po Transylvánii. Zástupci tří generací jedné povedené rodinky (děda, otec, syn) podobní si jako vejce vejci (povahově) prchají před svými ženami a existenčními problémy z Maďarska (otec - nepříliš úspěšný muzikant přežívá na parkovišti v autě, syn - gambler, jenž prohrál všechny peníze své přítelkyně) do Rumunska (za dědou, u kterého marně hledají azyl) a nuceně (vyhnáni tyranskou a bláznivou babičkou) zase zpět. Na cestě provázeni věčnou smůlou hledají vysněnou ženu - krásnou a s bytem. Velmi zdařilá komediální road - movie.

Zlinfest 2009: Po dlouhé době jsem viděla povedený film ze současné česko - slovenské produkce. Zaujal mě Jan Budař v roli světáckého muzikanta Hruškoviče.

Zlínfest 2009: Jeden se občas diví na jaké neuvěřitelné slátaniny jsou producenti schopní a ochotní shánět peníze a co všechno je možné v dnešní době natočit. Tisíckrát omletý příběh (mladická láska - samozřejmě to neklapne), obchod s drogami, hledání svého místa na slunci ve světě prohnilém a zkorumpovaném). Drama, romance, kriminálka, akční film. Všechno a zároveň nic. Slabé. Opravdu amatérští Amatéři...

Zlinfest 2009: Pozn.: Debut původem chorvatského režiséra Ivici Zubaka odehrávající se v současném Švédsku. Hlavní hrdina Goran žijící se svou těžce nemocnou maminkou řeší dilema, zda po střední škole dál pokračovat ve studiích či se zapojit do procesu pracovního a vydělat peníze na cestu domů do Chorvatska, kam se nemocná matka chce ještě jednou podívat.